Bohuslav Ilek Bücher
„Ich erzähle Ihnen hier die ganze Zeit, wie ich mein Weib gemordet. Die Richter fragten mich, womit ich und wie ich mein Weib ermordet? Die Narren! Sie glauben, ich hätte sie damals am 5. Oktober mit dem Messer ermordet, ich habe sie nicht damals ermordet, sondern viel früher. Genau so, wie sie alle heute morden, alle, alle.“
Život protopopa Avvakuma, napsaný v pustozerském vězení v letech 1672 — 1675, představuje velmi svérázný žánr: život světce, sepsaný jim samým, legendu a konfesi zároveň. Původně byl pojat jako passio, v němž člověk, vyvolený pro své mimořádné vlastnosti, nadaný jasnozřivostí, prorockými sny a silou léčit běsem posedlé, svádí zápas s ďáblem, je svědkem zázraků a divákem apokalyptických vizí v tradici apokryfní literatury. Patos náboženské legendy však na mnoha místech ustupuje důvěrnému a naléhavému tónu otřesného lidského svědectví, knihy smolné mučedníka za svatou věc, trýzněného poznáním světské marnosti i vědomím vlastní nicoty a hříšnosti. Nad chmurnou životní zkušenost, líčenou někdy s naturalistickými detaily a trpkým humorem, vzápětí Avvakuma pozdvihuje víra, že člověk je schopen umrtvit v sobě blud pomíjejícího světa a povznést se k čistému ideálu. Takto mysli a cítí výjimečný člověk svého věku v díle, které se stalo nejpozoruhodnější ruskou literární památkou 17. století.
Dvacet listů z rozsáhlé korespondence panovníka, který patří k nejzajímavějším postavám ruské historie. Dopisy, adresované různým evropským vládcům (anglické královně Alžbětě, polským králům Zikmundu II. Augustovi a Štěpánu Báthorymu) a jiným významným osobnostem (carovu politickému protivníku knížeti Andreji Kurbskému, opatu Kuzmovi, carovu oblíbenci „Vasjutkovi“ Grjaznému a j.) dávají živou představu o osobě cara a jsou výmluvnýmí dokumenty o jeho politice vnitřní, vedené snahou o potření zbytků feudální roztříštěnosti a zavedení absolutismu, i o politice zahraniční. směřující k zabezpečení hranic státu a k vybojování přístupu k Baltickému moři. Rus. orig. a doslovy D. S. Lichačeva a J. S. Lurjeho K problematice Listů Ivana Hrozného přel. a vysvětl. sest. Hana Skálová. Úvod: Bohuslav Ilek.
Sborník současných zahraničních studií. Dvaatřicet světových teoretiků i praktiků promýšlí ve svých statích možnosti a meze překladatelské práce. Mnohé příspěvky mají význam širšího dosahu — představují názory literárních vědců, estetiků a filozofů na původ a podstatu umění i na smysluplnou úlohu řeči vůbec. Sborník reprezentuje hlavní problémy a výtěžky bádání dvacátého století (jediná z uvedených studií byla napsána před r. 1900). Jednotlivé práce jsou i svou formou různé, kromě eseje jsou zde zastoupeny i rigoróznější způsoby zpracování. Převahu mají autoři francouzští, angloameričtí, němečtí, sovětští a polští.
Zcela jedinečný zjev představují staroruské legendy o jurodivých a o posedlých běsem tradované ústně od 11. století a zachycené později v přepisech. K vydání připravila a předmluvu napsala Daniela Hodrová. Obsahuje mimo jiné Život protopopa Avvakuma.
Román vzniklý roku 1840 patří ke klasickému odkazu ruské literatury. Tvoří jej pět samostatných příběhů spojených v celek hlavním hrdinou, o němž autor prohlásil, že v něm chtěl vykreslit současného člověka, jak „ho chápe a jak ho příliš často potkával“. Je podobným typem jakoPuškinův Oněgin, Goethův Werther, Byronův Manfred či Kain a jiní hrdinové tohoto rodu. Doslov napsal Vladimír Svatoň.
