Michal Černý Reihenfolge der Bücher

Literární sebranka akčních, hororových a humoristických povídek.

Kniha nabízí pohled do historického pozadí formulování koncepce informační gramotnosti jako určitého nástroje pro úspěšnou adaptaci na informační společnost. Nespokojuje se pouze s historickou analýzou, ale sleduje širší filozofická a pedagogická východiska celého fenoménu. Opírá se o myšlenky Luciana Floridiho, které kriticky analyzuje. V závěrečné části pak nabízí vlastní konceptualizaci tématu, která vyžaduje – v kontextu nástupu generativních systémů s umělou inteligencí a společenských změn – nové, hlubší pojetí tohoto fenoménu. Ukazuje, jakým novým způsobem se musíme s technologiemi naučit pracovat, abychom mohli žít v informačně udržitelné demokratické společnosti. Vzdělávání v práci s technikou a informacemi se zde stávají cestou k nově chápanému a hlubšímu humanismu.

Der Chronist berichtet sachlich und eindrucksvoll über sein Leben, das in der Geborgenheit einer grossbürgerlichen Familie in der Tschechoslowakei begann. Mit der Nazisierung des Landes änderte sich sein Dasein abrupt. Der junge «Nichtarier» wurde zum Hassobjekt nazistischer Erwachsener; der Grossteil seiner Familie fiel dem Massenmord zum Opfer. Als später die Kommunisten die Macht ergriffen, wurde er erneut ausgegrenzt: Er fiel auf, und dies führt im Totalitarismus in der Regel zu bösen Folgen. Der Autor vermittelt dem Leser nicht nur Einblicke in ein Einzelleben, dessen nahezu 20-jährige Konstante Verfolgung und Demütigung bildeten. Als mit Ironie gewappneter Beobachter zeichnet er – über das individuelle Erleben hinaus – einprägsam Sittenbilder der nazistischen wie der kommunistischen Zwangsgesellschaft und ihrer Unterdrückungssysteme. Den chronologischen Bericht unterbrechen Einschübe, in denen das Leben des Verfassers nach seiner Flucht in den Westen geschildert wird, mit Schnappschüssen zum politischen Getriebe besonders in den 1960er Jahren.

Text je stavěný jako klasická vysokoškolská skripta, jednotlivé kapitoly jsou vždy doplněné exkurzy do odborné literatury, takže čtenář dostává nejen didaktická a praktická doporučení, ale současně má k dispozici pohled do aktuálních výzkumů, trendů a témat. Kniha se věnuje tvorbě adesignu jednotlivých vzdělávacích objektů, které lze využít u e-learningu, ale i u dalších forem vzdělávání využívajících technologie.

V pátém svazku oblíbené edice Munice se zamyslíme nad hybridní povahou sociálního a pracovního prostředí, ve kterém se většina z nás běžně pohybuje. Hranice mezi online a offline se stírají, oba světy se spojily v jeden. Jak pokračující technologická revoluce ovlivní naše vzdělávání, profesní úspěšnost či hodnotovou orientaci? Podle informační vědy spočívá jádro odpovědi ve způsobu, jakým budeme získávat, hodnotit a používat informace.

Monografie se snaží na pozadí myšlenek vybraných fenomenologů (Martina Heideggera, Jana Patočky, Jana Sokola) a pragmatistických myslitelů (Marca Johnsona, George Lakoffa či Antonia Damasia) reflektovat fenomén filosofie informace v novém rámci, než jak činí Luciano Floridi – zaměřuje se mnohem více na proměny současného světa a jeho vztahu ke vzdělávání a myšlení. Na příkladu jednotlivých dílčích faset tvoří ucelené kritické promyšlení toho, jak je možné filosofii informace a filosofii výchovy propojit. Snaží se být přehledným průvodcem po současném světě, který se snaží novým způsobem nově promýšlet.

Kniha Slepá ulička izolace: k estetice interakcí je monografií, která se vrací k původní filosofické tvorbě – na příkladu krátkých, nepříliš náročných úvah se snaží promýšlet různá filosofická témata navázaná na problémy každodenního života silně ovlivněného technologiemi. Vychází z autorů jako je Heidegger, Floridi, Patočka, Sokol, Tailhard, Johnson a mnoha dalších. Spojuje tradici heideggeriánské fenomenologie a americký pragmatismus. Snaží se na krátkých úvahách ukázat, jak je současný svět možné uchopit pomocí různých autorů a zajímavě interpretovat.

Monografie se systematicky zabývá kritickou reflexí Evropského rámce digitálních kompetencí pro občany, jehož pracovní překlad také obsahuje. Rámec zasazuje do širší fenomenologické myšlenkové tradice a následně postupně prochází všech 21 kompetencí, v nichž nachází zajímavá místa k úvahám a kritické reflexi skrze transdisciplinární pojetí. Jde o první monografii, která se systematicky problematikou digitálních kompetencí tímto způsobem zabývá. V tomto ohledu představuje předložený text důležitý příspěvek k širší celospolečenské diskusi o daném rámci i o digitálních kompetencích jako takových. Kniha sleduje různé perspektivy – filosofické, pedagogické, sociologické i informačně vědní. Snaží se být na jedné straně dostatečně přístupná širšímu okruhu čtenářů, ale současně nechce opustit odborné interdisciplinární nahlédnutí celého tématu. Z textu je patrné, že stát se digitálně kompetentním občanem je úkolem pro každého jedince ve společnosti.

Publikace reaguje na současnou dobu i minimálně blízkou budoucnost, kdy je stále více zřejmé, že lidé v pracovním (a koneckonců i v soukromém) životě nevystačí s tím, co se naučili ve škole. Potřeba vzdělávat se neustále a nejrůznějšími způsoby je pociťována všeobecně. Proto je užitečné zamýšlet se nad inovativními způsoby, jak se lépe učit, jak systematicky přistupovat k sebevzdělávání, jak kombinovat různé přístupy, nevzdělávat se pouze tradičně (navštěvováním školení či kurzů v učebnách), ale také např. prostřednictvím hromadných online otevřených kurzů. K tomu je však třeba umět správně pracovat s motivací. V tom může být do určité míry nápomocna i recenzovaná publikace. Publikace se skládá ze sedmi hlavních kapitol, jimiž jsou Hledání vlastní vzdělávací cesty, Metody učení a kreativita, Tvůrčí psaní, Aktivní a kritické čtení, Myšlenkové mapy, Kreativní techniky a Vizualizace a presentace informací.