Ivan Blatný Bücher

Soubor, uspořádaný do tří částí, uveřejňuje v dosud nejrozsáhlejším výběru básně významného českého básníka, člena Skupiny 42 I. Blatného (1919–1990) z „cyklu“ Pomocné školy Bixley. První část (Pomocná škola Bixley 1979) obsahuje sbírku Pomocná škola Bixley z roku 1979 (tiskem Praha, Torst 1994). Jako celek je zde publikována potřetí, až na malé výjimky beze změn. Ve druhé části (Pomocná škola Bixley 1987) jsou zařazeny básně z torontského vydání, pokud nebyly součástí sbírky z roku 1979 a pokud byly v pozůstalosti nalezeny jejich rukopisy. Tato část je zde knižně publikována podruhé, poprvé však ve znění, jež respektuje rukopisy, čímž se od torontského vydání liší. Třetí část (Pomocná škola Bixley 2011) vychází knižně jako celek poprvé. Obsahuje texty z přelomu 70. a 80. let 20. století, jež se zachovaly v pozůstalosti a byly postupně publikovány v časopisech a ve výboru The Drug of Art (New York 2007). Ediční poznámky a komentáře uvádějí ediční historii básní z cyklu Pomocné školy Bixley, evidují předchozí otisky a detailní rozdíly mezi nimi a rukopisným zněním, a dále předkládají vysvětlivky k jednotlivým básním. Soubor doplňuje rejstřík jmen a názvů. Bibliografie obsahuje informace o knižních a časopiseckých otiscích básní z období vzniku Pomocné školy Bixley a o vybraných článcích a studiích o exilové tvorbě I. Blatného.

Kultovní básnické sbírky z let 1940—1947. Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší částiv letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední předemigrační kniha Hledání přítomného času je dokladem zápasu v hektických letech, která bezprostředně předcházela komunistickému puči a Blatného odchodu 29. března 1948, za nějž ho stihl zarputilý hněv vládců. Jeho knihy zmizely, jeho jméno přestalo existovat. I po letech svobody je faktem, že nejslavnější Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát: v roce 1968 a 1990, zbývající tři sbírky už podruhé v samostatné reedici nevyšly nikdy. Navzdory setrvalému zájmu o Blatného dílo se tyto starší tituly čas od času objeví jen jako předražený antikvární artikl. Výročí, náprava tohoto stavu, forma vydání i kooperace dvou prestižních brněnských nakladatelství, Host a Druhé město, má svůj více než symbolický význam.

Knížkami básní Jedna, dvě, tři, čtyři, pět a Na kopané se Ivan Blatný řadí mezi nejvýznamnější autory moderní české poezie pro děti. Sbírka Jedna, dvě, tři, čtyři, pět malé čtenáře provede kalendářním rokem od ledna až po Vánoce, obsahuje ale i říkadla o zvířátkách a deset vtipných veršovaných pohádek o každodenních věcech. Báseň Na kopané představuje jakousi abecedu fotbalu pro nejmenší. Obě sbírky ilustroval malíř Kamil Lhoták, okouzlený stejně jako Ivan Blatný městem a dopravními prostředky.

Výjimečná bibliofilie. Autorem ručně psaného textu básní a ilustrací je špičkový brněnský kaligraf Jiří Šindler. Dříve nepublikované básně Ivana Blatného vybral z rukopisné pozůstalosti Martin Reiner. 33 textů je vzácným dokladem toho, kam se dostala Blatného tvorba v posledních letech jeho anglického exilu.

Souborné vydání básnické žně jednoho z největších moderních českých básníků zahrnuje poezii prvního dvacetiletí autorovy tvorby. Představuje klasickou hodnotu naší literatury. 1. vydání tohoto souboru sestaveného Rudolfem Havlem s doslovem J. M. Tomeše.

Nový výbor z poezie významného českého básníka (1919-1990) vybral a k vydání připravil Petr Král, výbor doprovázejí ilustrace Kamila Lhotáka a Bohumíra Matala. Blatný debutoval r. 1940, měl blízko ke Skupině 42, po roce 1948 zůstal ve Velké Británii. Od roku 1954 až do smrti byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Teprve r. 1969 byl znovu "objeven" pro literaturu.

Antologie pohádek a veršů našich předních básníků pro nejmenší.

Tato kniha obsahuje více než čtyři stovky dosud nepublikovaných Blatného básní z let 1982–1990. Je to ohromující množství, ale pořád jen zlomek toho, co zůstalo v Blatného básnické pozůstalosti uložené nyní v pražském Památníku národního písemnictví. Kniha je rozdělena volně do osmnácti oddílů – a většina z nich by mohla sloužit jako samostatné básnické sbírky. Tato kumulativní podoba ale nejlépe vystihuje způsob, jakým Ivan Blatný pracoval. Ani on totiž nevytvářel jednotlivé básnické sbírky, nýbrž denně usedal, aby do školních sešitů psal svou nekonečnou báseň. Jde pražské dítě domů z bia… je při své obsáhlosti výbor reprezentativní a představuje Blatného tak, jak jej neznáme z předchozích sbírek Stará bydliště a Pomocná škola Bixley. Je to fascinující kniha, která potvrzuje nebo ještě spíše upevňuje Blatného pozici na českém básnickém Parnasu. Básně doprovází konvolut dosud nepublikovaných koláží Blatného přítele Jiřího Koláře.

Jedna z největších osobností, jež se prosadila v české poezii ve čtyřicátých letech dvacátého století, Ivan Blatný, byl mimo jiné výsostným básníkem Brna, které se mu stalo kosmickým i duchovním domovem. Pro výbor z veršů, jež napsal před odchodem do Británie, jsme tedy převzali název Brněnské elegie, který měl původně být titulem sbírky „Melancholické procházky“.

3. vydání básníkovy druhé sbírky - rýmované a rytmické verše, věnované Brnu a brněnské krajině. Verše, které se mottem hlásí k Seifertovi, jsou seifertovsky zpěvné a chtějí vytvářet jakýsi pendant k Seifertovým básním o Praze.