André Comte-Sponville ist ein französischer Philosoph, der sich dem Schreiben und Vortragen außerhalb der akademischen Welt widmet. Sein Werk zeichnet sich durch einen rationalistischen und humanistischen Ansatz in der Philosophie aus, oft mit Fokus auf Ethik und Materialismus. Comte-Sponville betont rationales Denken und menschliche Erfahrung als Grundlage für das Verständnis der Welt. Seine Schriften sind einem breiten Publikum zugänglich und zielen darauf ab, Philosophie mit dem täglichen Leben zu verbinden.
Eine kleine Philosophie
Was ist Sexualität? Was sagen Philosophen darüber? Was lehrt uns die Erotik über uns selbst und über das Leben? Das sind die Fragen, die sich André Comte-Sponville in diesem Buch stellt. Er sucht das Metaphysische im Physischen und sorgt damit beim Leser für mehr Lust an der Lust.
»Ein interessanteres Thema als die Liebe gibt es nicht«, sagt André Comte-Sponville und fächert ein Panorama von philosophischen Ideen auf, das hilft, das große Wort »Liebe« besser zu verstehen – in all seinen Facetten. Gedanken werden leicht, klug und humorvoll dargestellt, so dass der Leser auch Rat und Anregung für sein Leben findet.
Zwölf philosophische Betrachtungen zu den ewigen Themen der Menschheit: über Liebe, Tod, Erkenntnis, Freiheit, Gott, Atheismus, Moral, Politik, Kunst, Zeit, Menschsein und Weisheit.
In achtzehn brillanten Kapiteln beschreibt der junge französische Philosoph André Comte-Sponville, was Tugenden und Werte für den modernen Menschen bedeuten.
Aus dem Kalten Krieg ist 1989 der Kapitalismus als Sieger hervorgegangen. Doch wozu war dieser Sieg gut? Und was ist seither aus dem Sieger geworden?
Was die Religion dem Gläubigen bereithält, muss dem Atheisten nicht verwehrt sein. Werte, Spiritualität und Trost gibt es auch jenseits von Gott. Ein Buch, das den Nerv der Zeit trifft und all jenen, die nicht glauben möchten oder können, neue Wege eröffnet.
André Comte-Sponville je současný francouzský filosof a mediální osobnost. Po ukončení studií pracoval jako učitel filosofie na středních školách, později byl téměř patnáct let univerzitním profesorem, nejdéle na katedře filosofie univerzity Paris-1 Panthéon-Sorbonne. Po mezinárodním úspěchu knihy Petit Traité des grandes vertus, 1995 (Malá kniha o velkých ctnostech) se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské a přednáškové činnosti. Je častým přispěvatelem předních listů jako Le Monde, Libération či Le Nouvel Observateur i hostem francouzských televizních pořadů. Rovněž pořádá přednášky pro soukromé firmy i odborové organizace. Osm let byl členem Národního poradního výboru pro etiku (Comité consultatif national d’étique), kromě toho je též čestným členem Společnosti na obranu práva na důstojnou smrt (Association pour le droit de mourir dans la dignité). Kromě své pedagogické a popularizační činnosti je Comte-Sponville autorem desítek knih převážně na témata z etiky a sociální filosofie. Jednou z nejpopulárnějších je Duch ateismu (L’esprit de l’athéisme. Introduction à une spiritualité sans Dieu) z roku 2006. V této knize vypracoval Comte-Sponville nejpodrobněji svou koncepci ateismu, který je slučitelný se spirituálním životem. Tato varianta ateismu kontrastuje s u nás známějším tzv. novým ateismem anglosaských autorů, jako jsou Richard Dawkins nebo Christopher Hitchens.
Kniha André Comte-Sponvilla Šťastie bez ilúzií je prepisom prednášky autora a diskusie v rámci filozofických pondelkov v Bouguenais vo Francúzsku. V jeho úvode sa autor zamýšľa nad pojmom šťastia, ktorý je predmetom filozofickej reflexie od čias, ako Gréci vymysleli pojem filozofia láska k múdrosti. Každý človek chce byť šťastný otázka je, ako to dosiahnuť. Spôsob, ktorý ponúka autor, je premýšľanie, ktorého predmetom je život, prostriedkom rozum a cieľom šťastie. Spolu so šťastím je v centre záujmu autora nádej (espoir) a jej opak (désespoir), pričom pojem beznádeje chápe nie vo význame zúfalstva, ale v etymologickom význame ako chýbajúcu nádej, očakávanie, stav bez túžob a ilúzií. V prvej kapitole sa autor pýta, prečo nie sme šťastní nie vtedy, keď nás stíhajú choroby, úrazy, úmrtia blízkych, ale vtedy, keď sa navonok nič zlé nedeje, keď máme všetky predpoklady byť šťastní no nie sme. V druhej kapitole nám autor ponúka stratégiu, ako sa oslobodiť od bludného kruhu túžob a sklamaní. Tretia kapitola sa opiera o Spinozovu myšlienku, že beznádej a blaženosť nie sú opozitá, ale dve strany tej istej mince, ktorou je múdrosť. Mudrc nič neočakáva, nič mu nechýba. Je šťastný. Takéto šťastie sa nazýva aj láska. Nie platónska láska, pri ktorej je láska túžbou po niečom, čo chýba, ale spinozovská láska, pri ktorej je láska radosťou z toho, čo je.
L'amour et la solitude vont ensemble, toujours : ce ne sont pas deux contraires, mais comme deux reflets d'une même lumière, qui est vivre. La philosophie, sans cette lumière-là, ne vaudrait pas une heure de peine. André Comte-Sponville
« Le soleil ni la mort ne se peuvent regarder fixement », écrit La Rochefoucauld. Cela fait au moins une différence avec le sexe : le regarder fixement, voilà ce que peu d'hommes et de femmes, de nos jours, s'interdisent ou redoutent. Pourquoi, s'agissant de sexualité, est-ce pourtant cette formule qui m'est venue, jusqu'à me fournir, ou peu s'en faut, mon titre ? Peut-être parce que l'essentiel, ici aussi, échappe au regard, ou l'aveugle, tout en continuant de le fasciner. Le sexe est un soleil ; l'amour, qui en vient, s'y réchauffe ou s'y consume. Les mortels, disaient les Anciens pour distinguer les hommes des animaux et des dieux. Nous pourrions, tout autant, nous nommer les amants : non parce que nous serions les seuls à avoir des rapports sexuels, ni à aimer, mais parce que le sexe et l'amour, pour nous, sont des problèmes, qu'il faut affronter ou surmonter, sans les confondre ni les réduire l'un à l'autre. Cela définit au moins une partie de notre humanité : l'homme est un animal érotique. » André. Comte-Sponville.
