Parameter
- 109 Seiten
- 4 Lesestunden
Mehr zum Buch
Jezuita není éterický spiritualista nebo klášterem vázaný mnich, ani nevyhledává církevní úřad. Bojuje podle svých sil za toho, jenž se skutečně narodil, skutečně jedl a pil, skutečně byl pronásledován za Piláta Pontského, skutečně byl ukřižován a skutečně vstal z mrtvých. To, že jezuita do „pomoci duším“ vřadí sobě vlastní způsob duchovního zápasu, a to až po zřeknutí se vnější přísnosti, řádového oděvu a vnějších skutků pokání, aby se v „obyčejném životě“ nelišil od „ctihodného kněze“, jej nejen činí způsobilým ke stálému pokání a naprostému sebezapomínání v boji ve viditelné a „obyčejné“ církvi, ale přivádí jej ke svobodě považovat vše za relativní kromě živého Pána.
Buchkauf
Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, Hugo Rahner
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2012
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Hugo Rahner
- Verlag
- Refugium Velehrad-Roma
- Erscheinungsdatum
- 2012
- Einband
- Paperback
- Seitenzahl
- 109
- ISBN10
- 8074121194
- ISBN13
- 9788074121197
- Reihe
- Schlagwörter
- Esoterik & Religion, Religiöse Themen, Religion, Spiritualität, Christliche Themen, Christentum, Mystik, Spirituelle Entwicklung, Heilige, Jesuiten, Gesellschaft Jesu, 15.-16. Jahrhundert, Dienste in der Kirche
- Erstveröffentlichung
- 2011
- Originaltitel
- Ignatius von Loyola und das geschichtliche Werden seiner Frömmigkeit
- Bewertung
- 5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Jezuita není éterický spiritualista nebo klášterem vázaný mnich, ani nevyhledává církevní úřad. Bojuje podle svých sil za toho, jenž se skutečně narodil, skutečně jedl a pil, skutečně byl pronásledován za Piláta Pontského, skutečně byl ukřižován a skutečně vstal z mrtvých. To, že jezuita do „pomoci duším“ vřadí sobě vlastní způsob duchovního zápasu, a to až po zřeknutí se vnější přísnosti, řádového oděvu a vnějších skutků pokání, aby se v „obyčejném životě“ nelišil od „ctihodného kněze“, jej nejen činí způsobilým ke stálému pokání a naprostému sebezapomínání v boji ve viditelné a „obyčejné“ církvi, ale přivádí jej ke svobodě považovat vše za relativní kromě živého Pána.