J. H. Krchovský Bücher

Ein mumifizierter Mönch flieht vor der Einäscherung aus den Katakomben, taucht in der Stadt unter, versinkt in Alkohol und verliebt sich. Zu jeder rührenden Geschichte, und mag sie auch noch so grob sein, gehört doch die Liebe! Das Epos Mumie auf Reisen ist durch ausgewählte Einzelgedichte ergänzt, die in ungemein präzisen Versmaßen auf verstörend unterhaltsame Weise von verzweifelter Zärtlichkeit und unzarter Brutalität handeln. Diese erste eigenständige deutschsprachige Ausgabe des populären tschechischen Dichters J. H. Krchovský stellt einen Querschnitt aus dessen umfangreichem Werk dar. Der Übersetzer und Dichter Ondřej Cikán hat die klangliche Virtuosität und metrische Präzision, für die Krchovský in Tschechien am meisten gerühmt wird, scheinbar mit höchster Leichtigkeit ins Deutsche übertragen. Krchovskýs Mumie auf Reisen ist nicht nur eine wichtige Ergänzung der deutschsprachigen Lyriklandschaft, sondern stellt auch für Leserinnen und Leser, die mit moderner Lyrik sonst wenig am Hut haben, einen Genuss dar – sofern sie sich in eine Mumie einfühlen können.

Básně sebranéBásně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siecle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie. Předchozí souborné vydání Krchovského veršů Básně vyšlo již v roce 1998 a od té doby se ho v několika dotiscích prodalo více než osm tisíc. Básně sebrané tento kánon rozšiřují o dvě později vydané sbírky Poslední list (Petrov 2003) a Nad jedním světem (Host 2004).

Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé.

Co se stane, když své síly spojí nejpopulárnější český básník Krchovský a známý výtvarník, typograf i světově respektovaný tvůrce písem Štorm? Vznikne Nekonečný kalendář s působivými rytinami a básněmi, které vtipně reagují na věčný koloběh ročních období, ale i věčnost samu. Tato spolupráce vyústila v exkluzivní publikaci, kterou můžete využívat jako klasický plánovací diář, ale i jako svůj zápisník či deník. "V diáři lehký žal, hluboký v srdci smích!" Zapomeňte na nejrůznější "moleskínky", teď zde máme toto lehce dekadentní diárium, které vám po naplnění vaším jedinečným obsahem navždy zůstane jako památka na libovolný rok.

Kniha je ilustrovaným výborem z publikovaných i dosud nepublikovaných básní J. H. Krchovského z let 1979–2015, které „spojují především motivy čtvera ročních období a témata plynutí času i lidského života. Ve světě Krchovského básní, jež mají při vší formální vytříbenosti namnoze rysy až deníkových záznamů, může čtenář sledovat nejen koloběh dnů, nocí, měsíců a roků s jejich příznačnými atributy, rituály i proměnami atmosfér, světel, stínů, temnot a záblesků, ale také objevovat hutná mikrodramata a příběhy, jejichž protagonista zároveň napořád utváří především svůj svébytný autoportrét,“ píše editorka svazku Terezie Pokorná. Součástí knihy je obrazový doprovod, 14 linorytů Viktora Karlíka, inspirovaných Krchovského básnickým dílem. Vychází v Edici RR v grafické úpravě Luboše Drtiny.

Nová básnická sbírka kultovního autora, vzešlého z pražského undergroundu 80. let.

„Popěvkový cynismus ale tvoří jenom svrchní, nejviditelnější vrstvu. Není náhodou, že básník o sobě mluví jako o králi maškarního bálu chodícím v té nejkrutější masce, totiž bez ní… Právě to však je maska. Pod ní cítíme tvora perlorodě bezbranného. Mluví-li o sebevraždě, není to (jen) esteticky funkční gesto… Tušíme, že autor takových veršů se může stejně dobře oběsit jako opít, zahynout z přemíry bolesti i dětinské radosti… Dnes radostí pláče, zítra se bolestí směje. Bohém hledá (a nenachází) lásku… Tento hlubší rozměr Krchovského poezie se otvírá kolem několika ústředních symbolů… Nejfrekventovanějším z nich je zrcadlo: muž před zrcadlem je posedlý touhou spatřit svou tvář. Spatřit ale neznamená: hledět na ni… Obě Krchovského knihy nesou na deskách básníkův stylizovaný portrét: tak asi seděl Dorian Gray, když pózoval ďábelskému malíři… Autentický underground by takhle nepózoval: je to estétská, aristokratická póza. A zrcadlo se hrdinovi směje, plivá na něj grimasy, až se amalgám loupe, a nakonec (jak jinak) je roztříštěno číší vína… Ani soulož nevydá tajemství básníkova nitra. Zrcadlení je cestou pekla.“ Milan Exner

Problémem mnoha talentovaných básníků je seberecyklace, která často nastává po vydání prvních vyzrálých děl. Moderní dekadent J. H. Krchovský (*1960) se však s tímto problémem úspěšně vypořádal. V nové sbírce opět zazní jeho nezaměnitelný, skřípavý a vycizelovaný hlas, přičemž autor se dokáže vyhnout opakování. I v životním poločase si zachovává nadhled a humor. Ubylo undergroundové rozedranosti a přibylo ironie, například v hrách s textovými výpůjčkami. Čtenáři jsou zváni nejen k delirantním scénářům a milostným eskapádám, ale také k prostým "zápiskům veršem", které na první pohled nezjevují nic podstatného, avšak jejich univerzální pádnost je umocněna originální básnickou dikcí. Krchovský se nebojí sdělit, že není co sdělit, a v závěrečné básni se odvážně loučí s čtenáři. Tato sbírka je důkazem jeho uměleckého růstu a schopnosti oslovit čtenáře novými pohledy. Pořiďte si ji, rozhodně stojí za to!

„Krchovský, jenž byl mimochodem právě za tento výbor ze svých básní oceněn cenou časopisu Revolver Revue, je hotovou básnickou osobností s naprosto vyhraněným a originálním viděním světa, které dokáže neméně originální formou zprostředkovat i čtenářům. Jeho básním se lze smát, lze jimi být však i okouzlen pro jejich brutální krásu a krutě cynickou citlivost. A právě tam, kde se střetává děsivé s nádherným, kde padá šklebivá maka zábavy a objevuje se duše a cit, je Krchovský nejlepší. Čehož důkazem je i báseň ze sbírky Zamilovaný dement (s.78): „JSEM HRSTKA PRACHU ZE SVÝCH KOSTÍ / jsem chladný popel bez urny/ a průvan, přízrak nestvůrný/ mne rozfoukává po místnosti/ - a kde jsi ty? Tvá ruka, kde je?!/ jen tichý vzdech se ozval tmou/ jsem popel, jenž už nezahřeje/ tvou ruku větrem rozvátou“.“ Andrej Halada

Po dlouhé odmlce přichází kultovní dekadentní básník J. H. Krchovský s novou sbírkou poezie. Zahrnuje básně vybrané ze sedmiletého období, převažují v ní však texty z posledních tří let. Zdá se, že ani v této knize jejich uhrančivost neslábne, přestože tentokrát vyvěrá z básní kratších, méně exaltovaných a stylizovaných, ovšem nadále formálně virtuózních. I přes jemné posuny najdeme ve sbírce vše, na co jsme u Krchovského zvyklí: všudypřítomné tajemno, záhrobí, erotiku, zmar, sarkasmus, sebeironii…