Jaroslav Holoubek Bücher

Exkluzivně výpravná publikace představuje České Švýcarsko jako turistickou destinaci světového významu, kterou v historii navštívili, nebo v ní žili významní umělci a byla jim inspirací pro jejich tvorbu. Jedna z kapitol se zabývá estetikou krajiny se sociologickým a filozofickým přesahem, ostatní kapitoly dávají nahlédnout do příběhů slavných jmen a jejich děl (August Frind, Adrian Zingg, Carl Maria von Weber, Hans Christian Andersen, Rainer Maria Rilke, Franz Kafka aj.) a zmiňuje také současné autory - hudebníky, výtvarníky, filmaře inspirované touto krajinou. Text doprovázejí unikátní fotografie krajiny i reprodukce romantických vedut a dalších uměleckých památek.

Podtitul: zpověď bývalého fotografa prezidentské kanceláře a Dagmar Havlové. Už v listopadových dnech roku 1989 se Alan Pajer, který měl ve Špalíčku na Václavském náměstí na starosti organizační záležitosti, dostal jako fotograf na Hrad a zůstal tam celých třináct let prezidentského období Václava Havla. Stal se z něj někdo víc než spolupracovník, je to přítel a kamarád bývalého prezidentského páru. S Olgou Havlovou, později s Dagmar a Václavem Havlovými prožil mnohé při státních návštěvách s nimi sjezdil kus světa, je autorem fotografií, které jsou doslova světoznámé, ale i těch, které vznikly jako tajné unikáty a které představí teprve čtenářům této knihy. Doplní je o neznámé historky, které se k nim váží, protože jen on ví, jak to bylo doopravdy. Svou upřímnou výpovědí prozradí i leccos o sobě, o zajímavých lidech, které poznal, a o paradoxech doby, v níž žijeme.

Autorova nová básnická sbírka je snahou symbolicky se vyjádřit i zachytit některé jevy současného života.

Básnická sbírka Kdybych se nenarodil zaujímá v Holoubkově díle význačné postavení. Je silná odvahou a uměním odhalovat nové významy slov a projevuje se v ní Holoubkova verbální virtuozita. Básnické příběhy blízké surrealistům provázejí čtenáře snovým labyrintem, ale také reálnou krajinou, která jako by se na konci století a milénia chtěla znovu stát totálně šťastnou zemí. Holoubkův zvláštní smích a ironie bojují s lidskou tupostí a zapomnětlivostí a žasnou nad tím, jak znovu a znovu snadno podléháme zlu už tolikrát odhalenému.

Básnická sbírka provokativních miniatur, záludných otázek, modliteb a exklamací: „Jsme zvířata co přestála zimu / jsme květy zla / jsme zmije jež si hoví ve skleněných střepech...“

Autor věnoval tuto sbírku Mamince a východním Čechám.

Knížka je jakýmsi bilančním rozhovorem básníka a novináře se zpěvákem, jehož žánrové spektrum sahá od opery přes jazz, country, pop-music, rock až k muzikálům. Vyprávějí si spolu o atmosféře a snech báječných 60. let, o umělecké profesi, muzikantech, textařích a hudebních kriticích, lesku a bídě showbyznysu i o přátelství. Zamýšlejí se nad vývojem české společnosti po roku 1968, nad obdobím dvacetiletého bezčasí, které se klenulo nad jejich mládím a začátkem umělecké kariéry, nad euforií a svobodou konce století. Vzpomínky přesahují generační výpověď a vracejí se až do května 1945 a dalších období naší historie, které ovlivnily duši zpěváka i nás všech. Je to kniha o setkávání: autoři vzpomínají na své společné kamarády Evu Olmerovou, Jiřího Wimmera, Miroslava Ivanova či Jiřího Brabce. Černochův lidský příběh potěší příznivce country muziky, rocku a pop-music a osvěží jim v paměti desítky koncertů, festivalů, zpěváků a muzikantů.

Původní zápisky z cesty dánského spisovatele H. Ch. Andersena z roku 1831 s použitím editorské úpravy a dobových tisků vedut C. A. a Ludwiga Richterových z německého vydání z roku 2001 nakladatelství Insel Verlag Frankfurt nad Mohanem (Bericht einer Reise in die Sächsische Schweiz). Cestopisné poznámky známého spisovatele mají charakter reportáže a popisují jeho cestu z Drážďan lodí a poté pěšky do skalních měst v Saském Švýcarsku. Doplul také až do Hřenska a navštívil Pravčickou bránu, odkud se z Hřenska vrací po řece na hraniční přechod v Schandau (Žandov)a zpět do Drážďan. Andersen emotivně a romanticky, jak se na jeho dobu sluší, vnímá krajinu i lidi, které na cestě potkává, inspiruje se jimi v několika básních a zmiňuje mnoho dobových informací z tehdejšího kulturního světa. Popisuje dobu, vliv církve i víru tehdejší ch lidí. Andersen zde například vzpomíná, jak v okolí Hřenska viděl obraz svatého Nepomuka, ochránce Čech, před nímž se modlil starý muž a žehnala mladá dívka, a uvažuje o tom, že se necítil zrovna nejlépe při myšlence, že se nachází v zemi, kde ho mají za kacíře.

Povídky milostné, ale i nemilosrdné, tak trochu z jiného světa. Hrdinkou titulní prózy je nakladatelská redaktorka Milena, která se po návratu z emigrace sejde na vernisáži s přáteli a v té chvíli se začíná odvíjet film jejího života na pozadí druhé poloviny minulého století. V dalších ožívají příběhy univerzitního docenta a jeho studentky, osud krásné Italky Ines, láska uvaděčky z Karlínského divadla a bezdomovce z Hlavního nádraží, tajemství průvodkyně cizinců z Berlína, dozvíte se, kam chodila Michaela, když se přihlásila na hodiny zpěvu, a také o tom, jak Pražané vítali delegaci Evropské unie.

Autorova nová básnická sbírka přináší především reflexivní lyriku. Autor předkládá čtenáři určitou duchovní intenzitu, ukrývanou v trpkých pravdách způsobem, způsobem, který ve svém vyjadřovacím naturalismu často sklouzne do příliš mělké roviny. Verše jsou zřejmě pokusem véstzneklidňující dialog o smyslu života a lidské existence.