Das Werk widmet sich der Frage, wie Frauen dazu kamen, eine männliche, nationalsozialistische Politik zu unterstützen. Schwerpunkte bilden die Rolle protestantischer, katholischer und jüdischer Frauen sowie die Funktion der Geschlechtertrennung für die Kriegsökonomie und den Genozid. Darüber hinaus enthält die Publikation Gespräche mit der ehemaligen Reichsfrauenführerin Gertrud Scholtz-Klink und der Jüdin Jolana Roth, die im Konzentrationslager Auschwitz-Birkenau gefangen war.
Claudia Koonz Bücher
1. Jänner 1940
Pojem „svědomí“ nacizmu není paradoxem. Pachatelé genocidy měli silný smysl pro „dobré“ a „zlé“, vycházející z občanských hodnot, které vyvyšovaly morální kvality vlastní národnosti a marginalizovaly „cizí“. Nová práce Claudie Koonzové ukazuje, jak popularizátoři rasizmu během let před II. světovou válkou prosadili logické principy odůvodňující genocidu a vybudovali potřebnou infrastrukturu. Autorka analyzuje nacistické písemnosti a odhaluje, jak vulgární antisemitismus prvních nacistů přerostl v rasovou ideologii, kterou začala akceptovat většina obyčejných Němců, včetně těch, kteří se nacisty nestali. Koonzová odmítá stereotypy spojené s Hitlerem a jeho charizma vidí v apelování na kolektivní ctnost německého národa, statečného Volku. V letech 1933–1939 byla nacistická veřejná kultura formována rasovými fobiemi a nacionalistickou hrdostí, což Koonzová nazývá etnickým fundamentalizmem. Obyčejní Němci byli připravováni na válečná zvěrstva prostřednictvím rasových teorií z různých zdrojů, které si uchovaly auru apolitičnosti, jako akademický výzkum, dokumentární filmy, reklamy, umělecké výstavy a učebnice. Kniha ukazuje, jak se Němci naučili nečinně přihlížet k brutální perzekuci „cizáků“, čímž přispívá k našemu porozumění holokaustu.