V nuznej slávě, v slavnej nouzi. Svět Ondřeje Jakuba Františka de Waldta

Mehr zum Buch

Monografie přibližuje zájemcům o českou barokní tvorbu dílo jihočeského kazatele Ondřeje de Waldta, jehož kázání reflektují jazyk a myšlení doby. Ondřej František Jakub de Waldt, rodák z Písku, strávil většinu života v Šumavském podhůří jako farář v Dobrši u Volyně. I když byl vzdělaný v latině a němčině, v každodenním styku používal češtinu, což se odráží v jeho kázáních. Tyto projevy obsahují prvky, které posouvají češtinu do nového jazyka, a dodnes působí svěže. Jazykový odkaz de Waldta je cenný pro pochopení barokního jazyka jako spojnice mezi humanismem a novou češtinou. O barokní češtině se často soudilo bez znalosti primárních textů, ačkoli Josef Vašica již v roce 1940 upozornil na jazykové schopnosti tohoto kazatele. Monografie tak přispívá k ucelenějšímu obrazu o jeho jazykových dovednostech, které byly lepší než u některých pozdějších obrozenských vzdělanců. Doplňující studie Josefa Hubáčka charakterizuje etické hodnoty, které Waldt vyznával, a hodnotí jeho kritické postoje k nežádoucím jevům tehdejší společnosti. Dodatek Věry Pospíšilové se zaměřuje na barokní hagiografii a přibližuje narativní zpracování legendy o svatém Vintíři.