Jméno Aloise Topiče je dnes většině lidí neznámé. Jistě ho však znají ti, kdo si rádi prohlížejí muzejní přírodopisné sbírky, protože je uvedeno u mnoha exponátů v Národním muzeu i v muzejích četných českých měst. Z deníků a vzpomínek podnikavého českého cestovatele, který seněkolikrát vypravil do Austrálie a obohatil naši zemi dnes už mnohdy vzácnými ukázkami života tehdejších australských obyvatel i tamější přírody, sestavil Jaromír John v roce 1938 tuto poutavou knížku.
Jaromír John Bücher
Vyprávění o pestrém životě dětí na "rajském ostrově" Žofíně je zároveň bohatým vylíčením stavby Národního divadla a jeho zkázy požárem. Doprovázeno dokumentárními snímky.
Snad každý zná šlechetného, chrabrého, i když více než podivínského rytíře Dona Quijota a jeho nerozlučného druha Sancha Panzu. Chudého zemana dona Quijana pobláznila četba rytířských románů. Pod jménem Don Quijote de la Mancha se proto vydává na pouť za ideály bludného rytířství a za vysněnou dámou svého srdce Dulcineou. Se vznešeným posláním ale ostře kontrastuje jeho vytáhlá postava stárnoucího muže, improvizované rezavé brnění, ubohá herka Rosinante i jeho přízemní, ale upřímný panoš, sedlák Sancho. Během cesty překonávají oba hrdinové množství překážek a protivenství, jimž se srdečně zasmějeme, zároveň však pocítíme smutek nad jejich marností a uvědomíme si rozpor mezi šlechetnými ideály a mnohdy nelítostnou realitou. Slavný příběh španělského prozaika, dramatika a básníka Miquela de Cervantes Saavedry spatřil světlo světa poprvé v roce 1605. Už tehdy zaznamenal okamžitý úspěch u čtenářů, dokonce jakýsi smělý falzifikátor vydal údajný druhý díl této knihy. Český spisovatel Jaromír John renesanční román převyprávěl a svým poetickým jazykem ho přiblížil dnešnímu čtenáři.
Společenskopsychologický román přibližuje život českého maloměšťanstva a venkovské inteligence na konci 19. a začátku 20. století. Zachycuje život maloměšťáků a šlechticů na konci 19. stol. a na začátku 20. stol. Osud děje je tragikomický a jímavý osud knížecího nadlesníka ČeňkaEngelberta, uzavřený citovou katastrofou z níž vychází hrdina jako apatický přemýšlivec, žijící mimo čas a prostor. Román má hluboký společenský smysl. Pravý život je boj a činnost - v tom je aktuální výzva.
Publikace obsahuje tři romaneta: Zbloudilý syn, Paní Bohdana a skutečný příběh podkrkonošké sklářské rodiny - Eskamotér Josef. První z nich je protiválečná povídka - Zbloudilý syn - v níž autor vylíčil příběh válečného fanatika rakousko-uherského důstojníka maďarsko-charvátského původu, v jehož postavě podjal budoucí nacistickou krutovládu. V povídce druhé - Paní Bohdana - vykreslil autor s duchaplnou ironií srážku dvou různorodých povah mladého lesního adjunkta, záložního důstojníka. Poslední povídka - Eskamotér Josef - je v podstatě ironická parafráze starozákonního příběhu Jobova. Líčí příběh nezaměstnaného podkrkonošského skláře, náboženského hloubala a jeho ženy zanícené spiritistky. Josef po bludném putování za prací se pokusí zachránit svou rodinu tím, že se vydává za kouzelníka...
Román zrození a růstu. Druhé vydání. 1. vydání vyšlo 1921 pod názvem Tátovy povídačky.
Kniha s podtitulem "film lásky z roku 1872" je zajímavý literární experiment. V tomto románu v dopisech, které si v sedmdesátých letech minulého století psali Johnovi rodiče, autor s úspěchem využil dobové milostnékorespondence, aby zachytil tehdejší kulturní a společenskou atmosféru a charakterizoval jednotlivé postavy. Základem tohoto vydání je text z roku 1948.
S humorem až nadsázkou, místy s lehkým smutkem vypráví John o myšlení, náladách,touhách i zármutku českých vojáků v zákopech, lazaretech i zázemí. Tragika a nesmyslnost 1. světové války, vyznívající z podtextu jednotlivých povídek, zařazuje knihu mezi stěžejní díla líčící osudčeských lidí té doby. 14. vydání, v ČS šesté
