Pražská škola v korespondenci

Pražská škola se stala významným pojmem ve světové lingvistice 20. století, když na základě Saussurova Kurzu moderní lingvistiky a ruského formalismu spoluutvářela strukturalismus jako dynamický směr v lingvistice a literární vědě. Zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) jako Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka organizovali odborné přednášky, publikovali řadu prací a účastnili se evropských kongresů. V Kroužku přednášeli zahraniční učenci. Svazek korespondence Pražské školy se zaměřuje na tuto činnost a představuje cenné epistolární materiály od domácích i zahraničních vědců a českých avantgardních umělců adresovaných zakládající pětici. Obsahuje 581 dopisů psaných v různých jazycích, přičemž zvláštní pozornost zasluhují dopisy od lingvistů Kodaňské a Ženevské školy, včetně 29 dopisů od Louise Hjelmsleva. Z domácí korespondence vynikají Mathesiovy dopisy jeho žákům a rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce je dokumentován Vachkovými dopisy adresovanými Havránkovi a dalšími dopisy od Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.