Parameter
- 672 Seiten
- 24 Lesestunden
Mehr zum Buch
Literární historie obvykle spojuje počátky české literární kritiky s Josefem Jungmannem. Tato monografie se však zaměřuje na dobu před Jungmannem a zkoumá, co o literární kritice vypovídá období 1770–1805. Analýza více než padesáti německy a česky vydávaných časopisů a dalších médií odhaluje, jak se v této době formovaly představy o literatuře a její sociální roli. Práce se zabývá pravidly literární komunikace, které do českých zemí přinášeli první kritikové, a jejich postavením vůči domácí osvícenské učenosti. Sleduje, jak se měnily představy o literární veřejnosti, kde vedle divadla získávala na významu beletrie, a jak se transformoval starší žánrový systém na moderní otevřený kánon. Monografie také zkoumá specifické latinské a českojazyčné prostředí českých zemí a dopady nového systému literatury. Dále se dotýká obecných témat, jako jsou novodobé autorské a čtenářské vztahy k dílu, jejich vymezení na rozvíjejícím se knižním trhu a manifestace těchto vztahů v dynamických a etnicky různorodých prostředích českých zemí na přelomu 18. a 19. století.
Buchkauf
Počátky literární kritiky v českých zemích (1770–1805), Autorenkollektiv
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2021
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Počátky literární kritiky v českých zemích (1770–1805)
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Autorenkollektiv
- Verlag
- Akropolis
- Erscheinungsdatum
- 2021
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 672
- ISBN10
- 8076580234
- ISBN13
- 9788076580237
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Sozialwissenschaften, Kunst & Kultur, Literaturwissenschaft, Tschechische Literatur, Literarische Kritik, Kritik
- Beschreibung
- Literární historie obvykle spojuje počátky české literární kritiky s Josefem Jungmannem. Tato monografie se však zaměřuje na dobu před Jungmannem a zkoumá, co o literární kritice vypovídá období 1770–1805. Analýza více než padesáti německy a česky vydávaných časopisů a dalších médií odhaluje, jak se v této době formovaly představy o literatuře a její sociální roli. Práce se zabývá pravidly literární komunikace, které do českých zemí přinášeli první kritikové, a jejich postavením vůči domácí osvícenské učenosti. Sleduje, jak se měnily představy o literární veřejnosti, kde vedle divadla získávala na významu beletrie, a jak se transformoval starší žánrový systém na moderní otevřený kánon. Monografie také zkoumá specifické latinské a českojazyčné prostředí českých zemí a dopady nového systému literatury. Dále se dotýká obecných témat, jako jsou novodobé autorské a čtenářské vztahy k dílu, jejich vymezení na rozvíjejícím se knižním trhu a manifestace těchto vztahů v dynamických a etnicky různorodých prostředích českých zemí na přelomu 18. a 19. století.