Mehr zum Buch
Již v roce 1935 při přednášce v Praze o „surrealistické situaci objektu“ konstatoval André Breton nedostatky pojmu objektivní humor, který se jen zcela příležitostně lehce dotýká hranic zázračna, ale většinou se o ně rozbíjí... Jako básnický obraz tryská černý humor ze vzdálenosti oddělující subjekt a objekt, přitom je svým způsobem uvnitř obou a vytváří mezi nimi dynamický, protikladný a nezbytný vztah... Černý humor tedy znamená pro ducha stejnou osvobozující sílu, jako ty nepůsobivější básnické obrazy... Zdá se totiž, že subjektivním světem prochází proud o zvlášť vysokém napětí, tryskající ze společné přítomnosti protikladných pólů bolesti a slasti, jasnozřivosti a zdánlivé nahodilosti, vážnosti a hry... Pohlédneme-li pak na propasti nicoty, z níž stoupá černý humor, tento plamen slasti v prázdnotě ne-existence, pochopíme, proč André Breton mohl hovořit v předmluvě k Antologii černého humoru o „výsostné magii“, jež člověku obrovsky fascinuje, totiž o magii schopné přetvořit ne-slast ve slast.
Von Antologie černého humoru (2006) sind aktuell auf Lager verfügbar.
Buchkauf
Antologie černého humoru, André Breton, Michal Novotný
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2006
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback),
- Buchzustand
- Gebraucht - Sehr gut
- Preis
- € 24,99
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Antologie černého humoru
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- André Breton, Michal Novotný
- Verlag
- Concordia
- Erscheinungsdatum
- 2006
- Einband
- Paperback
- Seitenzahl
- 400
- ISBN10
- 808599738x
- ISBN13
- 9788085997385
- Reihe
- Schlagwörter
- Belletristik, Humor, Sammelwerke, Anthologien, Kurzgeschichten, Frankreich, Französische Literatur, Lesebücher, Ausgewählte Werke, Erzählung, Surrealismus
- Erstveröffentlichung
- 1939
- Originaltitel
- Anthologie de l´humour noir
- Bewertung
- 3,9 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Již v roce 1935 při přednášce v Praze o „surrealistické situaci objektu“ konstatoval André Breton nedostatky pojmu objektivní humor, který se jen zcela příležitostně lehce dotýká hranic zázračna, ale většinou se o ně rozbíjí... Jako básnický obraz tryská černý humor ze vzdálenosti oddělující subjekt a objekt, přitom je svým způsobem uvnitř obou a vytváří mezi nimi dynamický, protikladný a nezbytný vztah... Černý humor tedy znamená pro ducha stejnou osvobozující sílu, jako ty nepůsobivější básnické obrazy... Zdá se totiž, že subjektivním světem prochází proud o zvlášť vysokém napětí, tryskající ze společné přítomnosti protikladných pólů bolesti a slasti, jasnozřivosti a zdánlivé nahodilosti, vážnosti a hry... Pohlédneme-li pak na propasti nicoty, z níž stoupá černý humor, tento plamen slasti v prázdnotě ne-existence, pochopíme, proč André Breton mohl hovořit v předmluvě k Antologii černého humoru o „výsostné magii“, jež člověku obrovsky fascinuje, totiž o magii schopné přetvořit ne-slast ve slast.