Federico Fellini Bücher

"Ich habe nur ein Leben, und das habe ich dir erzählt. Dies ist mein Testament, denn mehr habe ich nicht zu sagen." -- Fredericeo Fellini to Charlotte Chandler. Das gesamte autobiographische Material, das Frederico Fellini der renommierten Journalisten und Buchautorin Charlotte Chandler in vielen Jahren anvertraute, hat sie postum zu einer Autobiographie zusammengefügt. Der Filmschöpfer spricht über alle Themen, die ihn als Mensch und Künstler bewegt haben und die in dieser Ausführlichkeit in keiner anderen Publikatioi zu finden sind.

In geistreichen Aufsätzen und eigenwilligen Notizen äußert sich Fellini mit erfrischender Spontaneität und Aufrichtigkeit über sich und seine Arbeit, über die Filmkunst, über seine Zeit, ihre Probleme und Phänomene sowie über Zeitgenossen.

In einem langen Gespräch mit Giovanni Grazzini äußert sich Federico Fellini über sein Leben, seine Filme, über die Politik und den Terrorismus, über Theater, Musik, Literatur, über Freunde und schöne Frauen, über Liebe und über Sex.

Fellinis Ansichten zu Emanzipation und Engagement, zu Film, Frauen und Freiheit, Kino und Kunst, Optimismus und Ritualen, Dekadenz und Zukunft.

Die Stadt der Frauen - bk1702; Diogenes Verlag; Federico Fellini; pocket_book; 1980

In Zusammenarb. m. Pinelli, Tullio ; Flaiano, Ennio. 55 Phot. 165 S. N.-A.

Eine Geschichte über einen Gauner im Priesterrock, der vergeblich zur Umkehr versucht. Sie bewegt sich zwischen Neorealismus und Märchen und verkörpert den einzigartigen Stil Fellinis.

"Überall wird geschrien, gelärmt und manchmal auch geschossen; bei all dem Lärm geht die Stimme des Mondes vielleicht für immer unter, denn sie ist ein erträumtes, abgerissenes Geflüster, das nur die Irren und die Eingeweihten verstehen können. Fellini versucht, auf unsere ausgebeulte Existenz eine Antwort zu geben." Tullio Kezich"Ein Film über das Fehlen eines Gefühls, einer Weltanschauung; über die Zersplitterung und die Auflösungserscheinungen unserer Zeit." Frederico Fellini"Ein schöner, poetischer Film." Alberto Moravia"Gegen die Bedrohung der Gegenwart, die er für tödlich hält, organisiert Fellini seine Verteidigung: Flügel dienen ihm als Schutzschild, denn Kanonen hat er nicht." Le Monde, Paris

Eine phantasievolle Rückschau: auf die Anfänge in Cinecittà, auf das wundervolle Chaos, aus dem wie ein Wunder die Magie des Kinos aufblüht; auf den Visionenreigen, wie ihn nur Fellini tanzen lassen kann, und die Leidenschaft der Phantasie, die sich auf engem Raum erhitzt. - „Das treffendste Selbstbildnis, das ein Autor aus seinem eigenen Lunapark schaffen konnte“ (Corriere della Sera, Mailand).

Ginger und Fred - Drehbuch zum Film - bk709; Diogenes Verlag; Frederico Fellini; pocket_book; 1986

Fellinis Version der 'ehrbaren Dirne', „eine Hommage für eine Arme im Geiste, die sich trotz aller Enttäuschungen den Glauben, die Hoffnung und die Liebe nicht hat nehmen lassen.“ (Reclams Filmführer)

Fellini, dessen '8 1/2' die Geschichte der Krise eines Mannes, von der Kritik mit den Werken von Proust, Joyce und Svevo verglichen wurde, hat mit 'Julia und die Geister' eine Art Pendant für die Frauen geschaffen. Dieses psychoanalytische Karussell bildgewordener Zwangsvorstellungen einer neurotischen Frau, die sich vom Klischee 'Ehemann' zu befreien sucht, könnte man auch eine Schule der Ehe nennen. 'Julia und die Geister', Fellinis erster Farbfilm, dessen Bilder an die Visionen eines Hieronymus Bosch erinnern, erzählt von der Möglichkeit der Befreiung des modernen Menschen von überholten Normen, von Konventionen und unnötigen Frustrationen, die durch falsche Erziehung, durch verknöcherte Institutionen wie verspießerte Familien, dem Buchstaben lebende Kirchen und Schulen oder korrupte Behörden verursacht werden. 'Julia und die Geister' ist die turbulente und komische Geschichte der Emanzipation einer Frau, die sich mit sich selbst, mit ihrer besonderen Veranlagung, mit ihrer Situation und schließlich mit ihrer Umwelt aussöhnt.

German

Federico Fellini (Italy, 1920-1993) is a major figure in the history of cinema, who created his own highly personal and baroque cinematic language. He had his first major success in 1954 with La Strada, in which his wife and favourite actress Giulietta Masina plays the unforgettable Gelsomina, an innocent clown who falls prey to the violence of the

"Il Libro dei sogni" è un "diario", tenuto da Federico Fellini dalla fine degli anni Sessanta fino all'agosto 1990, in cui il grande regista ha registrato fedelmente i suoi sogni e incubi notturni sotto forma di disegni, o nella sua stessa definizione di "segnacci, appunti affrettati e sgrammaticati". Coloratissimo viaggio negli sterminati territori della fantasia di un genio, questo volume ha aggiunto un fondamentale tassello allo studio dell'esperienza creativa del grande regista. Un libro pubblicato in collaborazione con la Fondazione Fellini di Rimini, in cui le pagine illustrate sono precedute dall'introduzione di Tullio Kezich e seguite da una nota di Vincenzo Mollica, massimi esperti e amici personali del maestro scomparso.

Italian

Veľkí filmoví režiséri zriedka diskutujú o filmovej tvorbe, no Federico Fellini je vzácnou výnimkou. Jeho kniha Robiť filmy (1980) inšpirovala mnohých významných predstaviteľov svetovej kinematografie. Spisovateľ Fellini sa ťažko porovnáva s tvorcom majstrovských diel, ktoré sú bohaté na významy, umeleckú objavnosť a prekvapivé efekty. Jeho filmy sú známe mnohostrannosťou, kompozíciou a symbolikou, pričom sa zameriavajú na človeka a jeho podstatu. Fellini je prenikavým pozorovateľom sveta, ktorý rozumie súvislostiam, ktoré iní prehliadajú. Patrí medzi vynikajúcich predstaviteľov svetového umeleckého filmu, pričom jeho dielo si už viac ako tri desaťročia udržuje záujem publika po celom svete. O jeho tvorbe sa vedú spory, pričom jeho fantastické filmové idey vyvolávajú rozličné reakcie. Hoci jeho filmy často inklinujú k legende a snu, zároveň sa zaoberajú závažnými súčasnými problémami a nastoľujú pálčivé otázky dneška. To potvrdzuje aj naše vydanie Felliniho filmovej poviedky a scenára A loď pláva.

Přední italský filmový režisér a scenárista Federico Fellini, tvůrce mnoha světové proslulých filmů, jejichž značnou část zhlédli diváci i v našich kinech, v této knize se zaujetím vypráví o zrodu námětů pro jednotlivá díla, o různých aspektech práce filmového režiséra, vzpomínái na své přátele, s nimiž se ve filmovém světě setkával.

Titul je osobným a umeleckým vyznaním Federica Felliniho, jedného z najvplyvnejších a najuznávanejších filmových režisérov 20. storočia. Felliniho rozprávanie je vtipnou sondou do jeho detstva, dospievania, dospelosti a v neposlednom rade aj do jeho tvorivej práce. Jeho vnútorný svet sa však stáva pútavým nielen pre milovníkov filmového umenia, ale aj pre širšiu čitateľskú verejnosť.

Fellini raconte sur un ton vivant sa carrière de cinéaste et nous parle de personnages qui ont marqué le cinéma. Très bien illustré.

Soubor scénářů (Darmošlapové, Silnice, Cabiriiny noci, Sladký život, Osm a půl) jednoho z předních italských poválečných scénáristů a režisérů, původně neorealisty, později moralisty a kritika společenské konvence. Darmošlapové (I Vitelloni): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli,Ennio Flaiano v roce 1953. Přeložil Adolf Felix. Silnice (La Strada): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli za spolupráce Ennio Flaiana. Vydáno v roce 1955. Přeložil Adolf Felix. Cabiriiny noci (La notti di Cabiria): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli, Ennio Flaiano v roce 1957. Přeložil Adolf Felix. Sladký život (La Dolce vita): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli, Ennio Flaiano, Brunello Rondi. Vydáno v roce 1960. Přeložil Jaroslav Pokorný. 8½ (Otto e mezzo): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli, Ennio Flaiano, Brunello Rondi. Vydáno v roce 1963. Přeložil Zdeněk Frýbort.

Z francouzského vydání, které vydalo Éditions Denoël v Paříži 1995. Kniha je sledem rozhovorů známého italského publicisty s Federicem Fellinim, s nímž se seznámil už ve druhé polovině 50. let. Výběr rozhovorů z let 1961-1993 postihuje prakticky celou Felliniho režijní dráhu a jeho filmy.Jednotlivé rozhovory jsou proloženy krátkými autorovými vzpomínkami na události, které s Felliniho tvorbou souvisejí. V závěru je připojen také rozhovor s Giuliettou Masinovou (s. 236-263) z roku 1989 a výběr názorů známých osobností na Felliniho dílo (s. 264-270). Kniha je doplněna fotografickou přílohou (v nepříliš dobré kvalitě) a opravdu podrobnou filmografií.