Mehr zum Buch
Monografie přibližuje zájemcům o českou barokní tvorbu dílo jihočeského kazatele Ondřeje de Waldta, jehož kázání reflektují jazyk a myšlení doby. Ondřej František Jakub de Waldt, rodák z Písku, strávil většinu života v Šumavském podhůří jako farář v Dobrši u Volyně. I když byl vzdělaný v latině a němčině, v každodenním styku používal češtinu, což se odráží v jeho kázáních. Tyto projevy obsahují prvky, které posouvají češtinu do nového jazyka, a dodnes působí svěže. Jazykový odkaz de Waldta je cenný pro pochopení barokního jazyka jako spojnice mezi humanismem a novou češtinou. O barokní češtině se často soudilo bez znalosti primárních textů, ačkoli Josef Vašica již v roce 1940 upozornil na jazykové schopnosti tohoto kazatele. Monografie tak přispívá k ucelenějšímu obrazu o jeho jazykových dovednostech, které byly lepší než u některých pozdějších obrozenských vzdělanců. Doplňující studie Josefa Hubáčka charakterizuje etické hodnoty, které Waldt vyznával, a hodnotí jeho kritické postoje k nežádoucím jevům tehdejší společnosti. Dodatek Věry Pospíšilové se zaměřuje na barokní hagiografii a přibližuje narativní zpracování legendy o svatém Vintíři.
Buchkauf
V nuznej slávě, v slavnej nouzi. Svět Ondřeje Jakuba Františka de Waldta, Marie Janečková
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2012
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- V nuznej slávě, v slavnej nouzi. Svět Ondřeje Jakuba Františka de Waldta
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Marie Janečková
- Verlag
- ARSCI
- Erscheinungsdatum
- 2012
- Einband
- Paperback
- ISBN10
- 8074200175
- ISBN13
- 9788074200175
- Reihe
- Schlagwörter
- Esoterik & Religion, Religiöse Themen, Religion, Spiritualität
- Beschreibung
- Monografie přibližuje zájemcům o českou barokní tvorbu dílo jihočeského kazatele Ondřeje de Waldta, jehož kázání reflektují jazyk a myšlení doby. Ondřej František Jakub de Waldt, rodák z Písku, strávil většinu života v Šumavském podhůří jako farář v Dobrši u Volyně. I když byl vzdělaný v latině a němčině, v každodenním styku používal češtinu, což se odráží v jeho kázáních. Tyto projevy obsahují prvky, které posouvají češtinu do nového jazyka, a dodnes působí svěže. Jazykový odkaz de Waldta je cenný pro pochopení barokního jazyka jako spojnice mezi humanismem a novou češtinou. O barokní češtině se často soudilo bez znalosti primárních textů, ačkoli Josef Vašica již v roce 1940 upozornil na jazykové schopnosti tohoto kazatele. Monografie tak přispívá k ucelenějšímu obrazu o jeho jazykových dovednostech, které byly lepší než u některých pozdějších obrozenských vzdělanců. Doplňující studie Josefa Hubáčka charakterizuje etické hodnoty, které Waldt vyznával, a hodnotí jeho kritické postoje k nežádoucím jevům tehdejší společnosti. Dodatek Věry Pospíšilové se zaměřuje na barokní hagiografii a přibližuje narativní zpracování legendy o svatém Vintíři.



