Dies ist die Geschichte Jirmijahs aus Anathot, des Propheten Jeremias also, aber es ist zugleich ein Meneteckel, ein Mahnwort gegen alle unverantwortlich herrschende Gewalt. Franz Werfel hat den Roman vom Leben und Leiden des großen Propheten eingebettet in eine Rahmenhandlung aus der Zeit der Entstehung des Romans, 1936, und ihn damit weit über das religiöse Thema hinausgehoben; er hat – der als Imperativ wirkende Titel verdeutlicht das – in einer Zeit totalitärer Herrschaft in Deutschland einen verschlüsselten Aufruf verfaßt, Widerstand zu leisten, aufzubegehren gegen die Staatsgewalt, gegen Selbstsicherheit und Selbstzufriedenheit der Mächtigen.So gesehen wird der Nebukadnezar des Romans leicht mit Adolf Hitler vergleichbar, werden die Leiden Jeremias’ als die der Juden Deutschlands verstanden, wird die Zerstörung Jerusalems und des Tempels 586 v. Chr. als apokalyptisches Bild für die Zukunft Europas zur Zeit des Nationalsozialismus erkennbar. Werfel reagierte mit diesem Bekenntnis aber auch zugleich auf Vorwürfe gegenüber seiner, des Juden, offen geäußerter Sympathie für das katholische Christentum wie gegenüber der Tatsache, daß er zu den Aktivitäten der neuen Machthaber in Deutschland lange geschwiegen hatte.
Bohumil Černík Bücher
In seinem berührendsten Werk erzählt Max Frisch von einem Wochenende am Meer, von Lynn und Max und von der Vergänglichkeit der Liebe. »Ich möchte diesen Tag beschreiben, nichts als diesen Tag, unser Wochenende und wie's dazu gekommen ist, wie es weiter verläuft. Ich möchte erzählen können, ohne irgendetwas dabei zu erfinden.« Max Frisch
V autě před nočním barem je nalezen mrtvý muž. Na základě této události autor fabuluje různé příběhy a situace. Objektem vypravěčských rovin je vždy jedinec, který se stylizuje do různých rolí, mění svou identitu jako by vybíral šaty. Právě mnohotvárnost vypravěče, ne děj, je hlavním tématem díla. Doslov: Růžena Grebeníčková
Vzpomínka na otce P.F.Říhu, který působil ve farnosti Nové Hrady u Skutče, svědectví lidí, kteří se s ním stýkali nebo byli ve vězeních. V této knížce bylo použito vlastnoručně psaných zápisků pana děkana Říhy, jako korespondence s různými lidmi, soudních spisů. Dále svědectví dosud žijících kněží, kteří se s ním stýkali nebo byli ve vězeních.
Experimentální divadelní hra, mísící několik rovin vyprávění, obzvláště časových. Jádro děje se odehrává v Číně za císaře ***, který svůj stát dovedl k vrcholu moci a zbývá mu jen vypořádat se s posledním protivníkem – disidentem, skrývajícím se pod pseudonymem Hlas lidu a zesměšňujícím tyrana satirickými verši. Hra s mírnými rysy publicistiky a výraznými zcizovacími efekty se vymezuje vůči „starému“ způsobu tvoření dějin (vrcholícímu druhou světovou válkou) spočívajícímu v agresivním uzurpování moci. Vzhledem k množství úvahových dialogů a vstupů postav z různých dob (průvodcem dějem je současný intelektuál) i literárních děl (Don Juan, Brutus...) má drama částečně podobu agitujícího eseje. Byť dramatickou rovinu neztrácí. Název hry poukazuje na jev provázející mocenské tvoření dějin, a to potřebu konzervovat dosažený stav, zamezovat dalšímu vývoji a uchovat si „své jisté“. Frisch čínskou zeď (coby symbol) ironizuje jako marný pokus oportunisticky zastavit čas.
Román německého spisovatele řeší problém „zločinu a trestu“ na příběhu soudního rady Sebastiana, který se v mládí dopustil z řevnivosti těžkého provinění na nadaném spolužákovi a je pak stíhán výčitkami svědomí. Hluboká psychologická analysa, připomínajíci velké umění Dostojevského a Gogola, a mistrné zachycení školského prostředí činí z románu jedno z vrcholných autorových děl. Předmluvu napsal Eduard Goldstücker.
Modelová hra švýcarského dramatika reflektuje antisemitismus (a skrze něj všeobecnou lidskou malost vedoucí k nenávisti). Je příběhem nežidovského mladíka, jehož všichni pokládají za Žida a který nakonec bere na sebe k hanbě všech úděl štvance znamenající smrt. Hra je sondou do komunity,která vlastní zbabělost a mravní ubohost ventiluje skrze nenávist k nezapadajícímu jedinci. Zároveň živě zobrazuje, jak je takový člověk, vystavený všeobecné nespravedlnosti, tímto nelidským nátlakem vnitřně lámán a ničen.
