Giorgio Bassani Bücher

Nichts ist mehr wie früher: Zwar ist der Faschismus vorbei, die alte bürgerliche Ordnung aber aus den Fugen geraten. Was soll Edgardo nur tun, um seine Handlungsunfähigkeit zu überwinden? Sehr früh am Morgen steht Edgardo auf, um zur Jagd zu gehen, auch wenn es dafür eigentlich zu kalt ist. Aber irgendetwas muss er ja tun. Seine Frau langweilt ihn, sein Töchterchen versetzt ihn in Hilflosigkeit, seine Landarbeiter proben den Aufstand, mit seinem Neffen, der sich den Faschisten angeschlossen hatte, ist er auseinander gekommen. Als er nach vielen Hindernissen endlich doch am Ziel anlangt und auf einen Reiher schießt, wird er das Gefühl nicht los, er schieße gewissermaßen auf sich selbst. Ein großartiger Roman über die Unfähigkeit, mit einer veränderten Welt zurechtzukommen.

Ein genau gezeichnetes Portrait der guten Gesellschaft und wie sie ihr Fähnchen in den Wind hängt. Er ist allseits beliebt, seine Praxis modern und elegant eingerichtet. Dennoch behandelt er auch weniger vermögende Patienten zu einem moderaten Honorar. Doktor Fadigati genießt hohes Ansehen in der besseren Gesellschaft Ferraras. Nur dass er immer noch nicht verheiratet ist, kann keiner verstehen. Gerüchten, er sei dem eigenen Geschlecht zugetan, wird gnädig begegnet, solange Fadigati die Fassade der Wohlanständigkeit aufrechterhält.

Ferrara im Oktober 1929: Der Protagonist, ein sensibler, intelleigenter Sechzehnjähriger, wechselt in der Oberstufe des Gymnasiums. Bei den neuen Mitschülern findet er keinen Anschluß - bis Luciano in der Klasse auftaucht. Der Erzähler sucht die Freundschaft dieses undurchschaubaren Jungen, der ihn zugleich fasziniert und abstößt.

Es ist die Geschichte von Micól, dem geheimnisvollen Mädchen mit den blonden Haaren aus vornehmer jüdischer Familie, in die der Ich-Erzähler von Anfang an vergeblich verliebt ist. Die leidenschaftlich gern Tennis spielt, die alten Bäume im ummauerten Park der Eltern liebt und es nicht ertragen kann, wenn jemand sich gewöhnlich benimmt; die später, als Studentin, lieber flirtet als studiert, und die junge Männer, die am liebsten für sie sterben möchten, am Telephon zur Vernunft ermahnt. Erst als der Tennisclub wegen der Rassengesetze die jüdischen Mitglieder ausschließt, öffnet sich der Garten der Finzi-Contini für die jüdische Jugend Ferraras und wird zu ihrem Treffpunkt – bis zu einem Tag im Herbst 1943, an dem Micól mit ihrer ganzen Familie deportiert wird »und keiner weiß, ob sie ein Grab gefunden haben«. Giorgio Bassani hat ihnen in diesem Buch ein Denkmal gesetzt.

Mit den berühmten fünf Geschichten aus Ferrara setzt Bassani seiner Heimatstadt und ihren Bewohnern ein liebevolles Denkmal: Es ist das kleine Glück in einer bescheidenen Ehe oder das große, unerreichbare; es ist die tiefe menschliche Zuneigung, die auch unter widrigen Umständen gedeiht und das Versagen des Bürgertums in eben jenen Zeiten, die Bassani in seinem Buch präzise zeichnet, für das er den Premio Strega erhielt.(Amazon)

In leichtem Ton erinnert sich Bassani an Menschen, die ihm begegneten, und erzählt von Ferien am Meer, von Glück, Leid und Eifersucht. Seine Schauplätze sind Hotels von fragwürdigem Ruf, ein ärmlicher Rummelplatz, das Polizeipräsidium oder der jüdische Friedhof in Ferrara. Die 30er Jahre in Italien sind das »goldene Zeitalter« der Sfatti, der Lebemänner, und zugleich die Zeit des aufkommenden Faschismus.

Set in the evocative backdrop of Ferrara, Giorgio Bassani's work intertwines the essence of his hometown with profound literary themes. This collection features six of his classics, meticulously revised by Bassani himself, showcasing his mastery of narrative and character. The stories reflect the intricate relationship between place and identity, making Ferrara a vital character in its own right. This anthology serves as a significant contribution to twentieth-century literature, highlighting Bassani's unique voice and perspective.

Svet autorovej mladosti tvorí predvojnová Ferrara a jej židovská obec so svojimi tradíciami a zvykmi, z ktorých sa svojou aristokratickou izolovanosťou vymyká rodina Finzi-Continiovcov. Obsah románu netvorí sága tejto rodiny, ale skôr intenzívny, veľmi premenlivý a nie celkom vyjasnený vzťah hrdinu románu k mladým členom rodiny.

Vysoká zeď, takřka nekonečná, vysoké stromy za ní, košaté cizokrajné stromy, a za nimi prokmitávající vznešený dům, to je na dlouhá léta zahrada Finzi-Continiů pro hrdinu a vypravěče románu. Už jako dítě ho přitahuje rodina, kterou vídává o svátcích a v synagoze, tak odlišná od ostatních. Jejich aristokratická povýšenost, která dráždí jeho otce, jejich odmítání fašistického režimu i maloměstské společnosti chlapce naopak láká, cítí za laskavým odstupem, v samotě, do které se Continiovi stáhli, opravdovou zjemnělost, hlubokou vzdělanost, věrnost tradici i cosi podivně tragického. Především ho pak vábí Micól, napřed plavovlasé, veselé, chytré děvčátko, pak okouzlující, sebejistá studentka. Rasové zákony z roku 1938 přimějí náhle Finzi-Continiovy otevřít zahradu a tenisový kurt vyhoštěncům z ferrarského tenisového klubu. Giorgio konečně má příležitost sblížit se s Micól. Dlouze spolu bloudí po zahradě, svěřují se, Micól je velice přátelská, ba něžná, ale sotva si hrdina uvědomí svůj cit, Micól mu uniká a čím zoufaleji se ji snaží získat, tím víc ji ztrácí. Marná láska, zakletá zahrada, rodina vědomá svého zmaru a v jádře na něj pyšná jako na známku vyvolení, to vše ožívá v paměti vypravěče a s odstupem let: dětské a jinošské dojmy, city a myšlenky provází ustavičně jako temný kontrapunkt vědomí temné budoucnosti, která tak brzy měla všechno pohltit.

Hlavním tématem Bassaniho příběhů není holocaust, i když je vlastně v pozadí každého z nich, ale dehumanizace lidského společenství v konfliktu s totalitním systémem. Základní situací jeho vyprávění je zdánlivě spořádaný život maloměsta, z něhož válka strhne idylickou starosvětskou masku a odhalí zoufalou situaci lidí zavržených, osamocených a zranitelných. V povídkách tohoto výboru sledujeme, jak se autor snaží proniknout do mentality všech zúčastněných a vypátrat, co se vlastně stalo: jak je možné, že se líbezné městečko proměnilo v místo obestřené strachem a poznamenané zločinem, a proč se valná většina jeho mírumilovných obyvatel proměnila v netečný dav trpně přihlížející tomu, jak jsou jejich spoluobčané hnáni na porážku. Výbor obsahuje dosud česky nevydaná autorova díla, kromě nového překladu Dlouhé prosincové noci v 43., která poprvé česky vyšla v souboru Pět italských novel (1967).

Cinque storie. Quella di Lida Mantovani, ragazza madre che sposa un brav'uomo ma non riesce a dargli un figlio; quella del dottor Elia Corcos, solitario appassionato di scienza che mal sopporta la moglie; quella di Geo Josz, di ritorno dal lager; quella di Clelia Trotti, anziana militante socialista morta in carcere durante l'occupazione nazista. Il libro, qui riproposto nella prima edizione del 1956, fece vincere a Bassani il Premio Strega.

Un Bassani inedito, questo: un trattamento per il cinema, che è un racconto lungo; una insospettata «storia milanese», che dialoga con le Cinque storie ferraresi del 1956, e fra esse si incunea come «esperimento» morale e civile su e con Manzoni. Scrisse Anna Banti che, nel 1955, rilesse I Promessi Sposi insieme a Bassani: «la quasi fatale incongruenza delle leggi annonarie nei tempi di crisi, quel lazzaretto (oggi si direbbe "campo di concentramento") dove i fortuiti mendicanti eran raccolti e poi rinchiusi a forza; infine il talento distruttivo dei lanzichenecchi nei poveri paesi lombardi, trovano nei nostri recentissimi ricordi di guerra e di miseria collettiva dei riscontri e delle conferme sorprendenti [...] Come sta, dunque, che quando leggiamo dei bruciamenti, delle distruzioni, del luridume, soprattutto dell'orrendo fetore lasciato dalle soldatesche nelle case dei paesetti lombardi ci par di riconoscere le descrizioni di un ipotetico e sublime "inviato speciale" dei nostri giorni? Il fatto è che il genio meditativo e rappresentativo del Manzoni, nutrito dei documenti più disparati e in fondo, meno precisati, ha letto come nel più esatto dei referti quel che potessero lasciarsi dietro le spalle tanto i lontani lanzichenecchi come i loro tardi successori: cenere, sangue, lordura, riuniti in uno spettacolo che, purtroppo, non cambierà mai».

Pět prací pěti italských autorů, z nichž každý představuje výrazný a odlišný typ. Jestliže každá z těchto próz představuje proto vždy i jiný přístup k realitě, jedno zůstává všem těmto povídkám společné: je to hluboké a upřímné úsilí o poznání pravé tváře dnešního člověka. 1. Alberto Moravia: Neposlušnost; 2. Giorgio Bassani: Dlouhá noc v 43.; 3. Italo Calvino: Sčítatelův den; 4. Natalia Ginzburgová: Ve znamení střelce; 5. Umberto Simonetta: Až do rána. Doslov napsal Josef Felix.

Catalogo della mostra (Roma, 2 dicembre 2004-27 gennaio 2005)

con racconti di Arbasino, Bassani, Bernari, Berto, Buzzati, Cassola, Gadda, Levi, Marotta, Moravia, Pasolini, Soldati e altriarlo