Josef Hora Bücher

Výbor z básní klasika ruské romatické literatury v překladech Emanuela Frynty a Josefa Hory.Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) byl ruským básníkem, dramatikem, prozaikem a především nespoutaným romantikem tělem i duší. První poémy psal na internátě ve čtrnácti letech a v osmnácti měl na kontě již přes dvě stovky básní a tři dramata. Z univerzity byl ale vyloučen, a tak se dal k husarům. Jeho literárním vzorem byl Puškin, který roku 1837 zemřel na následky zranění utrpěných v souboji. Lermontov mu věnoval báseň Na smrt Puškinovu, jíž si proti sobě popudil samotného cara Mikuláše I., a byl vykázán na Kavkaz. Po návratu pokračoval ve vojenské službě, ovšem nepřestával literárně tvořit. Možná tušil, že nemá příliš času nazbyt. Jako pravý romantický hrdina zemřel mlád, ve věku 26 let. Ironií je, že skonal stejně jako jeho vzor, v souboji.Zanechal po sobě úctyhodné dědictví čítající stovky básní a poém, tři romány a šest dramat. mezi jeho nejznámější díla patří epická poéma Démon, s níž se zařadil mezi velikány romantické tvorby, dále drama Maškaráda a román Hrdina naší doby.

Český básník a prozaik Josef Hora je autorem reflexivní lyriky času a rozjímání, do níž zpočátku vtěloval své společenské a sociální postoje, posléze rozvíjel především svou básnickou imaginací melodické možnosti verše. Ve zralé lyrické tvorbě kulminuje filozofický a historický patos i étos, přesvědčení o koloběhu tragických a optimistických údobí společnosti i jedince. Ve druhé polovině 30. let se přimkl jako mnozí jiní autoři k máchovské tradici a vlasteneckému gestu spojenému s tehdejším tragickým osudem země. Výtvarný doprovod tohoto svazku tvoří kresby Ivana Ouhela. Editorem sbírky je Vladimír Justl.

Kniha je průřezem celou Horovou básnickou tvorbou, z níž vybírá nejvýraznější a nejtypičtější projevy. Sestavil František Hrubín.

Výbor z básnického díla národního umělce Josefa Hory uspořádaný z nejkrásnějších veršů. Vybrané básně jsou rozděleny do 3 myšlenkových celků. V první mluví básník sociální a socialistické víry, básník snu chudých a utlačených, lyrik "kořist smyslů" a "času a ticha" a poslézev závěrečné třetí části básník domova a jeho národní sudby. Výbor uspořádal Ladislav Fikar.

Již čtvrté, sličně vypravené vydání sbírky básní autora románů Červená země a Bílý smích. Jeho mužné a hluboce lidské verše byly hned při prvním vyjití r. 1930 velmi uznale přivítány jak kritiky, tak básníky. J. Hora ji charakterizoval jako "knihu zralého básnictví, svěží obraznosti a velkého slovního kouzla". Dovětek napsali F. X. Šalda, Josef Hora a František Hrubín.

Puškin ve svém slavném veršovaném románu popisuje ruskou společnost 1. poloviny 19. století ve městě i na venkově. s lehkostí a ironickým nadhledem líčí všednodenní náplň znuděného petrohradského dandyho Oněgina a jeho nešťastný milostný příběh s naivní a snivou Táňou. Román se stal nesmrtelnou klasikou světové literatury.

Koncem dvacátých let Hora svou mélickou linkou a oduševnělým výrazem dospěl k formální dokonalosti a nezaměnitelné podobě svého verše. Tematicky pak v této době čerpá z tradic země a národa, avšak nejsou mu cizí ani verše kantilénového či melodického typu, v nichž dokáže svéráznou poetikou zachytit prchavý okamžik melancholie či atmosféru náladového pocitu.