Plexus

Mehr zum Buch

Autorčiny básně jsou vlastně jakýmisi lyrickými deníky, v nichž je neomylně zakotveno vědomí sounálažitosti se zemí, kterou musela nedobrovolně opustit, na druhé straně však i vnímání zprvu trpké, později umírněné exilové přítomnosti. „V poezii Bronislavy Volkové je cosi hedvábného, něco jako vlákna pavučiny napjatá ve volném prostoru. V každé básni jde o pokus udržet slova ve stavu beztíže nad tušenou krušnou vahou světa. Ještě před několika lety byla tato poezie v českém kontextu spíše výjimkou. Dnes se v nové tvorbě dostává přímo do hlavního proudu, což je zajímavým dokladem toho, že národní poezie se děje vpodstatě stejně v Praze jako v Bloomingtonu. Tento soubor Bronislavy Volkové ukazuje s velkou zřetelností bytostný lyrismus a stylovou něžnost, jíž se v zahraničních portrétech literatury dosud mnoho pozornosti nedostalo.“ – Miroslav Holub, Praha Doslov Vladimír Novotný....