Ferdinand III. (1608–1657)

Mehr zum Buch

Císař Ferdinand III. (1608–1657) se narodil během habsburského bratrského rozkolu a dospěl za třicetileté války, kdy se stal „generalisimem“ císařské armády. Jeho vítězství u Nördlingenu v roce 1634 vedlo k pražskému míru a smíření se Saskem a německými luterány. Jako císař (od 1637) usiloval o mír se Švédy, kteří se dostali až před Vídeň, a bojoval proti Francii pod vedením kardinálů Richelieua a Mazarina. Jeho hlavním cílem byla jednota „rakouského domu“ a spojení se Španělskem, což souviselo s dědictvím jeho říše. Při uzavření vestfálského míru (1648) byl donucen souhlasit s dočasným oddělením od španělských příbuzných, čímž se stal mírovým císařem proti své vůli. Kulturně byla jeho epocha vrcholem italského vlivu, zahrnující příbuzenství s Gonzagy a Medicejskými, protireformační Řím a významné osobnosti jako Piccolomini a Montecuccoli. Tato doba představovala přechod od žoldnéřských vojsk ke stálé armádě a od renesančního aristokratického života k barokní dvorské kultuře. Kniha rakouského historika Lothara Höbelta zaplňuje mezeru v rakouském dějepisectví a je prvním takovým dílem v českém prostředí. L. Höbelt, profesor novějších dějin na vídeňské univerzitě, je známý autor publikací o politických a vojenských dějinách.