Sokrates měl dvě ženy, Myrtó a Xantipu, přičemž o Myrtó se ví jen málo, zatímco Xantipa je známá jako hádavá žena, která svému muži ztěžovala život. Tato pověst může být ovlivněna naším obrazem Sokrata jako filozofa, který měl slabost pro mladé chlapce a doma žil s "starou babou". Archeoložka a spisovatelka Maria Regina Kaiserová však našla v Platónově Faidonu pasáž, která popisuje poslední setkání Sokrata s Xantipou ve vězení, kde držela jejich nejmladšího syna. To vyvolává pochybnosti o tom, že by Xantipa byla stará a zlá, a naznačuje, že Sokrates se o ni staral. Tento rozpor inspiroval autorčinu dlouholetou rešerši a fantazii, aby představila nový obraz Xantipy jako čtrnáctileté aristokratky, která byla fascinována Sokratovým charismatem, nikoli jeho filozofií. V pozadí příběhu se odehrávají boje o Syrakusy a vystupují jak historické, tak fiktivní postavy, mýty a zvyky, které odrážejí postavení žen v té době. Xantipa, krásná nevěsta Sokrata, se dokázala vymanit z podřízené role a stát se jeho ženou. Tento příběh zkoumá neobyčejnou lásku a emancipaci v Athénách klasického věku, která mohla skutečně existovat.
