Xenofón Reihenfolge der Bücher

V tomto spise Xenofón predstavuje svojho učiteľa Sokrata v neobvyklom dialógu o veciach každodenného života. Sokrates radí, ako si udržať a zveľadiť majetok, ako dohliadať na poriadok v dome či ako rozdeliť prácu medzi manželmi. Podľa názoru moderných bádateľov je Sokratov obraz načrtnutý v Xenofónových spisoch oveľa realistickejší ako jeho náprotivok u filozofa Platóna.

V knihe sa opisujú historické udalosti Grécka od r. 411 pr.n.l. až do r. 362 pr.n.l., do pádu tébskej hegemónie v bitke pri Mantinei.

Efezský príbeh opisuje príbeh vernej lásky mladých, výnimočne krásnych manželov Abrokoma a Anthie, ktorých vyháňa z rodného Efezu nepriaznivá veštba a ktorí preukážu morálne vlastnosti - koncentrované do bezpríkladnej vzájomnej vernosti - v tých najzložitejších situáciách, no napokon saopäť stretnú a vrátia sa do vlasti, aby sa už nikdy nerozišli.

Obsahuje: Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkiános. Svazek seznamuje s dalšími žánry starověkého písemnictví, s filozofickým a politicko-filozofickým dialogem a se satirou, satirickým románem, dialogem a dopisem.

Kýrova cesta vzhůru (Κύρου ανάβασις), zkráceně Anabáze, je Xenofóntovo nejznámější a nejvíce oceňované dílo. Líčí osudy výpravy 13 000 řeckých žoldnéřů do nástupnické války v Persii a zejména jejich zpáteční pochod (viz autorův životopis). Osudy výpravy z roku 401 př. n. l. vznikaly patrně až ve Skilluntě po roce 386 př. n. l. podle předběžných poznámek a dokončeny byly roku 377 př. n. l. Popis událostí je velmi čtivě a srozumitelně podán v chronologickém uspořádání. Ve snaze dodat svému dílu objektivity píše Xenofón ve třetí osobě, podobně jako jiní starověcí autoři. Dílo bylo dokonce původně vydáno pod jménem Themistogena Syrakúského. Přesto se však autor místy dopustil přílišného vyzdvihování svého vlastního významu nad ostatní velitele; snad jej k tomu vedly aktuální politické okolnosti v době vzniku díla. Kniha byla vysoce ceněna již ve starověku. Alexandr Veliký ji v počátcích tažení proti Persii používal jako příručku o tamních krajích, ceněna byla též Římany a nechal se jí inspirovat i Gaius Iulius Caesar. V pozdější době byla rozdělena do sedmi částí a doplněna vsuvkami, které jsou však rozpoznány.