Mehr zum Buch
Peter Brook patří k nejvýznamnějším divadelním režisérům a experimentátorům v celosvětovém měřítku. Inscenoval od roku 1950 desítky představení a režíroval uznávané filmové adaptace. V roce 1981 nazkoušel v divadle Bouffes du Nord v Paříži Tragédii Carmen, kterou převedl i do filmové podoby. Deník pořizovaný Michelem Rostainem během zkoušení hry je autentickým svědectvím režisérovy otevřené a pečlivé práce se souborem. Popisuje především, jak se Brook snaží zbavit operní pěvce veškerých manýr a hereckých stereotypů například permanentní cvičení hlasu, pohybů a gest, využití fotografií či filmu pro evokaci prostředí a charakterů. Na konkrétních příkladech popisuje i jednotlivá herecká cvičení, improvizace a překážky, s nimiž Brook při zkoušení zápasil, promýšlení jejich jednání či improvizované přehrávání scén a interakcí postav. Finální podoba inscenace se rodí z intenzivní spolupráce celého souboru.
Buchkauf
Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka, Jana Pilátová, Jiří Adámek, Michel Rostain
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Jana Pilátová, Jiří Adámek, Michel Rostain
- Erscheinungsdatum
- 2013
- Einband
- Paperback
- ISBN10
- 8073312751
- ISBN13
- 9788073312756
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Kunst & Kultur, Kunst, Opern und Operetten
- Originaltitel
- Journal des répétitions de La tragédie de Carmen
- Beschreibung
- Peter Brook patří k nejvýznamnějším divadelním režisérům a experimentátorům v celosvětovém měřítku. Inscenoval od roku 1950 desítky představení a režíroval uznávané filmové adaptace. V roce 1981 nazkoušel v divadle Bouffes du Nord v Paříži Tragédii Carmen, kterou převedl i do filmové podoby. Deník pořizovaný Michelem Rostainem během zkoušení hry je autentickým svědectvím režisérovy otevřené a pečlivé práce se souborem. Popisuje především, jak se Brook snaží zbavit operní pěvce veškerých manýr a hereckých stereotypů například permanentní cvičení hlasu, pohybů a gest, využití fotografií či filmu pro evokaci prostředí a charakterů. Na konkrétních příkladech popisuje i jednotlivá herecká cvičení, improvizace a překážky, s nimiž Brook při zkoušení zápasil, promýšlení jejich jednání či improvizované přehrávání scén a interakcí postav. Finální podoba inscenace se rodí z intenzivní spolupráce celého souboru.