Jaromír Blažke Bücher

Před třemi sty lety žil muž jménem Baxman. Ten zabíjel sekyrkou lidi a jejich mrtvoly házel do studny u svého domu. Jednoho dne zabil dívku jménem Cora. Za to se chtěl její milenec a dva další muži z vesnice pomstít. V noci Baxmana napadli, zabili, a jeho tělo shodili do studny. Baxman však nemohl zemřít, neboť uzavřel smlouvu s Ďáblem. John navštíví jednoho psychiatra, jehož pacientka má zvláštní sny. Vidí dům a u něj nějakou studnu. Za Johnovi přítomnosti provede psychiatr hypnózu této dívky a hledá příčinu snů v minulosti a to dokonce i v minulém životě dívky. Dívka se tehdy jmenovala také Cora jako dnes a zabil ji vrah Baxman. John se na Baxman přeptá u historiků a dozví se, ve kterých místech vrah řádil. Spolu Corou se tam vydají. Na místo nedorazil jenom John s Corou, ale i další lidi, které trápili zlé sny. Jsou to tři muži, potomci těch, co zabili Baxmana. Ten je chce všechny zabít. Jako pomocníky má tři kostlivce. Jsou to kostry jeho vrahu, čili předci těch mužů. Kostlivci stojí plně na Baxmanově straně, protože jsou prokletí. John kostlivce zlikviduje stříbrnými kulkami a stejně tak Baxmana. Před tím si však vrahova sekyrka vyžádá jednu oběť

Neuvěřitelné a záhadné příběhy – vrchní inspektor Scotland Yardu John Sinclair svádí ať už sám, či i s pomocí svých přátel nerovný boj se zlem a nadpřirozenými silami. Bill Conolly předpokládal, že zase jednou prožije pěkný den, jenže se zmýlil. Přitom se zdálo, že všechno proběhne docela normálně. Bill měl zpracovat nějaký článek o ochraně životního prostředí pro jeden velký magazín. Dost ačasto své práce posílal do redakcí poštou, ale toho dne chtěl svůj článek na Fleet Street doručit osobně. Kromě toho byl rád, že konečně vypadne z domu, protože Sheila ten den pozvala několik svých známých. Sheila a její kamarádky, to nebylo nic pro Billa. Ani neřekl čas, kdy ho může Sheila očekávat, protože věděl, že se se svými kolegy často trochu zapovídá. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Hned jak Bill nasál v redakčních místnostech onu atmosféru ustavičného shonu, připadalo mu, jako by se opět vrátil o několik let nazpět, a vzpomínal na skvělé časy, které v redakci toho časopisu strávil…