Jáchym Topol Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Nová kniha Jáchyma Topola je strhujícím ponorem do chaosu současného světa, v němž se osobní tragédie prolínají s tektonickými posuny dějin. Děj se odehrává v únoru 2022, kdy česká společnost právě odkládá roušky po pustošivé pandemii, aby byla zasažena šokem z ruské invaze na Ukrajinu. Hlavním hrdinou románu je Tomáš, poněkud zběsilý novinář, který se marně snaží udržet řád ve svém rozpadajícím se životě. Zatímco se jeho manželství s intelektuálkou Fionou mění v dokonalou manželskou alergii, Tomáš uniká k mladé milence Tamarce a k psaní „hluboce lidských příběhů“, které však jeho okolí považuje za zastaralou šmíru. Klid pražských kaváren a barokních památek definitivně končí, když se do Čech vrací světoznámý mág Cornelius. Ten s sebou z ruského „koncentračního tábora“ přiváží poselství o absolutním zlu, které odhaluje hnijící základy západní civilizace. Peklo neexistuje je román o oběti, vině a hledání lásky v době, kdy se „pravda děje“, ale málokoho už zajímá.

Písňové texty a zhudebněné básně 1979 - 2021. Desítky písňových textů Jáchyma Topola z let 1979 až 2021 dosud nebyly edičně zpracovány a souhrnně vydány. Náročného edičního úkolu se ujal Petr Ferenc, který shromáždil všechny Topolovy písňové texty, roztřídil je, sestavil, okomentoval a doplnil úplnou diskografií. Topolovy písňové texty - mimo jiné pro skupiny Národní třída, Psí vojáci, pro Moniku Načevu a Davida Kollera - snesou všechna kritéria poezie určené ke čtení, od níž se liší jen velmi málo. Právem lze tedy tento svazek považovat za plnohodnotný svazek Topolových básní. Divokost, bohatá obraznost, společenská i intimní témata – to vše se spojuje v tomto velmi poutavém a objevném svazku v jeden celek. Text doprovází množství dobových fotografií.

Ледени нощи през август, блуждаещ дух на мъртъв есесовец, климатологична машина-изобретение, гротески в стил фентъзи и научна фантастика… „Нощни работи“ привидно е разказ за всичко онова, което може да се случи нощем – в големия град или в най-затънтеното село, във физичен или в метафизичен план. Срещи с хора, веселие и насилие по кръчми, първа любов и греховна страст, панаирджийски забавления, забранени лечителства и невинни вещерски ритуали и детински изпитания за „мъжество“, търсене на тайни от миналото, спомени, фантазии и страхове… А когато действието се развива в Чехословакия през съдбовната 1968 г., всичко това е съпътствано от „братски“ танков обстрел, и от „работите“ на Държавна сигурност, арестите и преследванията на невинни хора. Тяхна жертва стават и двете деца, през чийто поглед четем тази история. И ако за бунтовно настроените пражани инвазията не е особено изненадваща, то за обикновения чешки селянин, който още лекува раните си от фашистката окупация, колоната от танкове е абсолютно необяснима. „Даже българите, те нали са морска държава“, казва един от героите …“Защо и те“? Яхим Топол не пише политически роман за Чешките събития от 1968 г. Той умишлено избягва всякаква идеологизация и създава истинска оргия на устния фолклор в писмен вид. От „голямата политика“ наложена върху ежедневното битие той сътворява магически космос, предаден чрез могъщо асоциативен, но в същото време чисто разговорен език.

Program. Dramatizace třetího románu Jáchyma Topola (1962) Noční práce evokuje přízračný svět české pohraniční vesnice v čase přelomové dějinné události – okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy. Na ploše několika srpnových dnů, kterými nás Topol svým jedinečným obrazivým stylem provádí, jako bychom se ocitli v sousedství všeho podstatného, čím mohla typická česká vesnice projít – válka, odsun, kolektivizace, ale také hony na čarodějnice, pogromy, masopustní orgie. Kniha dále obsahuje rozhovor s Jáchymem Topolem, další jeho texty, ale také studie k tématu hry.

Básník a prozaik Jáchym Topol se v uplynulých třech desetiletích uplatňoval též na poli žurnalistiky. Jako redaktor je spojen s časopisy Jednou nohou / Revolver Revue, Sport, Informační servis a Respekt, později se několik let podílel na chodu kulturní rubriky Lidových novin. Coby reportér, recenzent, komentátor, glosátor a esejista přispíval i do mnoha dalších periodik. Kniha Výstup Jižní věží nabízí v chronologickém pořadí obraz různých poloh vývoje jeho novinářské práce. Odhaluje témata, která ho trvale přitahují a k nimž se opakovaně vracel, a mimo jiné tak rozkrývá zajímavé vazby mezi Topolovým rukopisem publicistickým a beletristickým. Výbor uspořádal Ivo Říha ve spolupráci s autorem. Součástí svazku je úplná bibliografie publicistických textů Jáchyma Topola.

Eine tschechische Künstlerfamilie, eine Art Living Theatre, gastiert beim Shakespeare Festival in Großbritannien und wird von Brexit-Anhängern aus dem Land gejagt (LEAVE MEANS LEAVE! NO CZECH VERMIN!). Im Campingwagen reisen sie quer durch Europa, gegen den Strom der Flüchtlinge, Richtung Osten. Sie geraten ins russisch-ukrainische Kriegsgebiet, treffen Gerard Depardieu, klauen ihm seinen BMW und machen sich auf den Heimweg nach Böhmen. Ihre Odyssee führt durchs »Labyrinth der Welt« und ins »Lusthaus des Herzens«. Als »politischer Gegenwartsroman« wurde Topols neuer Roman in Tschechien gefeiert. Er spielt 2015 und nimmt Motive aus seiner mitteleuropäischen 1989er-Road-Novel Die Schwester auf, mit der Topol als junger Dichter berühmt wurde. Damals reisten seine Helden durch eine Landschaft nach dem Ende des Ost-Westkonflikts, die ihnen die Lavabrocken der Vergangenheit vor die Füße schleuderte – alles war in Bewegung, die einst geschlossenen Gesellschaften brachen auf in eine ungewisse, aber lockende Freiheit. Sprachgewaltig und karnevalesk ist auch Topols heutige Vermessung Europas. Ein Kontinent, der wieder Mauern hochzieht und sich in nationalistische Träumereien verkriecht, während die Suche nach dem Sinn menschlichen Daseins und der eigenen Identität immer weiter geht.

Výbor textů Jáchyma Topola z let 1980-1984, jehož základ tvoří básně z trojice samizdatových, tiskem nikdy nevydaných sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984), ukazuje básníka a prozaika v samých počátcích jeho tvorby, avšak s již vyhraněnou autorskou poetikou. Vybrané básně i jeden z jejich prozaických protějšků, povídka Venezuela z téže doby, se vyznačují bezprostředně naléhavou intonací, sugestivním vykreslením všudypřítomné tísnivé atmosféry, prosvěcované pouze intenzivními básnickými obrazy, pestrým rejstříkem charakteristických motivů (mezi nimiž přední místo zaujímají ritualizované zápasy s krutostí světa i s vlastními démony) a také zřetelným sarkastickým nadhledem. Texty výboru Děsivý spřežení tak v jádru obsahují rysy podstatné pro budoucí podobu Topolovy literární tvorby.

Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu. Emoce se z intimní zóny vnitřního exilu obyvatel dostaly na ulici, společně s mnoha potlačovanými tématy i recidivisty propuštěnými po prezidentské amnestii. Zmatek se mísí s radostí, chutí dělat vše, co se dřív nesmělo, bez řádu a pravidel, a jen s abstraktními a idealizovanými cíli. Pandánem souboru fotografií z porevoluční Prahy jsou snímky z demonstrací v Západním Berlíně, kde levicoví radikálové pod vlajkou Mao Ce-tunga spílají kapitalismu, a fotografie z protivládních demonstrací volajících po starých pořádcích v Moskvě. To vše byla střední a východní Evropa raných devadesátých let, plná euforie, iluzí a paradoxů.

Der zweite Band der Reihe starfruit publications präsentiert eine Koproduktion des tschechischen Dokumentarfotografen Karel Cudlin und des Schriftstellers Jachym Topol, Preisträger des Jaroslav-Seifert-Preises. Cudlins Bilder dokumentieren das Alltagsleben in der Tschechoslowakei der 1970er und 1980er Jahre, als das Land noch Teil des Ostblocks war. Seine Fotografien zeigen nicht nur Bars und Politveranstaltungen, sondern auch verborgene Orte wie das Prager Viertel Žižkov mit seinen Roma-Familien. Nach der Öffnung Tschechiens zur westlichen Welt richtet sich Cudlins Blick weiter in den Osten und umfasst Reisen nach Polen, Rumänien, Bergkarabach und Aserbeidschan, sowie in die Ukraine und die Mongolei. Diese Bilder reflektieren die Auswirkungen des Kommunismus, archaische Landschaften und soziale Herausforderungen, aber auch Widerstand und gesellschaftliche Veränderungen. Jachym Topol fungiert als die „Stimme“ des Fotografen und verleiht den Bildern durch präzise, poetische Texte eine narrative Tiefe. Er erzählt die Geschichten hinter den Fotografien und erschließt wichtige historische und kulturelle Kontexte, die den Leser in eine Welt führen, die möglicherweise bald nicht mehr sichtbar sein wird.

Ein junger Mann flieht aus Theresienstadt. Sein einziges Gepäck: ein Schließfachschlüssel und ein USB-Stick mit den Kontaktdaten reicher Holocaust-Überlebender, die ihn und Onkel Lebo beim Aufbau eines alternativen Erinnerungsortes unterstützen sollten. Mit »Pritschensuchern« aus der ganzen Welt, jungen Leuten, die im Osten nach ihren ermordeten Großeltern forschen, hatten sie eine Kommune gegründet und mit Kafka-T-Shirts, Ghetto-Pizza und Therapieangeboten der offiziellen KZ-Gedenkstätte Konkurrenz gemacht. Als die Behörden die anstößige Institution niederwalzen lassen, verhelfen Alex und Maruška dem Ich-Erzähler zur Flucht nach Minsk. In den Dörfern und Wäldern Weißrußlands, der »Teufelswerkstatt«, wo SS-Schergen, aber auch der NKWD gemordet haben, soll er bei der Errichtung einer Gedenkstätte unerhörten Ausmaßes helfen. Verliebt in die schöne Maruška, wird er in eine blutige Erinnerungsverschwörung hineingezogen. Jáchym Topol, literarischer Enkel Bohumil Hrabals, inzwischen selbst ein Meister der surrealen Groteske, erzählt in seinem dicht und fesselnd geschriebenen Roman vom Kampf um die Erinnerung, die im postsozialistischen Westen an Kommerz und Musealisierung, im Osten an der Unzumutbarkeit des Realen scheitert.

Fotografie Gabiny Fárové. Válečný cyklus Manévry fotila Gábina Fárová v létě a na podzim 2006/07 Hasselbladem na klasický černobílý film.

Ročenka TAHY prezentuje literární tvorbu, dokumenty a odborné statě týkající se východních Čech, ale zaměřuje se také na obecnější otázky celonárodní a světové. Kromě tří základních tematických bloků – beletristického, dokumentárního a odborného – obsahuje rovněž Zápisník, informující o aktuálních kulturních událostech doma a ve světě, a Recenzní přílohu, přinášející hodnocení domácích i zahraničních literárních děl nebo odborných publikací. Druhá edice ročenky se zaměřuje tematicky na duchovní aspekty současného kulturního života v Čechách i v zahraničí. Všechny příspěvky osvětlují spiritualitu v různých souvislostech, které vyvstávají v rámci mnohých žánrů literatury, historiografie a publicistiky.

Pečlivě vybrané fotografie Karla Cudlína, známého fotografa střední generace, podávají obrazové svědectví o životě v Čechách a v celé východní a střední Evropě v posledních třiceti letech. Autorovo vyprávění o snímcích a situacích, které zachycují, zaznamenal a převyprávěl Jáchym Topol.

Kniha Supermarket sovětských hrdinů shrnuje šest kratších beletristických textů Jáchyma Topola. Titulní próza popisuje cestu za polským spisovatelem Andrzejem Stasiukem. Zlatá hlava je úryvek z dosud nepublikovaného románu Mongolský vlk.Výlet k nádražní hale vyšel poprvé v časopisu Revolver Revue v roce 1993. Karty jsou rozdaný jsou scénář ke stejnojmenné filmové povídce Vladimíra Michálka z filmu Praha očima, tiskem zde vycházejí poprvé. Uvařeno je dramatický text pro jednoho herce, jevištně předvedený zatím jen samotným autorem. Cesta do Bugulmy je divadelní hra napsaná na objednávku düsseldorfského Schauspielhausu. Kniha je bohatě ilustrována (Michal Cihlář, Robert Portel, Juraj Horváth) a doplněna fotografiemi.

"Droga do Bugulmy" powstała na zamówienie Düsseldorfer Schauspielhaus i stanowi część większego projektu "Nowa Europa. Czekanie na barbarzyńców".Europa opanowana jest przez terroryzm. Bezrobotny praski kat Eman, jego uzależniony od narkotyków syn Jeník i umierający dziadek błąkają się po lodowatej Symberii w poszukiwaniu legendarnego miasta Bugulma, ostatniego ponoć bastionu komunizmu. Karla, żona kata, i Lekarka, niemiecka chirurżka kosmetyczna, wpadają w ręce "dzikich" Symbiraków i zostają zmuszone do preparowania zwłok na przybycie Boga. Nadchodzi ocieplenie i pojawia się pogrzebana pod lodem była komendantka stalinowskiego obozu, Jerochimowa. Bugulma dawno została zniszczona przez terrorystów. Czy jest jeszcze nadzieja na ratunek?"Droga do Bugulmy" to szalona groteska, rozpięta pomiędzy bablowsko - płatonowskimi klimatami a - jak mówi jej autor "prymitywnym, brutalnym kinem video"; pomiędzy epoką komunizmu a czasami po upadku Unii Europejskiej; pomiędzy wczoraj i jutro.

Úryvek z nepublikovaného románu Mongolský vlk, napsáno v zimě 1997

To nie tylko książka o wyprawie czeskiego pisarza Jachyma Topola do polskiego pisarza Andrzeja Stasiuka. Pod przykrywką dowcipnej, (auto)ironicznej kroniki podróży snuje Topol fascynującą opowieść o tragicznych losach kawałka ziemi przechodzącego od wieków z rąk do rąk i o poplątanych losach jego mieszkańców.

Im ehemaligen Adelssitz von Si? em, einem Städtchen östlich von Prag, kümmern sich Nonnen um verlassene Kinder, die es aus verschiedenen Ländern hierher verschlagen hat. Unter ihnen ist auch der zwölfjährige Russe Ilja. Die flüchtenden Eltern haben ihn und seinen behinderten kleinen Bruder zurückgelassen. Der Alltag der Kinder ändert sich jäh, als Soldaten das »Heimdaheim« stürmen und die katholischen Schwestern deportieren. Unter der Leitung des Kommandanten dominiert ein militärischer Drill. Bücher werden verbrannt, die Vergangenheit umgeschrieben und Ilja zum Saboteur ausgebildet. Als Gerüchte über eine bevorstehende Invasion der Armeen der Warschauer-Pakt-Staaten Si? em erreichen, bricht im Heim Chaos aus. Viele Jungen schließen sich den Rebellen in der »Si? emer Autonomen Zone« an. Ilja entdeckt auf einem einrückenden sowjetischen Panzer seinen Vater, Hauptmann Jegorow. Als Dolmetscher und Kartenleser lotst Ilja die Okkupanten durch die verwüstete Landschaft, in der Zwerge, tote Giraffen und Kamele auftauchen: versprengte Teile eines sozialistischen Musterzirkus aus der DDR. Die Geschichte, wie schließlich tschechische Einheiten nach Bayern eindringen und einen Dritten Weltkrieg heraufbeschwören, der die »Zirkuszone« auslöschen wird, ist weit mehr als Karneval und Satire.

Autobiografická kniha jednoho z nejuznávanějších polských prozaiků je svědectvím o životním stylu party mladých lidí, o jejich hudebních zálibách, literárních láskách a posedlosti alkoholem v Polsku na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, v zemi chudší a drsnější, ale také paradoxně svobodnější, než bylo tehdejší Československo. O tom, jak se Stasiuk (1960), vojenský zběh, vězeň a zběsilý příslušník varšavského undergroundu, stal jedním z nejvýše ceněných polských prozaiků, překládaným do mnoha světových jazyků, se samozřejmě v knize nedozvíme skoro nic. Stasiuk nepíše sám o sobě: důsledně používá generační "my" a jeho text je spíše velkou mozaikou reálií zvrhlé doby, která se jako každá prožitá minulost postupně stává "krásnou", v níž život na okraji a "mimo" oficiální společnost znamenal opravdovost, bezprostřednost každého setkání, hovoru, cesty, kdy hodnoty dané vnitřní svobodou byly nebývale stálé. Tato nesmírně čtivá „předčasná“ autobiografie také potvrzuje, jak otevřená byla i Stasiukova generace vůči české kultuře. A nejen kultuře: „Ve chvílích nečekaných vzletů jsme chtěli být Čechy. Kouřit české cigarety, pít české pivo a legendární becherovku. A rum. Češi pořád a při každé příležitosti pili rum. My jsme jako měli těch pár kilometrů mořského břehu a fregatu Dar Pomoří, ale rum se jako národní chlast neujal.“ S doslovem Jáchyma Topola "Jak jsme táhli za Stasiukem".

Als die Panzer im August 1968 in Prag einrücken, werden der dreizehnjährige Ondra und sein kleiner Bruder Kamil vom Vater aufs Dorf geschickt. In der wilden, von Höhlen, Bunkern und verlassenen Weilern gezeichneten Landschaft unweit der polnischen und deutschen Grenze hat die Familie oft die Sommerferien verbracht. Hier hat Ondra sich im letzten…

Spisovatel Jáchym Topol je pro své osobité vidění věcí mnohými řazen k nejrespektovanějším a stylotvorným osobnostem současné české literatury. Rozhovor se kromě Topolovy literární tvorby dotkne i jeho vzpomínek z dětství, momentek ze studií, z blázince, z příležitostných zaměstnání, ale i cest po světě. Topol je nejen nadšený a citlivý pozorovatel okolního světa, ale je především vypravěč příběhů. Jeho výprava do vlastní minulosti je stejná jako jeho autorské texty - živočišná, barevná, plná otázek a překvapivých nálezů.

Druhé, rozšířené vydání, které vychází k výročí 25ti let existence populární rockové skupiny Psí vojáci. Texty Filipa a Jáchyma Topolových, předmluva Vratislava Brabence ze skupiny Plastic People. Sestavil a historii skupiny sepsal J. Riedel.

Povídky jsou vybrané z několika antologií, které byly sestaveny a vydány v USA. Jedná se o úlomky mythologií, o krátké příběhy plné nadpřirozených sil, vlastností a schopností lidí, zvířat a celé přírody vůbec.

Nervní atmosféra polistopadové Prahy, nervní hrdina, nervní příběh a nervní jazyk: tyto atributy zdobí ranou prózu Jáchyma Topola, jež vyšla poprvé v roce 1993 v literárním časopise Revolver Revue. V té době byl autor považován za jednu z velkých nadějí české prózy; dnes je v nevděčné pozici žijícího klasika, autora div ne čítankového, na jehož novou prózu dychtivě čekají čtenáři i kritici.

Jáchym Topol (ur. 1962) ist zweifellos eine der markantesten Figuren des tschechischen Undergrounds. Wie viele Literaten und Künstler, die in den 80er Jahren außerhalb des offiziellen Kreislaufs arbeiteten, war er in verschiedenen Berufen tätig: als Lagerarbeiter, Heizungsmonteur, Bäcker und Fahrer. Um sich dem Militärdienst zu entziehen, ließ er sich psychiatrisch behandeln. Von 1985 bis Mitte der 90er Jahre war er zudem der Hauptmotor des unabhängigen Magazins „Revolver Revue“. Zunächst war Topol vor allem als Dichter bekannt. Seine Gedichtbände „Miluju tě k zbláznění“ und „V úterý bude válka“ wurden kommentiert und ausgezeichnet. Er übersetzte vietnamesische Dichter und stellte eine Auswahl der Poesie von Charles Bukowski zusammen. In den 80er Jahren sang er seine Gedichte in der Gruppe Národní třída und arbeitete später mit der Band Psí Vojáci und Monika Načevá zusammen. Sein erster bedeutender Prosatext ist der Roman „Sestra“, gefolgt von „Anděl“. 1997 erschien eine Auswahl von übertragenden Erzählungen und Legenden nordamerikanischer Indianer, und 2001 folgte der Roman „Noční práce“.

Der Star des literarischen und musikalischen Prager Underground vor 1989, heute der bekannteste tschechische Autor seiner Generation: Jáchym Topol, 1962 in Prag geboren, begründete 1985 das Underground-Magazin Revolver Revue, verbrachte seine Zeit als Wehrpflichtiger mit anderen Intellektuellen in der Irrenanstalt, arbeitete als Heizer und Lagerarbeiter – und erlebte seinen literarischen Durchbruch mit dem Kultbuch Die Schwester. Der Roman erzählt von Potok, einem jungen Bohemien und Anarchisten, der 1989 – die Welt ist nicht nur in Prag aus den Fugen – zusammen mit Freunden die „Organisation“ gründet, ein florierendes, halb sekten-, halb bandenähnliches Unternehmen. Als seine Geliebte Bára spurlos verschwindet, besteht Potoks einzige Hoffnung auf Halt darin, die „Schwester“ zu finden, jene Liebe und Tod verkörpernde Frau, von der ihm Bára berichtet hat. Doch die Verstrickungen der Organisation werden zunehmend mafiöser, und schließlich muß Potok aus Prag fliehen – gemeinsam mit der Schwester. Nicht nur Topols Leser, auch die Kritiker waren begeistert: „Es geht nur in Superlativen: Die Schwester ist der erregendste, zügelloseste, traurigste und heiterste Roman über den seit 1989 wieder in Unordnung geratenen Osten.“ Der Tagesspiegel„Ein Buch wie der Turm zu Babel: groß, schön, vermessen – und kaputt.“ die tageszeitung„Ein großer, wilder, phantastischer Schriftsteller.“ Die Zeit

Topolovy verše se nepokouší zastírat rozhořčení mladého člověka nad stavem společnosti a jeho svébytná poetika je projevem talentovaného básníka. ISBN 978-80-7108-122-7 (dotisk)

Básnická sbírka, obsahuje cykly Náhodnejch 23, Vlhký básně a jiný příběhy, Krajina s Indiánama.