Svatováclavské milenium. Češi, Němci a Slováci v roce 1929

Na pozadí státních oslav svatováclavského milénia, které meziválečné Československo slavilo v roce 1929, autor zkoumá vztahy mezi Čechy, Němci a Slováky v době vyvrcholení "zlaté éry" první republiky, kdy se poválečný radikalismus zdál být dávnou minulostí a na jeho místo nastoupila modernisující se, dynamická, všestranně se rozvíjející společnost, která se zcela přirozeně zbavila ideologické přítěže z doby bojů o národní emancipaci. Na tomto zcivilnění společnosti koncem 20. let minulého století se autor snaží doložit, že česko-německá nevraživost i česko-slovenská vzájemnost byly dobovými průvodními jevy v procesu emancipace jednotlivých národních společností a že pod tímto povrchem zůstaly zachovány kulturně-historické vazby, které se utvářely po staletí. Pouze na první pohled paradoxně tak autor může tvrdit, že v tomto ohledu měli Češi ve skutečnosti blíže k českým Němcům než ke Slovákům, kteří se po tisíciletí vyvíjeli v odlišném kulturním prostředí. Ze stejného důvodu autor odmítá thesi polistopadové nacionalistické historiografie, která - místo marxistické these o tzv. boji společenských tříd hýbajícím dějinami, jež 17. listopadem 1989 rázem "zastarala" - přijala za svou obdobnou thesi o nemožnosti soužití jednotlivých národů v jedné pospolitosti: za vrchol společenského uspořádání (místo marxistické beztřídní společnosti) považuje společnost etnicky monolitní.