In einem Labor lebt das erinnerungslose Gehirn eines Menschen, das mit einem Forscherteam kommuniziert und sich in eine Laborantin verliebt. Der Arzt und Schriftsteller Jersild thematisiert brisante Fragen, die in der Literatur oft nur am Rande behandelt werden.
Mit seinem Roman »Die Insel der Kinder«, der in Schweden ein großer Erfolg war, hat P. C. Jersild das überzeugende Porträt eines elfjährigen Jungen geschaffen: hungrig, wach, weit offen für alle Eindrücke. Heimlich allein in den Sommerferien in Stockholm, versucht Reine Larsson die großen Geheimnisse der Welt, die jedes Kind vor der Pubertät beunruhigen, zu lösen und sich mit Witz, Geschick und Anständigkeit in der Welt der Erwachsenen zu behaupten. Diese Sommerferien will Reine nach seinen Vorstellungen verbringen, er wird nicht, wie von seiner Mutter geplant, ins Ferienlager auf die »Insel der Kinder« fahren. Während die Mutter ahnungslos in den Urlaub aufbricht, bleibt Reine allein zurück in Stockholm. Er schreibt eine Absage ans Ferienlager und seiner Mutter beruhigende, fingierte Briefe von der »Insel der Kinder«. Ihre Wohnung in einem Vorort von Stockholm macht Reine zu seinem geheimen Hauptquartier und unternimmt von dort aus tägliche Streifzüge in die Stadt, wo er Forschungen ganz eigener Art betreibt.
Am Schicksal eines alten Mannes demonstriert dieser Roman erschreckend die Unmenschlichkeit der moderenn Großkrankenhäuser.
Ypsilon is a human being reduced to the most basic essentials, a naked one-eyed brain floating in an aquarium of nutrious liquid. Through his consciousness we observe his obstinate struggles to maintain his freedom of action in this utterly dependent situation - to assert the right to express his anger, to fall in love, to run away - whilst it slowly dawns on him that he is a part of a wide-ranging scientific experiment. In this fantasy about a society which is scientifically only slightly more advanced than our own, the Swedish novelist P C Jersild explores the resilience of the human spirit set against the threatening Big Brother of technological progress. Like most of his other novels, it paints no rosy picture of the future of mankind, yet it celebrates the defiance which cannot be eradicated as long as the mind itself remains intact.
Hlavným protagonistom tohto úspešného románu nie je, ako by sa zdalo, Primus Svensson, ktorý dostane infarkt a odvezú ho do nemocnice, ale celý ten nemocničný kolos, v ktorom sa ocitne. V šesťdesiatich kapitolách Jersild zachytáva takmer každý detail tohto obrovského babylonského domu - fiktívnej stavby, ktorá sa zrodila ako miliardový projekt v šesťdesiatych rokoch, no naostatok sa stavba neuskutočnila. V románe vystupujú lekári, výskumníci, medici, ošetrovateľky, stretneme sa s riaditeľom nemocnice, so zástupcami farmaceutických firiem i s pomocným personálom, zúčastníme sa na prednáškach, na ročníkovej zábave medikov, staneme sa svedkami pitvy, operácií, lekárskeho kongresu, ale aj ľúbostných zápletiek, ktoré vznikajú medzi osadenstvom nemocnice. Román Babylonský dom predstavuje rozprávanie o stavbe, ktorá napriek supermodernému technickému vybaveniu nie je schopná celkom zabezpečiť liečbu pacientov, kde niet času na hlboké city a ľudské porozumenie.
Vnějším rámcem tohoto vtipného díla je současný Stockholm. Příběh se pohybuje jako většina autorových děl na hranicích skutečnosti a fantazie. Střetává se v něm všední banalita nalinkovaného života dnešní civilizace s tím, co z ní náhle, nečekaně a záludně vybočuje jako neuvěřitelná výjimka..
Primus Svensson, 76, får en infarkt vid sin kolonistuga i närheten av det stora Enskede sjukhus. Primus försöker cyklande ta sig till akuten, men faller ihop och blir intagen genom polisens försorg. Genom patienten Primus vandring i sjukhuskatakomberna får läsaren en bild av hur sjukhusmaskineriet fungerar, eller snarare hur illa det fungerar.
Reine Larsson tizenegy éves stockholmi kisfiú elhatározza, hogy a nyári szünidőt nem az iskolai táborban a Gyermekek Szigetén tölti anyja kívánságának megfelelően, hanem szabadon és függetlenül, saját elképzelése szerint, elmélkedve Istenről és halálról, s az élet egyéb nagy kérdéseiről. Esze ágában sincs tehát felülni a Gyermekek Szigete felé tartó vonatra, inkább beveszi magát Stockholm sűrűjébe, a büfékbe, a parkokba, a könyvtárakba, az utca forgatagába, ahol kalandokkal teli két hónapot tölt el. Először is azonban meg kell keresnie a mindennapi betevő hamburgerére a pénzt, így munkát vállal egy idősebb hölgynél, aki néhány társával együtt koszorúszalag-feliratokat készít. Reine ezután egy vándorszínésztársulathoz csapódik, majd rockerekkel hozza össze a sors, végül fiatalkorú bűnözők közé keveredik, de innen sikerül meglépnie. P. C. Jersild, a kitűnő svéd író szórakoztatóan, néha komikusan, néha szomorúan jegyzi le Reine kalandjait, s közben ijesztően pontos, szociografikus felmérést is végez a felnőttek társadalmában. Reine egyetlen kivétellel csak önző, közömbös felnőttekkel találkozik, akik még csak kísérletet sem tesznek rá, hogy megértsék a magára utalt, egyedül kószáló, jó szóra vágyó gyermeket. A kisfiú azonban töretlen jókedvvel, kipusztíthatatlan optimizmussal téblábol közöttük, és szilárdan elhatározza, hogy ő másmilyen lesz, ha felnő.
