Vicente Ballestar Bücher

Tři Vlkodlaci stáli jako hradba v otevřených dveřích vozu. Stáli tam jako nepřekonatelná živá překážka. Před nimi se nacházela místnost salonního vozu zařízená s vybraným luxusem. Dřevěné obložení stěn, textilní tapety, kůže. Nábytek poctivé ruční práce. Bestie stvořené k zabíjení si ale věcí nevšímaly, viděly jenom muže uvnitř. Z pracek a tlam jim ještě kapala krev posledních obětí. Ruský velvyslanec a jeho britský kolega jim byli vydáni na milost a nemilost. Protože osobní strážci už nežili, nestál mezi zabijáky a jejich budoucími oběťmi nikdo...

Na noční obloze jasně svítí úplněk. Právě v tuto dobu se mladá dívka Laura Ascotová proměňuje do své strašlivé podoby vlkodlaka. Stará prokletí z dávných časů se musí naplnit. Jaká tajemství skrývá Lauřina matka? Podaří se vůbec Johnu Sinclairovi tuto záhadu objasnit a vyhrát nelítostný boj s hrůzostrašnými obludami?

Ženy na něj letěly! Byl urostlý, plavovlasý a měl výraznou opálenou tvář. Všude měl dveře otevřené a byl to člověk, který sklízel samý úspěch. Měl ovšem jiný cíl: Vraždění, chaos a smrt! Předtím ovšem musel zemřít muž, jenž mu mohl být nebezpečný. John Sinclair! Lovec duchů ještě netušil, jakého má protivníka. Všichni znali pouze jednou tvář tohoto příšerného člověka. Ale měl i druhou. Byl to vrah s dvojí tváří!

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami.

Ozvalo se vytí a skřípění, které tak trochu připomínalo nářek dítěte, ale opravdu jen velmi vzdáleně. Ten zvuk způsobilo skřípění brzd a sténání pneumatik na hladkém povrchu. Pak se ozvaly ještě další zvuky, ale to už jsem se otáčel a viděl auto, jak se smykem zběsile zastavuje a otáčí na asfaltu. Nebylo to obyčejné auto, ale malý náklaďák, který stál napříč přes silnici. Náklad na korbě se při tom divokém manévru posunul a teď tlačil na postranici a plachtu, takže byla pod plachtou vidět vyboulenina. Dveře na straně řidiče se otevřely, řidič vyhlédl ven a začal křičet jako smyslů zbavený. Vypadal jako někdo, kdo právě přišel o rozum.

413. sešit série John Sinclair - Na stopě hrůzy. Operace Jane Collinsové se povedla, ale John přišel o Kostku zla, která zmizela kdesi v podzemí. Nyní o tuto magickou zbraň usiluje strašlivý skřet, který je zřejmě ve spojení s mocným Shimadou.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. Nečekaně jsme narazili na tři záhady: Planetu mágů, Garfieldovu tajuplnou závěť z Behanova domu a Masku mrtvých z Atlantidy. Tyto záhady si říkaly o vysvětlení, byla to naše práce a naše povinnost. Morg Behan se nedávno vrátil z Kanady, kde narazil na tajemné balvany z hlubin vesmíru, nejspíš z Planety mágů. Já a Suko jsme se rozhodli začít naše pátrání právě v Kanadě, takže nás cesta zase zavedla pořádně daleko od domova, do ledových končin severní Kanady. Setkali jsme se tam ovšem i s čarodějkou z ledových krajů , s Rakinou.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. Víc než dvě hodiny to vypadalo na klidný, zcela normální let. Tři pasažéři i pilot helikoptéry byli spokojeni s přímo ideálním počasím. Na azurově modrém nebi svítilo slunce, bylo léto a pod letadlem se prostírala šírá step. Vypadala jako světle zelené moře a táhla se od horizontu k horizontu. Nikdo nepomyslel na to, že by jim snad mělo hrozit nějaké nebezpečí. Ale cosi strašného už se dalo do pohybu.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. Po čtyřicet let byla ta hrůza skrytá. Nikdo už na ně nemyslel, protože jejich děsivé tajemství pohřbil pouštní písek. Ale to trvalo jen do té doby, než se onoho pochmurného dne vydali na své vražedné tažení. Na nebo hučelo letadlo, které tam nemělo být. A posádka, která byla již čtyřicet let mrtvá, připravovala útok.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. „Tak jsem si to mnohokrát představovala: umřít vedle slavného Lovce duchů Sinclaira! Můj sen se za chvíli splní. Co krásnějšího by mohlo čarodějku potkat?" Tak na mě promluvila Wikka, proslulá vládkyně čarodějnic. Já neřekl nic, myslel jsem na jiné věci. Ona ale promluvila znovu: „Proč nic neříkáš, nechce se ti? To máš takový strach, že jsi oněměl?" Pak se rozesmála, trochu ječivě a zdálo se mi, že i hystericky. „Ach, taková krása, taková ironie," zaječela. „Sinclair bude viset! Co by za to celý velký démonický svět dal, aby tu chvíli , kdy se zhoupneš na šibenici, uviděl!" Něco na tom bylo, ironie tohoto okamžiku skutečně bila do očí. Náš protivník měl v ruce najednou všechny trumfy a donutil nás k čemusi neslýchanému. Dostal nás do pasti, ze které nebylo úniku. Na Planetě mágů jsme měli já a se mnou moji přátelé zahynout na šibenici.

Baron von Tirano byl vampýr, který nám přivodil spoustu problému a starostí. Dobře jsme si na něj pamatovali. To, co tehdy začalo v Německu, skončilo jeho zničením v krysím chrámu Karni-Mata, uprostřed horké indické džungle. Pak jsme na Barona zcela zapomněli. Jiní ale ne. Neměli jsme ani tušení, že byl čtyřikrát ženatý a že jeho vdovy osnují strašlivou pomstu.

Pohnul se na svojí pryčně tak rychle, že jsem se nezmohl na obranu. Vyskočil, vstal a před obličejem se mi mihly jeho ruce a popadly mě kolem krku. Sílu na svůj věk tedy měl, okamžitě jsem se začal dusit pod stiskem jeho zpocených prstů. Tak se mu podařilo mě zatlačit až ke stěně. Pomalu mi začalo docházet, že mě ten člověk chce asi zabít. Kopl jsem ho kolenem do brácha, ale k mému údivu se nic nezměnilo. Klidně tu ráno vydržel a nepustil mě. Tohle už bylo opravdu podezřelé.

Našli ho ve skleněné rakvi. Byl to Radamar, velký mág a kouzelník, který žil před čtyřmi tisíci let a kterého uctívali staří Egypťané. Dnes se o něm nevědělo skoro nic, a to, že ho objevili, byla jenom náhoda. Měl radši zůstat ve své zemi, ale nakonec ho dopravili do Anglie. Nikdo z Archeologů nevěděl o jeho strašného tajemství, které přečkalo čtyři tisíciletí a které bylo sepsáno samotným strašlivým bohem Anubisem.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. V levé ruce držel muž krátkou rovnou dýku a v pravé dýku se zakřiveným ostřím. Tvář měl snědou a oči mu v ní jasně zářily bělostí. Mezi tím mužem a Sukem byl na ulici otevřený poklop od kanálu. Jedno bylo jasné: ten muž byl připravený vystartovat do protiútoku. Právě dosáhl hranice, za kterou je člověku všechno jedno. Už chyběla jenom poslední kapka k tomu, aby nálož v jeho hlavě vybuchla. Prakticky se už vůbec neovládal a neměl kontrolu nad svým jednáním. Ale Suko nechtěl žádné problémy, a proto se zachoval uvážlivě a klidně.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami.

Sir James se zlehka dotkl podivného předmětu, který tam vlastně neměl co dělat a na nějž se nerad díval. Byla to lebka, která patřila člověku, kterého neznal a nikdy nespatřil. O těle se zatím nic nevědělo, k dispozici byla jenom lebka. Pak se superintendant posadil za svůj psací stůl a zahleděl se na muže, který před okamžikem vstoupil. Tím mužem byl Suko. Nyní, pozdě v noci, se sešli, aby domluvili poslední detaily a dohodli se na jisté utajené akci. Šlo o Johna Sinclaira, Lovce duchů, který tento případ vyšetřoval a s nímž to zřejmě nevypadalo dobře. Nedal o sobě vědět za celou dobu, co pobýval ve Španělsku. „Co si o tom celém myslíte, Suko?" otázal se teď sir James.

Oči jí svítily jako hvězdy, ústa měla roztažená do šířky a mezi zuby procedila jedinou otázku: „Kde je?„ „Kdo?“ Štíhle ruce uchopily pušku za hlaveň a vší silou do ní zatlačily. Muž, který se držel rámu dveří, zasténal, zapotácel se a upadl. V jeho těle se rozšířila bolest jako exploze. Pažba ho zasáhla těsně pod přezkou na opasku. Začal dávit. Oči mu lezly z důlků a otevřenými ústy lapal po dechu. Po bradě mu tekly sliny. Žena přibouchla dveře podpatkem. Zaklaply tak hlasitě, že to znělo jako výstřel.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. Událo se to v dobách, kdy ještě neexistovalo písmo. Naše planeta působila tehdy nevlídně, svítilo na ni sice slunce a v noci měsíc, ale jinak byla nehostinná a nebezpečná. Mnoho věcí a bytostí v té době teprve čekal na svoje zrození, ale něco přece už jenom existovalo: magie! Právě v těch časech se na Zemi objevily pekelné kameny, vržené sem z nekonečných dálav vesmíru. Napřed si jich nikdo nevšiml, hodlal je použít teprve Arkonada.

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. Bill Conolly předpokládal, že zase jednou prožije pěkný den, jenže se zmýlil. Přitom se zdálo, že všechno proběhne docela normálně. Bill měl zpracovat nějaký článek o ochraně životního prostředí pro jeden velký magazín. Dost ačasto své práce posílal do redakcí poštou, ale toho dne chtěl svůj článek na Fleet Street doručit osobně. Kromě toho byl rád, že konečně vypadne z domu, protože Sheila ten den pozvala několik svých známých. Sheila a její kamarádky, to nebylo nic pro Billa. Ani neřekl čas, kdy ho může Sheila očekávat, protože věděl, že se se svými kolegy často trochu zapovídá. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Hned jak Bill nasál v redakčních místnostech onu atmosféru ustavičného shonu, připadalo mu, jako by se opět vrátil o několik let nazpět, a vzpomínal na skvělé časy, které v redakci toho časopisu strávil…