Milan Otáhal Bücher

Kniha přináší přímá svědectví studentů o událostech 17. listopadu 1989 na Národní třídě, o studenstké stávce, ale také jejich vzpomínky na život za socialismu. Významou část knihy tvoří také historický úvod a analýza a interpretace výpovědí.

Shrnutí studentských aktivit od invaze sovětských vojsk přes Palachův čin, nástup normalizace, čistky mezi studenty, ztrátu veškerých politických ambicí v průběhu sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let až po studentské opoziční aktivity, vrcholící listopadovými událostmi roku 1989. Rekapitulace role studentstva v moderních československých dějinách. Studie zkoumá vývoj studentského hnutí v letech 1968 až 1989 a roli studentů při pádu normalizačního režimu.

Po dlouholetém výzkumu nyní autor předkládá souhrnnou monografii o opozičním hnutí v době takzvané normalizace. Zevrubně v ní líčí jeho vývoj od projevů vzdoru proti politickým následkům okupace ze srpna 1968 až po zhroucení komunistického režimu a vítězství demokracie v "roce zázraků" 1989. V první etapě, do vzniku Charty 77, byli aktéry opozičního hnutí především exkomunisté, bývalí členové Československé strany socialistické a radikální studenti. Se vznikem Charty 77 došlo ke spojení různých ideových proudů opozice v jednom pluralitním společenství a do popředí se dostali představitelé kulturního disentu s programem obrany lidských a občanských práv. Od poloviny osmdesátých let pak vzrůstal počet a vliv dalších nezávislých iniciativ. Kniha je vybavena rozsáhlým poznámkovým aparátem a jmenným rejstříkem.

Autor se soustředil na umělce, kteří svým vystoupením na počátku roku 1989 významně ovlivnili část obyvatelstva, a na vědce, kteří vstoupili v únoru 1989 do veřejného života založením Kruhu nezávislé inteligence.

Podtitul: světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách Kniha je souborem dílčích studií o dějinách Evropy a zejména Československa ve 20. stol. (1914–1989).

Předkládaná kniha obsahuje čtyři studie, které přibližují rozmanité aspekty společenského vývoje v letech 1945 až 1989. Věnuje se trojjedinému vztahu opozice, společnosti a moci, přičemž prvním dvěma je věnována hlavní pozornost. Květa Jechová se ve své studii o mateřství v reálném socialismu zabývá problematikou respektování mateřské role ženy při budování socialismu, přibližuje práci interrupčních a státních populačních komisí, sleduje činnost ženských organizací i každodenní problémy žen-matek v období tzv. normalizace. Karel Kaplan přispěl studií, která analyzuje důvody, průběh a dopady sloučení sociální demokracie s Komunistickou stranou Československa. Milan Otáhal předkládá – na základě orálně-historického výzkumu pracoviště – interpretační studii o životě dělníků v normalizačním období. Vztahu opozice a společnosti, vzájemné reflexi a společenskému zakotvení opozičního postoje se věnuje studie Tomáše Vilímka, který se opírá o samizdatové texty, oficiální i nezávislé výzkumy veřejného mínění před rokem 1989 a v neposlední řadě i o vlastní rozhovory a výsledky jiných projektů orální historie.

Vydání 2., opravené, v Academii 1. Když tato kniha, jejíž rukopis vznikal v době tzv. normalizace, vyšla v prvním vydání (1991), byl to po dlouhé době první pokus pojmout české dějiny jako srozumitelný příběh. Novodobá česká historie zde začíná národním obrozením; první část díla končí první světovou válkou, druhá nacistickou okupací. Nejde o odborné historické pojednání, ale o rukověť, která má sloužit k orientaci laikovi. Žánrově je to vlastně rozsáhlá esej. Z jaké pozice je psána? Je na místě odpověď: z ekumenické. Autorský kolektiv vytvořili lékař-psychiatr Petr Příhoda, právní-politolog Petr Pithart a historik Milan Otáhal. Reprezentují tři odlišná stanoviska: katolické křesťanství, konzervativní liberalismus a (sebe)kritický socialismus. Společnou snahou autorů bylo zachovat ohrožené české dějinné vědomí, ale zbavit je vžitých předsudků a mystifikací. Z pietních důvodů autoři zachovali pro označení svého kolektivu kryptonymum Podiven. Vyjadřují tím respekt k údivu, který je dle Aristotela prvotním předpokladem poznání....

Publikace vycházející v edici Česká společnost po roce 1945 představuje pět sociálně-historických studií. Milan Otáhal se věnuje problematice nástupu Gustáva Husáka a jednotlivým klíčovým aspektům „obnovování pořádku“ stejně jako přirozené obraně české společnosti reagující na masové čistky a nové opatření kádrové politiky. Tomáš Vilímek se soustředil na jednotlivé komplexy příčin ekologické, ekonomické, politické a morálně sociální destabilizace režimu v ČSSR a NDR v roce 1989. Květa Jechová přispěla studií o postavení ženy v české společnosti, v níž upozorňuje, že podrobnější poznání úlohy ženy v minulosti je nezbytným předpokladem k tomu, aby výklad dějin překročil rámec politických dějin a zahrnul i dimenzi obyčejných lidí. V pojednání o historii publikace Sedm pražských dnů 21.–27. 8. 1968 se David Weber neomezuje pouze na bezprostřední souvislosti vzniku tzv. černé knihy, zabývá se i postupným zapojením Historického ústavu ČSAV do obrodného procesu a jeho pracovníků do protiokupační rezistence. Poslední studie Martina France o vánočních svátcích v českých zemích v 50. a 60. letech představuje téma jako konkrétní příklad specifické ambivalentní funkce svátků a konsumu za komunistického režimu.

Sborník příspěvků u příležitosti životního jubilea významného českého historika zaměřeného na československé dějiny po roce 1945 a období studené války.