Po proudu

Autor těchto povídek disponuje zvláštním darem zachycovat bez siláckých efektů obraz člověka čelícího životním situacím, které ho citově drtí a často narušují jeho duševní rovnováhu. V jemných psychologických studiích procházejí Brodeurovi hrdinové hlubokými krizemi, z nichž pak vyjdou očištěni a obohaceni o schopnost rozeznat, co je v životě opravdu důležité. Přestože se povídky soustřeďují k tématům jako smrt a obava z ní, žal pozůstalých, nedostatek porozumění a bezmocnost dětí ve světě dospělých, nevyznívají pesimisticky. Od úvodního příběhu ze zasněžených hor, v němž hlavní postava zápasí s iracionální obavou o své dítě, až po poslední klíčovou povídku Hydrografie okouzluje Brodeur rovněž zcela neobvyklým smyslem pro krásu i krutost přírody, s jejíž velebnou věčností se v nezadržitelně uplývajícím toku svého života musí vyrovnat každý člověk.