Neviděli jste Melody?

Upřímně? Tahle kniha pro mě byla jedno velké "proč vlastně?" Čekala jsem chytrý psychologický thriller, který si bude pohrávat se čtenářem, jeho očekáváním i nervy. Místo toho jsem ale dostala příběh, který na mě působil totálně nelogicky a hlavně bez emocí, které by mě skutečně přiměly zajímat se o to, co se s postavami děje. Hlavní hrdinka? Uff! Už od začátku mi byla strašně nesympatická. Její chování mi často nedávalo smysl a místo pochopení nebo soucitu ve mně vyvolávala spíš podráždění. A bohužel nebyla jediná. Většina postav působila ploše, bez hloubky a charakteru, takže jsem si k nim nenašla žádný vztah. A čím víc se příběh rozvíjel, tím víc mě to iritovalo. Zápletka má potenciál, ale její rozvíjení je plné nelogických rozhodnutí a situací, které mě spíš "vytrhávaly", než aby mě "vtahovaly". Napětí se dostavovalo jen sporadicky a často jsem měla pocit, že se děj bezradně točí v kruhu. Rozuzlení, které má zřejmě šokovat, na mě působilo spíš nesmyslně než překvapivě. Žádné "wow", žádné mrazení - jen tiché „aha.. tak jo." A přiznávám bez mučení, že největší emoce, kterou ve mně závěr vyvolal byla úleva, že už jsem na poslední stránce. Ale abych jen nekritizovala.. Neříkám, že kniha nemá zajímavý nápad. Má. Jenže provedení ho podle mě úplně zazdilo. Místo chytrého psychologického thrilleru jsem dostala příběh plný nelogiky, nesympatických postav a závěru, který mě prostě neohromil. Dvě hvězdičky dávám za snahu o originalitu, ale čtenářsky to byl vážně boj.