José Maria de Eça de Queirós Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Kniha představující neznámou tvář portugalského klasika (1845–1900) sestává z dochovaných dopisů čerstvě zesnulého „nejzajímavějšího Portugalce 19. století“, uvedených osobní vzpomínkou jeho přítele. Carlos Fradique Mendes je zde velmi konkrétně určen jako dandy, rentiér, kosmopolita, dobrodruh, polyhistor a odmlčevší se básník, přesto však lze mluvit o „korespondenci jedné abstrakce“. Na pohled autentický vydavatelský počin totiž navazuje na romantickou tradici „nalezeného rukopisu“ a od Fradikovy schopnosti dočasně přitakat rozličným absolutním pravdám je už jen krok k modernistické heteronomii, bujení nezávislých tvůrčích osobností v jediném autorském subjektu. Prozatím se nám pod rouškou reality, která je fikcí, s neodolatelným humorem předkládá ironická suma západního myšlenkového světa konce 19. století a v konfrontaci s ním se klade se otázka pravé portugalské identity. Doprovodnou studii napsala Vlasta Dufková.

Zbierka piatich vybraných poviedok od významného portugalského realistu Eçu de Queirósa, nazvaná po jednej z poviedok Daždivý deň. Hoci Eça žil a tvoril v druhej polovici 19. storočia, vďaka svojmu rozprávačskému majstrovstvu, nevtieravému humoru a prenikavému pozorovaciemu talentu v ničom nezaostáva za súčasnými spisovateľmi. Ukáže vám Portugalsko, ako ho poznal on, a vy sa presvedčíte, že svet, v ktorom žil, sa od toho nášho až tak veľmi nelíši.

Colecção BI.077 O Mistério da Estrada de Sintra é a primeira narrativa de cariz policial da literatura nacional.

Román největšího portugalského prozaika 19. století zachycuje proměnu mladého muže ze zastánce městského života na milovníka venkova. Eça de Queiroz se na příběhu dvou přátel, Hyacinta a Josého, zamýšlí nad hodnotou technických a civilizačních vymožeností městského způsobu života konce 19. století. Bohatý Hyacint, jakožto představitel městského stylu, cítí odpor k venkovu a manuální práci, zatímco José se s městem vyrovnává obtížněji a varuje před jeho negativními dopady na lidskou inteligenci. Když Hyacint odjíždí ze svého pařížského domu na venkovskou usedlost v portugalských horách, plánuje si zmírnit nepohodlí, avšak ztráta předem poslaných věcí ho donutí improvizovat. Postupně se propadá do krás horské přírody a idylického venkovského prostředí. Autor s jemným humorem rozvíjí téma obrody prostřednictvím návratu k historickým kořenům a tradicím, varuje před negativy civilizace a označuje město za iluzi, v níž skončila mravní svoboda člověka. V románu je plasticky vykreslen obraz Paříže i svérázní obyvatelé portugalských hor, což činí toto dílo výjimečným v jeho odkazu.

England in the 1880s: the aristocracy stoically endures the tedium of country-bound weeks in winter, when fashion forbids their showing themselves in London. Lord Beaconsfield's death is mourned - and a national myth is buried. The Times remains the watchdog of the English conscience. Abroad, John Bull is sweetly reasonable; Irish rebels must not be allowed to incommode English landlords; Egyptian rebels must by taught to respect their established rulers (and of course, British interests must be safeguarded). Meanwhile, in Newcastle-upon-Tyne, an obscure young Portuguese consul, Eca de Queiros, writes regular letters to his Brazilian readers, giving a dry, gently amused, if not wholly impartial, account of these and other English activities. If his facts are sometimes a shade garbled, ad his irony occasionally cruel, his descriptions of people, places and events are always lively and vigorous. He shows a propoensity for blowing raspberries at our more venerable institutions - the Times he finds incessently amusing - but, read as a corrective to the British propoganda of the period, "Letter from England" provide a vivid glimpse of late-Victorian Britain as an eminently civilized European would have seen it.

Eça de Queiros (1845-1900) es sin duda el novelista portugués más conocido del siglo XIX. Perteneciente a una ilustre familia, pero nacido ilegítimo, ha concitado con frecuencia la atención de los biógrafos tanto por la singularidad de su peripecia vital como por su estrecha imbricación con las figuras más representativas del panorama político, social y literario del Portugal de su tiempo: Antero de Quental, Teófilo Braga, Oliveira Martins, Ramalho Ortigão, Guerra Junqueiro. Exaltado naturalista y exquisito decadente, portó el entorchado de la literatura de combate y el del culto a la forma. La crítica coincide en considerar que «La ilustre casa de Ramires» (1900) ostenta la perfección de una obra de madurez. Su anécdota puede resumirse en los términos que siguen: habita el vetusto y legendario solar de Santa Ireneia Gonçalo Mendes Ramires, joven hidalgo del más rancio abolengo portugués, quien acomete la redacción de una historia sobre sus antepasados, «La torre de don Ramires». Nos hallamos por tanto con una novela dentro de otra; en primer término las vicisitudes del aristócrata finisecular arruinado y, por otra parte, los gloriosos hechos de su ancestro Tructesindo en el siglo XII recogidos en la relación que el propio protagonista elabora

In "Lissabon um 1870" folgt die Geschichte von Carlos de Maia, einem wohlhabenden und intelligenten Mann aus einer angesehenen Familie. Trotz seines Erfolgs stürzt er sich in eine gefährliche Affäre mit der geheimnisvollen Maria Eduarda, die sein Leben und das seiner Familie bedroht. Ein klassischer Familien- und Gesellschaftsroman voller Witz und Einsicht.

Vetter Basilio ist einer der großen Liebesromane des 19. Jahrhunderts; er erschien 1878 und steht gleichrangig neben Flauberts Madame Bovary und Fontanes Effi Briest. José Maria Eça de Queiroz (1845–1900) erlangte mit diesem Roman Weltruhm. Erzählt wird die Geschichte der jungen Luiza, die mit einem Ingenieur in glücklicher Ehe lebt, durch den Gespielen ihrer Kinderjahre aber, den aus Südamerika zurückkehrenden reichen Vetter Basilio, in ein Liebesabenteuer gezogen wird. Im Rausche ihrer großen Leidenschaft, in dem sie alle Beglückungen erlebt und schließlich sogar die freiwillige Erniedrigung des Stelldicheins in einem billigen Absteigequartier auf sich nimmt, vergißt Luiza jede Vorsicht und liefert sich so dem Haß ihres Stubenmädchens Juliana aus, die sie zu erpressen beginnt. Die vom Dichter besonders eindrucksvoll geschilderte Passion der Gegenspielerin führt zwar nicht zum Ziel, aber Luizas Abenteuer bekommt durch sie eine tragische Wendung. Mit einer Meisterschaft der realistischen Darstellung, in der man die menschliche Anteilnahme des Autors spürt und die vollkommene Beherrschung aller Kunstmittel bewundert, ist dieses Frauenschicksal gestaltet.

Roman, der in Folhetins in der Gazeta de Notícias veröffentlicht wurde, dessen berühmte Epigraph "Sobre a nudez forte da verdade, o manto diáfano da fantasia" die Verbindung zwischen Realismus und Vorstellungskraft, Naturalismus und Fantastischem zusammenfasst. Im Mittelpunkt der Handlung steht die Reise von Teodorico ins Heilige Land, wo er nicht die versprochene Reliquie für seine fromme Tante mitbringt, sondern versehentlich das Nachthemd einer Geliebten. Besonders hervorzuheben ist der Traum oder die Zeitreise des Protagonisten, der zusammen mit seinem gelehrten Freund Dr. Topsius die Predigt, das Urteil und den Tod Jesu miterlebt. Das Werk, das die menschliche Gestalt Christi als Paradigma von Liebe und Güte verherrlicht, wurde von den konservativsten Kreisen als häretisch angesehen, da es die Göttlichkeit Christi in Frage stellt.

Svazek obsahuje tři texty Eçy de Queiroze: Relikvie (1887) je románová satira o cestě mladého pokrytce do Svaté země; Mandarín (1880) je proslulá fantastická povídka; satira Hrabě d'Abranhos (1925) je oslavnou biografií smyšleného konzervativního politika, napsaná jeho osobním tajemníkem.

Na životě jedné rodiny lisabonské velkoburžoazie podaná systematická studie portugalské společnosti v druhé polovině devatenáctého století. V postavě literáta jménem João da Ega zpodobil Eça tak trochu i sám sebe. Verše přebásnil Kamil Bednář.

Eça de Queiroz (1845-1900) ist einer der bedeutendsten Schriftsteller Portugals. Nachdruck des Originals, angepasst an die neue Rechtschreibung.

Román nejvýznamnějšího portugalského spisovatele podává nelítostnou analýzu portugalského maloměšťáckého prostředí a kritiku klerikalismu a života duchovenstva na sklonku 19. stol. Jeho děj se odehrává na malém provinčním městě během jednoho roku. Je zalidněn vtipně a mnohde i s ironickým postřehem vykreslenými postavami a postavičkami z řad maloměšťáků i duchovních, kteří se točí kolem stěžejní dvojice románu, kolem pátera Amara a mladé dívky Amélie, kteří se milují. „Zločinem“ zde není míněno překročení církevního předpisu o kněžském celibátu, ale skutečný „světský“ zločin, trestný podle kteréhokoliv státního zákoníku, jehož se Amáro dopouští, aby se zbavil nežádoucích následků své „lásky“ s Amélií.

Parodující satira na pokryteckou vnější zbožnost a katolickou hierarchii. Hrdinou románu je mladý muž, který usiluje o jmění své bigotně tupé tety. Již se zdá, že zvítězil nad svými soupeři o dědictví, Ježíšem Kristem a církví svatou, tetička v něm počíná vidět světce. Jeho vítězství má dotvrdit trnová koruna, kterou tetince přiváží z Jeruzaléma. Avšak když je balíček třesoucíma se rukama tety rozbalen, společnost v kapli padá do mdlob: místo koruny zjeví se kraječková noční košile jeruzalémské prostitutky. Je vyděděn. Nějaký čas si však žije dobře. Rozprodává ostatní relikvie, které přivezl ze Svaté země – podaří se mu udat přes sedmdesát hřebíků z Kříže. Ale pak je trh nasycen a přišla bída. Nakonec poznává, že „ne Ježíš, ale Svědomí“, přestává být pokrytcem a zakládá si poctivou občanskou existenci.