Jméno Aloise Topiče je dnes většině lidí neznámé. Jistě ho však znají ti, kdo si rádi prohlížejí muzejní přírodopisné sbírky, protože je uvedeno u mnoha exponátů v Národním muzeu i v muzejích četných českých měst. Z deníků a vzpomínek podnikavého českého cestovatele, který seněkolikrát vypravil do Austrálie a obohatil naši zemi dnes už mnohdy vzácnými ukázkami života tehdejších australských obyvatel i tamější přírody, sestavil Jaromír John v roce 1938 tuto poutavou knížku.
Snad každý zná šlechetného, chrabrého, i když více než podivínského rytíře Dona Quijota a jeho nerozlučného druha Sancha Panzu. Chudého zemana dona Quijana pobláznila četba rytířských románů. Pod jménem Don Quijote de la Mancha se proto vydává na pouť za ideály bludného rytířství aza vysněnou dámou svého srdce Dulcineou. Se vznešeným posláním ale ostře kontrastuje jeho vytáhlá postava stárnoucího muže, improvizované rezavé brnění, ubohá herka Rosinante i jeho přízemní, ale upřímný panoš, sedlák Sancho. Během cesty překonávají oba hrdinové množství překážek a protivenství, jimž se srdečně zasmějeme, zároveň však pocítíme smutek nad jejich marností a uvědomíme si rozpor mezi šlechetnými ideály a mnohdy nelítostnou realitou. Slavný příběh španělského prozaika, dramatika a básníka Miquela de Cervantes Saavedry spatřil světlo světa poprvé v roce 1605. Už tehdy zaznamenal okamžitý úspěch u čtenářů, dokonce jakýsi smělý falzifikátor vydal údajný druhý díl této knihy. Český spisovatel Jaromír John renesanční román převyprávěl a svým poetickým jazykem ho přiblížil dnešnímu čtenáři.
Poutavé vyprávění o pestrém životě dětí z pražského ostrova Žofína v 70. letech min. století. Zachycuje dobovou atmosféru národního vzestupu, podmíněného kulturním rozvojem a růstem dělnické třídy, líčí slavnostní položení základního kamene Národního divadla, jeho stavbu i zkázu požárem, významné události politického života. Knížka pro dospělé i mládež psána tak, aby se mohla číst nahlas.
Životní příběh přespříliš "moudrého" lesního adjunkta z posledních let Rakouska-Uherska a počátku samostatného Československa.
Publikace obsahuje tři romaneta: Zbloudilý syn, Paní Bohdana a skutečný příběh podkrkonošké sklářské rodiny - Eskamotér Josef. První z nich je protiválečná povídka - Zbloudilý syn - v níž autor vylíčil příběh válečného fanatika rakousko-uherského důstojníka maďarsko-charvátského původu, v jehož postavě podjal budoucí nacistickou krutovládu. V povídce druhé - Paní Bohdana - vykreslil autor s duchaplnou ironií srážku dvou různorodých povah mladého lesního adjunkta, záložního důstojníka. Poslední povídka - Eskamotér Josef - je v podstatě ironická parafráze starozákonního příběhu Jobova. Líčí příběh nezaměstnaného podkrkonošského skláře, náboženského hloubala a jeho ženy zanícené spiritistky. Josef po bludném putování za prací se pokusí zachránit svou rodinu tím, že se vydává za kouzelníka...
Román zrození a růstu. Druhé vydání. 1. vydání vyšlo 1921 pod názvem Tátovy povídačky.
Kniha s podtitulem "film lásky z roku 1872" je zajímavý literární experiment. V tomto románu v dopisech, které si v sedmdesátých letech minulého století psali Johnovi rodiče, autor s úspěchem využil dobové milostnékorespondence, aby zachytil tehdejší kulturní a společenskou atmosféru a charakterizoval jednotlivé postavy. Základem tohoto vydání je text z roku 1948.
S humorem až nadsázkou, místy s lehkým smutkem vypráví John o myšlení, náladách,touhách i zármutku českých vojáků v zákopech, lazaretech i zázemí. Tragika a nesmyslnost 1. světové války, vyznívající z podtextu jednotlivých povídek, zařazuje knihu mezi stěžejní díla líčící osudčeských lidí té doby. 14. vydání, v ČS šesté
