Stanislav Komárek Bücher

Podtitul: Druhá kniha esejů o přírodě a společnosti. - Tomu, kdo četl Sto esejů o přírodě a společnosti, není třeba autora představovat. Pro ostatní uveďme, že je biologem, daleko překračujícím rámec svého oboru. Zaujme svým vhledem do různých kultur, bohatstvím námětů, stejně jako interpretací pozorovaných jevů. O tématech vypovídají i názvy některých esejů: Anatomie nemravnosti, Po větru, Vládcové kosmu, Proces dorozumívání, Sluje zapomnění, Mimo vědomí, Jméno a číslo šelmy, Být naklonován, Quod licet Iovi, Moc, nemoc a normalita, Pravda nás osvobodí, ...

Nízká trvanlivost novinových článků je takřka příslovečná a k většině z nich se nevrací ani jejich autoři, natož čtenáři. Svérázné publicistické texty biologa, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka však patří k tomu druhu literatury, který opakované čtení přímo vyžaduje. Je ptačí chřipka skutečně nebezpečná? Co je člověku přirozené? Představuje vzdělání nějakou hodnotu? A pro koho? Autor provokuje otázkami, které většinou pokládáme za předem zodpovězené, navíc se umí ptát nesmírně zajímavě a zábavně. Ať už píše o stavu současné vědy, nebo o svých zážitcích z cest, opětovně dokáže čtenáře znejistit, nadchnout nebo alespoň popudit. Sloupoví aneb Postila obsahuje texty z let 2005–2007 a až na několik delších esejů se jedná o sloupky, otištěné převážně v Lidových a Hospodářských novinách.

Rozhovor publicisty Pavla Taněva z Reflexu s biologem a filosofem Stanislavem Komárkem o jungovské inspiraci, smysluplném natřásání světa i sebestřednosti všeho živého. Doplněno fotografiemi Pavla Jedináka a z archivu autora. Obsahově zajímavá, dynamicky psaná a přitažlivě graficky zpracovaná publikace.

Kniha pojednává různé aspekty vztahů lidí a zvířat v evropských i mimoevropských kulturních kontextech, téma, které se celosvětově tlačí do centra pozornosti. Je zde zohledněno naše subjektivní vnímání živých tvorů, lov, úloha zvířat jako obětí, domestikační procesy a fenomén chovatelství, ochrana zvířat a ochrana druhů, užití zvířat v medicínských výzkumech a jako modelu pro chování a fungování lidí a další jednotlivé facie vztahu člověk–zvíře. Jsou zvířata divé bestie, ochlupení bližní či bezduché automaty? 2. vydání

Jaké jsou etologie a životní strategie příslušníků mužského pohlaví u lidí i v živočišné říši? Jak vlastně fungují mužské society a co je jejich emocionálním tmelem? Nadchází v západní společnosti soumrak tradiční maskulinity a kam se vlastně stáhla či v co se proměnila? Jak se změnil stát, kdysi drsný a k obětem vyzývající Vaterland, ve všeobjímavě pečující Mutterland? Nejeví se islámský svět jako ohrožující hlavně proto, že v něm tato proměna neproběhla? Směřuje západní svět k pozvolnému „vyvanutí“ a „ublahobytnění“, souvisejícímu se stále nižší produkcí potomstva? Jak moc jsou rozdíly mezi pohlavími dané dědičně a v jakém rozsahu kulturně, nedochází vlastně paralelně s „krizí maskulinity“ i ke „krizi femininity“?

První díl memoárů Stanislava Komárka zahrnuje nejen jeho vlastní vzpomínky na jihočeská městečka Kardašovu Řečici a Jindřichův Hradec v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, ale podle vypravování svých prarodičů popisuje i poměry na jihočeském venkově počínaje počátkem dvacátého století: tradiční zemědělství, chov dobytka a využívání lesů a rybníků, lokální lidové znalosti živočichů a rostlin, tradiční rozdělení rolí v rodině i názory na místo a úkoly dětí, místní folklór, stravovací zvyklosti, lidovou medicínu a průběh církevního roku. Líčí, jak se tato tradice přes otřesy obou válek a komunistického puče přetransformovala v soubor zvyklostí komunistických, hledajících i ve frustrující každodennosti nějakou drobnou radost...

Kniha, která zahrnuje dějiny biologie od prvopočátků do objevení struktury DNA (1953), může svou stručností a přehledností zaujmout nejen biology z profese, ale i všechny zainteresované laiky z řad vzdělanějšího čtenářstva. Text je doprovázen množstvím dobových ilustrací, přibližujících ducha a atmosféru tehdejších výzkumů a vzdělanosti a navázání biologického myšlení na dobové myšlenkové proudy. Proč se vlastně o dějiny biologie (a jakéhokoliv jiného oboru) zajímat? Co je to paradigma? Jak viděly živý svět archaické národy a staré civilizace? Jak vznikla věda v antickém Řecku? Jak v nastoupené cestě pokračoval Řím? Jak viděl živý svět evropský středověk a renesance? Jak se projevil v barokní éře descartovský obrat? Jak začínala systematika, paleontologie, jak se profilovaly jednotlivé národní školy v biologii – francouzská, anglická, německá? Jak se objevilo evoluční myšlení? Jak začínala genetika, mikrobiologie, etologie? Jakou roli hrály v myšlení o živém světě „velké“ dějiny, zejména poslední světová válka?

Třetí díl memoárů Stanislava Komárka popisuje a komentuje těžko uvěřitelná léta koronavirové pandemie 2020-2022. Z jakého důvodu byla tato doba tak posedlá smrtí? Jak moc lze smrt trvale vytěsňovat a negovat, když nedílně patří k našemu životu a osudu? Jak klíčovou a neblahou roli sehrávala tehdy média? Představuje rok 2020 jeden zdějinných přelomů, srovnatelný třeba s rokem 1914? Jak prvky paranáboženského uvažování prosakovaly i tam, kde bychom je na první pohled nečekali? Jak prakticky funguje kolektivní projekce jungovského Stínu? Proč se téměř všichni tak ochotně vzdávali občanských svobod ve prospěch iluze jistot? Nejsme už svobodou unaveni a nezačal dějinný pohyb opačný k revoluci z roku 1989, to jest od důvěry v jednotlivce směrem ke vše kontrolujícímu státu-rodiči? Proč zájem o pandemii tak skokově upadl s vypuknutím války na Ukrajině, kdy se "ohnisko smrti" přesunulo jinam a "vnitřní nepřítel" byl nahrazen vnějším? A jak se může euroamerická společnost dál vyvíjet?

Kniha pojednává souvislosti přírody a kultury v širokém kontextu - je kulturní proces protikladný přírodnímu, či se jedná mnohem spíše o "pokračování přírody jinými prostředky"? Druhé, rozšířené a doplněné vydání vychází primárně z koncepcí C. G. Junga a A. Portmanna, které spatřují společný kořen kreativity lidské i přírodní, což je v poměrech evropského myšlení pohled pozoruhodně blízký perspektivě, jak přírodu a společnost vnímala klasická Čína. Kniha se zabývá základními jungovskými pojmy, lidskou percepcí světa a jejím vztahem k jazyku, problémem antropomorfismu a sociomorfního, biomorfního a mechanomorfního modelování v naší vědecké i mimovědecké percepci přírody, paralelami mezi evolucí artefaktů a přírodních objektů, portmannovskou přírodní estetikou a dalšími příbuznými tématy v řadě navzájem souvisejících esejů, v podobném stylu jako jiné autorovy knihy.

Posledních minimálně pět let, jako by se česká společnost ocitla ve slepé uličce a netuší, jak z ní ven. Politickou scénu ovládlo duo Miloš Zeman a Andrej Babiš. Prezident, který si rozšiřuje pravomoce dle libovůle a otáčí kormidlem směr Východ. Premiér, jehož oligarchický střet zájmů nemá obdoby a kterého provází jeden skandál za druhým. Každý další den, jako by se posouvala laťka a hranice možného a myslitelného. A protože opozice není schopna reagovat, vložila se do situace občanská společnost a statisícové protesty, jaká tato země nezažila třicet let. Společnost jako by byla rozpolcena, internet a sociální sítě prohlubují nesmiřitelnosti mezi lidmi. Ocitlo se Česko na křižovatce, která může ve finále zvrátit polistopadový demokratický vývoj? Nebo jde jen o výkyv kyvadla, které se při nějakých dalších volbách zase podaří ustálit? Neselhaly elity? Je česká situace specifická, nebo jde o součást širších změn a dění, které zachvátily západní svět? Na dvě desítky předních komentátorů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se děje. Kniha tak předkládá plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu politiky i celé společnosti, které v Česku v posledních letech zažíváme.

První díl memoárů Stanislava Komárka zahrnuje nejen jeho vlastní vzpomínky na jihočeská městečka Kardašovu Řečici a Jindřichův Hradec v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, ale podle vypravování svých prarodičů popisuje i poměry na jihočeském venkově počínaje počátkem dvacátého století: tradiční zemědělství, chov dobytka a využívání lesů a rybníků, lokální lidové znalosti živočichů a rostlin, tradiční rozdělení rolí v rodině i názory na místo a úkoly dětí, místní folklór, stravovací zvyklosti, lidovou medicínu a průběh církevního roku. Líčí, jak se tato tradice přes otřesy obou válek a komunistického puče přetransformovala v soubor zvyklostí komunistických, hledajících i ve frustrující každodennosti nějakou drobnou radost...

Mimetismus v přírodě a vývoj jeho poznání. Jako mimikry bývá označována povrchová podobnost mezi dvěma blíže nepříbuznými živočišnými druhy souhrn těchto napodobovacích fenoménů v přírodě se zpravidla nazývá mimetické jevy. Kniha komplexně představuje mimetické jevy v přírodě a zabývá se interpretací vnějšího vzhledu organizmů, kromě toho však podává i ojedinělý přehled dějin výzkumu těchto jevů. Autor v ní zužitkoval svoji rozsáhlou databázi prací o mimetických jevech, která čítá přes 5 000 položek a kterou pořídil zejména za vých pobytů ve Vídni, Leidenu a Amsterodamu. Anglicky vyšla pod názvem Mimicry, Aposematism and Realted Phenomena in Animals and Plants, Vesmír 1998.

Kniha zachycuje celou šíři jevů v rámci adaptivních zbarvení v přírodě: krypse, aposematismu i různých typů mimézí i historii jejich poznávání za posledních dvě stě let. Jak ovlivnil darwinovský obrat interpretaci vnějšího vzhledu živých organismů? Proč bylo nutno postulovat pohlavní výběr? Jak se vynořily koncepce různých typů mimézí (batesovské, müllerovské, peckhamovské, wasmannovské, parciální atd.). Jak je to s živočišnými kresbami? Jak interpretovali vnější vzhled živočichů Portmann, Hingston a jejich následovníci?

Zápisky z Orientu představují druhý díl cestovních esejů Stanislava Komárka (po Zápiscích z Okcidentu) a tentokrát jsou věnovány výhradně Asii, kam vedly cesty biologa a esejisty vůbec nejčastěji, zvláště intenzivně na něj zapůsobila Čína a celý její širší kulturní okruh, zkrátka "žlutá" Asie. Komárek nadhazuje a rozvádí znepokojivou otázku, zda se Evropa zas brzy nestane málo významným výběžkem asijské pevniny, který sice přechodně vybujel a rozkvetl a za pomoci nového typu magie - vědotechniky - přechodně dobyl svět, ale teď už zase klesá do někdejší bezvýznamnosti a z jeho dědictví těží jiní. Nechceme-li obětovat peníze a námahu na asijskou pouť ani čekat, až Asie dorazí za námi, stačí otevřít Komárkovu knihu...

Soubor úvah zkoumá vzájemné vlivy moci a nemoci na sociální vztahy a strukturu. Autor, profesor filozofie a dějin přírodních věd na Univerzitě Karlově, si je vědom, že není lékařem, ale biologem, což mu umožňuje komentovat medicínské otázky bez institucionálních vazeb. Tato svoboda mu dává možnost otevřít diskusi o tématech, o kterých se lékaři často zdráhají hovořit. Kniha se dotýká historických pohledů na dualitu duše a těla, křesťanského konceptu nesmrtelnosti duše a kritizuje německé medicínské myšlení. Autor se zamýšlí nad otázkami normálnosti, realitou "normočlověka" a ekonomickými pravidly platnými v přírodě. Zmiňuje i specifické případy, jako je čínský model odměňování lékařů podle zdraví pacientů, a zkoumá, zda zdraví je skutečně jen "absencí nemoci". Další úvahy se věnují klientskému vztahu mezi lékaři a pacienty, mocenským aspektům v medicíně a neobvyklým přístupům k terapii. Autor také kritizuje medicínsko-průmyslový komplex a jeho vliv na moderní společnost. Kniha vyzývá k zamyšlení nad tím, jak moc ovlivňuje naše zdraví a jak se mění chápání nemocí a terapie v současném světě.

Kniha obsahuje sto čtrnáct esejů o přírodě a kultuře, jejich vzájemném vtahu, o moci a struktuře společnosti i o lidské psychice. Eseje tvoří jakýsi komplex představující živý svět, včetně toho lidského a jím vytvořené kultury, jako jeden celek, řídící se analogními pravidly.

Záznam čtveřice rozprav z konference Evropa a Česko 2113, kterou Knihovna Václava Havla uspořádala spolu s Ace Academy v prostorách Amerického kulturního centra v Praze v květnu 2013.

Eseje o jiných zemích a kulturách tvoří svébytnou součást esejistické produkce Stanislava Komárka. Tento svazek zachycuje jejich „starší“ rovinu – od prvopočátků do období přelomu spojeného s hospodářskou krizí, jejich tématem jsou země evropské i mimoevropské, ty, které se tradičně počítají k „Západu“, i ty, které bývají chápány jako „Východ“. Které z autorových očekávání a úsudků se v mezičase naplnily a které ne? Proč vlastně v době internetu ještě cestovat? Co je to úsudek a co je to předsudek? Jak se na sebe dívají různé kultury? Neposuzujeme ty jiné zejména a prakticky jen z hlediska jejich ochoty se nám připodobnit? Co je v kterém kulturním okruhu a národě svébytného? Jak dalece podporovat národní svérázy – etnické pochoutky ano, sebeupalování vdov ne? Nemá každá kultura jinak rozvržené půvaby a děs, upřímnost a pokrytectví, sofistikovanost a primitivismus, něžnost i brutalitu, moudrost i pošetilost? Kolik toho lze o jiných zemích sdělit a kolik je třeba zažít? Nakolik je poznání přenositelné? O žumpě číst a do žumpy spadnout... Kam si projikujeme ztracený ráj a kam peklo? Nemají nakonec i v Guyaně ptáci křídla a zobák, lidé hlavu, ruce a nohy a domy okna a dveře?

Devadesátá léta dvacátého století představovala u nás a ve východnější Evropě jakési „jaro národů“, jako když na pahýl ořezaná vrba znovu obrazí. Autor je rád, že si tohoto závratného období dosyta užil po opětovném návratu z exilu do Čech. Jedním z četných překvapení bylo zjištění, že zatímco vídeňská duše, zapletená v labyrintu centrálních úřadů, potlačované sexuality a jejích mocenských sublimací, je v podstatě freudovská, ta pražská je strukturována mnohem spíše jungovsky. Také tehdy byla vhodná doba k reflexím a sebereflexím a jejich plodem jsou tyto dva svazky esejů o duši individuální i kolektivní.

Kniha obsahuje stovku článků, esejů, mikroesejů, reflexí a recenzí z let 1987-94, přičemž u každého je uvedeno místo a rok vzniku, a pokud vyšel tiskem, i citace (pouze pro českou verzi). Články jsou řazeny tematicky, nikoli chronologicky, což se podařilo jen částečně, neboť se zaměřují na několik málo témat: biologické paradigma, společenské struktury a jejich psychologii, vztah lidské psýchy k živému světu, vztahy mezi věděním a mocí, archaické a vědecké myšlení a lokální specifika. Tato kombinace vylučuje smysluplnou lineární strukturu a některé náměty se opakují z různých aspektů, což knihu činí logicky nekonzistentní. Tyto rysy však považuji za přirozené, neboť jsou vlastní světu. Kniha může působit jako konglomerát popisů, konstatování a paradoxů. Deskripce je obecně lepší než interpretace, a paradoxům je lepší se přizpůsobit. Texty mohou být kritizovány za nadměrné používání nečeských slov a německou syntaxi, ale to je součástí jejich autenticity, stejně jako u životopisu, kde nelze vše upravit podle přání. Texty jsou jako agrární plodiny – co se urodí, to se urodí.

Obraz člověka v dílech některých význačných biologů 19. a 20. století

To, co bývá zvykem chápat jako krizi ekonomickou, respektive finanční, je ve skutečnosti celkovou krizí západních společností. Co je vlastně žitým náboženstvím dneška – ekonomie a vzývání Růstu? Neleží jedna z obtíží dneška v potlačené religiozitě? Krize není víc než konec jedné dějinné epochy a začátek jiné. Jak se projevuje současný individualismus a k čemu spěje? Je stát největším dobrem nebo základním prokletím? Je náš osud nějak podobný osudu domácích zvířat, chovaných jako hýčkaní mazlíčkové i brutálně využívaný živý „materiál“? Lze se z chodu dějin poučit, jak historický proces vlastně vzniká? Jak by mohla Evropa vypadat za několik dekád?

Kniha představuje souborné vydání autorových novinových článků a esejů z let 2014 až 2017, takříkajíc na závěr jeho novinářského působení, které trvalo od roku 2001. Doplňuje je několik novějších textů, dva obsáhlejší rozhovory a dosud nepublikovaná povídka. Jaké jsou problémy euroamerické civilizace v pozdní době? Co z toho, o čem se hovoří, je „pěna dní“ a co jsou problémy skutečné? Nejsou vlastně už od počátku lidských dějin stejné? Čím se podobáme zvířatům a čím se od nich lišíme? Do jaké míry utváří věda náš obraz světa? Která z našich současných témat jsou skutečně podstatná? Kdy je čas o nich psát a kdy je čas s tím přestat? Není nakonec nejlepší odpovědí na otazníky světa kolem nás mlčení?

Březen 2020 změnil naše životy, obrátil je naruby. Nový virus si za pár měsíců našel cestu z Číny nejen k nám, ale nakazil celý svět. Planeta Země se dostala do karantény. Virus se šíří závratnou rychlostí, nemocnice praskají ve švech a stoupají počty obětí. Nejdivočejší představy z katastrofických filmů se najednou staly realitou. Celý svět se zastavil, jako by náhle nebylo nic než ona nemoc. Prakticky ze dne na den jsme se museli začít chovat jinak, než jsme byli zvyklí. Celé generace lidstva nikdy nic podobného nezažily. Pandemie klade na celou společnost nejen obrovské nároky, ale rovněž nepřeberné množství otázek. Kde se virus vzal? Jak Čína tajila informace? Mohli jsme nákaze nějak zabránit? Kdy a jak se s koronavirem dokážeme vyrovnat? Jak změnily lidstvo pandemie v historii? A změní koronavirus i nás? Je ekonomika důležitější než zdraví? Jak dlouho se bude vzpamatovávat? A je ve stavu nouze místo pro svobodu? Neposílí autoritářské tendence? Je tato krize pro lidstvo šancí? Může přinést něco pozitivního? A jak se z koronaviru nezbláznit? Na dvě desítky předních odborníků, lékařů, filozofů a publicistů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se kolem nás i s námi děje. Kniha tak předkládá plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu celé společnosti a života, které najednou zažíváme.

Zápisky z Okcidentu shrnují autorovy svérázné postřehy z cest po blízké i vzdálenější Evropě, Jižní Africe a Americe. Autorovým cílem není podat zevrubný a vyčerpávající popis jednotlivých zemí. Ve svých textech ponechává prostor prvním dojmům i prchavým představám, které v něm nové krajiny vyvolávají, a na nich staví závratné konstrukce svých úvah a paralel. Zkrátka dopřává si svobody nadšeného (byť poučeného) cestovatele-amatéra. Cestopisné eseje Stanislava Komárka jsou určeny všem, kdo mají kromě záliby v cestování také chuť zamyslet se nad tím, co kontakt s cizími zeměmi člověku vlastně přináší.

Publikace je sborníkem textů příspěvků, které zazněly na seminářích Člověk a les I (2005) a II (2006) na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Mezioborově pojatý sborník obsahuje antropologické, kulturně historické a estetické statě předních odborníků na dané téma např. socioložky Hany Librové "O biofilii", filozofa a biologa Stanislava Komárka "Stromy a jejich vnímání člověkem", estetika Karla Stibrala "K estetickému vnímání lesní krajiny, aneb od kdy je les krásný?", lingvisty Michala Peprníka "Les v americké literatuře období romantismu" a dalších.

Další svazek esejů Stanislava Komárka, v nakladatelství Petrov v pořadí druhý. Obsahuje 91 kratších i delších statí a črt o nejrůznějších námětech — lidské psychice, přírodě, společnosti, literatuře, cizích zemích. Většina z nich vznikla v letech 1998–2001 a vyšla v nejrůznějších časopisech a sbornících, některé jsou otištěny poprvé.

Hlavní hrdina PhDr. Jindřich Krottenbacher je mandarínem jaksi hned dvakrát: jednou jako sinolog a v něčem trochu „bílý Číňan“, jednou jako intelektuál a pedagog na „Ústavu srovnávacích studií Západu a Východu“ paralelní Ferdinandovy univerzity v Praze. Zažívá převratný rok 1989 a porevoluční éru až do roku 2001 a na pozadí proměnlivých dob splétá napínavý a místy fantaskní a nejednoznačný děj, v němž je fikce od reality jen velmi těžko rozeznatelná. Podobně jako předchozí autorovy romány i tento je o povaze osudu, křehkosti lidských plánů a ambic i našeho života vůbec a s příznačnou ironií vykresluje lokální a dobové reálie. Ani Jindřich Krottenbacher šachovou hru s osudem v běžném slova smyslu nevyhraje.

Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688) propojuje realitu a fikci pokud možno tak, aby na sebe co nejtěsněji nasedaly, zároveň se snahou vylíčit dobové mravy a atmosféru tak věrně, jak jen s odstupem let lze. Sedmnácté století, dominované třicetiletou válkou, patřilo v našich zemích a přilehlé střední Evropě k nejhorším vůbec, srovnatelné snad jen s tím dvacátým. I Balbín v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.

Kniha je souborným vydáním autorových textů k biologické antropologii a jejím dějinám, s přihlédnutím k dějinám biologických disciplín vůbec. Vzhledem k tomu, že tyto práce a eseje vznikaly v období skoro dvaceti let (1995–2007), rozhodl se autor uchovat jim určitou míru „autonomie“ v tom smyslu, že se nepokoušel spojit dva nejdůležitější z nich, Malé dějiny biologie a Obraz člověka v dílech některých význačných biologů 19. a 20. století, ale ponechal je oddělené jako samostatné celky.

Proč vlastně cestovat a co nám přinášejí pobyty v jiných koutech světa? Proč balit v době tisíců a tisíců fotografií cestovní zážitky do slov? Jak funguje kombinace socialismu, buddhismu a vojenské diktatury v Barmě? Jak mizí příroda Madagaskaru? Jak vypadá dnešní peruánská Amazonie s kombinací divoké rozvojové pomoci a černé magie? Co se změnilo na Egyptě od dob Staré říše? Jak působí následnické země sovětského impéria? Vzpomínka na některé země v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Toto a mnohé další v třetím dílu cestovních esejů Stanislava Komárka.

Sbírka autorových sloupků z let 2009–2012 doplněná několika delšími eseji se zabývá především krizovou situací v Evropě: krize, chápaná většinou jako finanční či ekonomická, je ve skutečnosti krizí celkovou – autor se nikdy nenadál, že se dočká v ještě ne stařeckém věku takovéhoto soumraku euroamerické civilizace. Krize nepovede samozřejmě k „zániku“ Evropy, podobně jako krize a rozpad římského impéria nevedly k zániku Itálie či jejímu vylidnění – náš kontinent z ní ale vyjde jiný, než jak jsme bývali zvyklí. Jak dramatický tento přerod bude, závisí ostatně velmi na nás. Kniha obsahuje i autorovy články o vědě, živé přírodě a knihách tak, jak se v řečených letech urodily.

Antologie textů z minulosti Kardašova Řečice vydaná k 200. výročí narození obrozeneckého básníka Boleslava Jablonského.

Souborné vydání autorových esejů z let 1987–2010. Týkají se živé přírody – zvířat, rostlin a hub – a vědy o ní, to jest biologie, života, osudu a postavení vědců, environmentalismu a ochrany životního prostředí a rovněž literatury a některých cizích zemí. Některé z nich vycházejí knižně poprvé, jiné byly rozptýleny v dosavadních souborných knižních vydáních – zde jsou prezentovány v tematických celcích. Žánr eseje má tu výhodu, že v něm lze vyslovit i věci, které by jinde přečnívaly a nevyřčeny tlačily biologa na duši.

Vždycky je otázkou, zda vůbec činit něco takového, jako je souborné vydání novinových sloupků a příbuzných textů, navíc v tomto případě již ve druhém svazku (první bylo Sloupoví aneb Postila, Dokořán, Praha 2008). Sloupek je útvar krátkodechý, v typickém případě se druhého dne i s celým listem smačká a hodí do koše. Stanislav Komárek se ale vždy při svém psaní snaží, aby jeho texty obsahovaly i něco jiného než obvyklé radosti čtenářů novin: líčení hlouposti mocných a chyb, které udělali. I při souborné redakci nelze odstranit skutečnost, že každý ze sloupků je jako dopis v láhvi: je jaksi do sebe uzavřený a je určen k samostatnému čtení odděleně od jiných.

Autor je znám především jako publicista a esejista. Nový titul je však románem, dokonce s generačními ambicemi. Děj se odehrává v osmdesátých letech XX. století, a to převážně ve Vídni, ve světě, který autor jako emigrant dobře znal. Děj je bezezbytku vyfabulován, ovšem bizarní jednotlivosti a celkový obraz prostředí jsou až na několik výjimek pravdivé.

Kniha shrnuje veškeré dostupné údaje o výskytu ptáků v Čechách v letech 1360–1860 a synopsi hlavních ornitologických prací z tohoto regionu až do roku 1890.

Dějiny jakéhokoli oboru mají význam pouze tehdy, zařazují-li příslušnou faktografii do dobového kulturně-historického kontextu. Stanistav Komárek v Dějinách biologie tak činí s měrou vídanou jen zřídka. Kniha obsahuje živý pohled na některá zajímavá období a nejvýznačnější představitele biologických věd s výstižným zasazením do intelektuální atmosféry doby. Dějiny biologie jsou určeny nejen studentům, ale i všem zájemcům o obor. Součástí knihy je apendix pojednávající o problematice mimikry ve světě zvířat.

Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012-14, řazených, jak už název napovídá, abecedně. Týkají se nejrůznějších aspektů života společnosti, která je dnes sice nejbezpečnější a nejpohodlnější, co kdy byla, ale tato idyla je poměrně velmi křehká a může se přes noc neočekávaně zhatit. Ukazuje se, že to, co nás sužuje, nejsou až tak problémy technické, ale problémy kořenící v našich duších, vystavených teď něčemu, na co nebyly přírodou dimenzovány. V knize je i rozlehlý esej o autorových zkušenostech s terapeutickým pobytem ve tmě, který po vzoru některých východních mnichů dvakrát absolvoval a se čtenáři sdílí své neobvyklé zážitky.

aneb, Kapitoly o moci, nemoci a psychosomatice Spasit duši, jako chtěla středověká církev, nebo spasit tělo, jak doufá současná medicína? Jak je to vlastně s naším vztahem ke smrtelnosti? Jak se historicky vyvíjela koncepce duality duše a těla? Proč má psychosomatické pojetí v medicíně takovou obtíž se prosadit, ač by bylo mnohem levnější než technicistní medicína? Jak se psychosomatické myšlení ve starověku i novověku vlastně vyvíjelo? Co je patologické a co normální? Je nemoc opravdu to, co nechceme, nebo představuje také sociální kapitál, pro nemocné i pro lékaře? Kam se ubírá medicínské péče? A ještě víc se dozvíte v nové knize Stanislava Komárka.

Co soudili význační biologové 19. a 20. století o člověku, jeho původu, evoluci, ontogenezi, povaze, co o původu kultury? Má člověk vůbec něco jako „přirozenost“ a jak ji definovat? Je ve srovnání s jinými živočišnými druhy „přirozeností člověka nepřirozenost“? Jak proběhla ona tajemná hominizace na předělu mezi „typickými“ primáty a člověkem, zejména vývoj řeči, po němž sotva zůstane jaký fosilní záznam? Jaký podíl na vzniku člověka má přírodní a jaký pohlavní výběr? Proč k podobné transformaci živočišného druhu v kulturní došlo v dějinách jen jednou? Jak se liší „kultury“ jiných druhů od naší lidské? Proč nás tohle všechno zajímá a proč nás to vlastně zajímat má? Na tyto a další otázky se pokusí odpovědět předkládaná kniha esejů.

Ač obyvatelé černého domečku, který kdysi zakoupil krejčí Vodrážka, žijí v dramaticky proměnlivém dvacátém století, všemožné společenské zvraty se jich dotýkají jen okrajově. Domeček se jim po generace stává středem vesmíru, jako by nad nimi měl jakousi tajemnou moc… Hlavním tématem knihy však není ani tak rodina či společenský vývoj, ale především skryté aspekty každodennosti, způsob, jakým se navazují osudová vlákénka. I když se obyčejný život na malém jihočeském městečku během sta let vlastně téměř nezměnil, v autorově podání, obohaceném o historické a etymologické výklady či esejisticky laděné postřehy, se proměňuje v napínavý příběh, zajímavější než kdejaká událost „světová“.

Autor v knize sleduje odpovědi na otázky: Co máme se zvířaty společného?, Co člověka od zvířat odlišuje?, Odlišuje jej vůbec něco? A jak?

Kniha "Příroda a kultura" s podtitulem Svět jevů a svět interpretací. Autorem je Komárek Stanislav. Obsahuje 184 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Vesmír" z roku 2000. Přejeme příjemné čtení.

Podnázev: Interní sborník pro potřeby učitelů a studentů kateder základů vzdělanosti, sdružených v Institutu základů vzdělanosti University Karlovy.

Svazek obsahuje verše současného českého autora (zároveň i univerzitního profesora), které vznikaly v letech 1977-1999. Samotný autor prohlašuje, že se představuje svým kompletním básnickým dílem, neboť tvorbu v tomto žánru definitivně ukončil roku 1999. Jeho verše jsou po formální stránce charakteristické především přísně vázanou řečí, v níž se odrážejí Komárkovy oblíbené náměty. K nim nepochybně patří zamyšlení nad zánikem a zmarem tohoto světa, jehož rozměr proniká do dalších dimenzí, překračujících hranice reality. Autor zařadil do tohoto souboru i některé německé variace svých textů, na nichž pracoval v rakouském exilu. Objevují se zde i dva překlady z kalmycké a nogajské lidové poezie a závěr celého cyklu pak tvoří ukázky z tzv. "folkloristicko-sběratelské činnosti", v nichž se Komárek prezentuje jako obratný tvůrce jazykových a lingvistických parafrází, takže nachází například inspiraci v neznámém balkánském nebo dokonce nomádském jazyce.