Milena Jesenská Bücher

Milena Jesensk, lange Zeit nur als Freundin Franz Kafkas bekannt, wareine ebenso leidenschaftliche Journalistin wie Briefeschreiberin. Aus denerhalten gebliebenen Briefen - die Briefe an Kafka gelten als verschollen- läßt sich die Entwicklung Milenas von der schwärmerischen Schülerin zurpolitisch engagierten Journalistin ablesen, die von den s ins KZ Ravensbrückdeportiert wurde und dort 1944 starb.

Die Journalistin Milena Jesenská war mehr als nur die Geliebte Kafkas. Ihre sensiblen Feuilletons und Reportagen „sind heute historische Dokumente ersten Ranges“ (Peter Demetz, FAZ).

Milena Jesenská ist bisher in erster Linie als Freundin Franz Kafkas bekannt. Diese Wahrnehmung versperrt den Blick auf ihre eigene schriftstellerische Tätigkeit. Ihr publizistisches Werk aus den Jahren 1919 bis 1939 steht gleichberechtigt neben Werken von Schriftstellerinnen wie Bettina von Arnim, George Sand oder Sophie Scholl. Die Journalistin Jesenská durchbricht die übliche thematische Festlegung auf Mode und Haus und zeigt in szenisch lebendigen Reportagen die Alltagsnot nach dem Ersten Weltkrieg in Wien, die Kinderarmut, die Bildungsverelendung und den Schleichhandel. In Prag propagiert Jesenská die Projekte der europäischen Avantgarde und deren gesamtgesellschaftliche Relevanz. Den politischen Höhepunkt bilden die Reportagen aus den Sudetengebieten 1937 bis 1939. Jesenskás unvoreingenommener Blick sieht vor allem diejenigen Deutschen, die als Nichtmitläufer zwischen nationalsozialistischer und tschechischer Front verloren sind. Alena Wagnerová stellt in diesem Band einzigartige Dokumente zusammen, die das großartige journalistische Werk Jesenskás wieder sichtbar machen

Franz Kafka – Milena Jesenská : Eine Begegnung schreibt Welt-Literatur-Geschichte. Am Wochenende vom 14. zum 15. August 1920 trafen einander Franz Kafka und Milena Jesenská an der tschechisch-österreichischen Grenze in Gmünd. Sie, die tschechische Journalistin und Übersetzerin aus Wien, und er, der deutschsprachige Versicherungsangestellte und Schriftsteller, aus Prag kommend. Treffpunkt war der mächtige Bahnhof der Stadt Gmünd, der seit wenigen Tagen in Umsetzung der Friedensverträge an die junge Tschechoslowakei gekommen war, – die Situation war für beide in mehrfacher Hinsicht „kompliciert“. Dieses schicksalhafte Treffen der beiden Liebenden in Gmünd fand seinen Niederschlag in den „Briefen an Milena“ und damit Eingang in die Weltliteratur. Während Franz Kafka heute unbestritten zu den größten Schriftstellern des 20. Jahrhunderts zählt, ist Milena Jesenská vorwiegend als „Kafkas Freundin“ bekannt, ihre großartigen Essays und Schriften, ihre Aktivitäten im Widerstand gegen die Nazis, die sie mit dem Tod im KZ Ravensbrück bezahlte, kennen hingegen nur Wenige. Erstmals werden in diesem Buch Texte von beiden gleichwertig nebeneinandergestellt, zeitlicher Fokus ist der Sommer 1920.

O slavíku, který obětoval život pro jedinou růži, jež má zamilovanému studentovi získat přízeň vytoužené dívky.

Obsahem knihy jsou především dopisy Mileny Jesenské, literátce, která pro dnešní dobu je nejzajímavější patrně pro svůj korespondeční styk s významným pražským německým literátem Franzem Kafkou. Zatímco dopisy od Franze Kafky, které adresoval Mileně Jesenské, se dochovaly a byly vydány, tak dopisy Mileny Jesenské Franzi Kafkovi se nezachovaly. Nicméně v této knize najdeme dopisy, které píše Maxi Brodovi o Franzi Kafkovi, a je možno z nich vyčíst její vztah k F. Kafkovi, a její názory na jeho osobu a osobní zkušenosti s ním v těch nejbanálnějších situacích. Kafkologové se shodují v tom, že se jedná o jediné přímé dokumenty týkající se Franze Kafky, které mají hodnotu jak věrohodnou, tak nám přibližují i charakter Franze Kafky. Ostatní ženy, s nimiž byl Franz Kafka zasnouben, nebyly "intelektuálky", tudíž jsou informace od nich méně průkazné. Ovšem pro samotnou Milenu Jesenskou šlo spíše o méně důležitou část jejího života, tedy vztah s Franzem Kafkou, a osobně se setkali pouze třikrát, a větší množství dopisů do knihy chronologicky vložených je adresováno jiným osobám.

Antologie textů Mileny Jesenské. // Vybrala, uspořádala a k vydání připravila Ludmila Hegnerová.

Výbor z díla. První souborná edice díla Mileny Jesenské je výsledkem mnohaleté práce Marie Jiráskové, největší znalkyně díla Mileny Jesenské. Jde o dílo základního významu nejen pro literaturu českou, ale i v měřítku evropském – tato edice bude sloužit jako východisko k překladům díla Mileny Jesenské do cizích jazyků. Rozsáhlé dílo Mileny Jesenské je zde zachyceno ve všech svých fasetách. Jeho jádro leží v publicistice psané za života Franze Kafky, Kafkou komentované, a ve společensko-politické publicistice spjaté s Peroutkovou Přítomností na sklonku 30. let. Kniha je opatřena ediční poznámkou, doslovem a úplnou bibliografií díla Mileny Jesenské.

Ze sudetských zemí obsazených německým vojskem přicházejí demokratičtí Němci. Nebudu vám zdlouha vyprávět, co prožívají, co ve svých domovech zažili a co je čeká, budou-li se muset vrátit. Mnoho jich bylo do Třetí říše odvlečeno právě tak jako čeští hraničáři, četníci a muži finanční stráže. Ti, kteří chtějí utíkat až teď, už utíkat nesmějí. Ti, kteří utekli dříve, jsou tady bez domova, bez jídla, bez peněz, bez práce a bez vyhlídky na ni…

Milé děti, jistě máte rády pohádky a asi jste jich už mnoho slyšely, ale pohádku o Petru Panovi, jistě ještě neznáte. Když jsem ji po prvé četla, tolik se mi líbila, že jsem si ihned umínila přeložit ji pro vás. Pan Barrie ji totiž napsal anglicky, pro anglické děti, a kdyby vám v ní připadalo něco příliš podivné, vzpomeňte si, že se to všecko přihodilo v cizí zemi, v Anglii. Tam například nenosí děti ani čáp, ani vrána, jako u nás. Mají tam za velikým parkem ostrůvek, kde žije spousta ptáčků, a ti čekají, až jim některá maminka pošle psaní, že by si přála děťátko. Pak se některý ptáček vydá na cestu a jakmile k mamince doletí, promění se v děťátko. Všechny anglické děti byly kdysi ptáčky na Ostrůvku, a některé se na to ještě dobře pamatují. A teď vám ještě prozradím, kdo je ten David, o němž je v pohádce tak často řeč. To je malý hošík, kterého zná pan Barrie od té chvíle, kdy se narodil. Znal i jeho maminku a tatínka, bydlili v jedné ulici šikmo naproti sobě, takže si viděli do oken. Pan Barrie byl starý mládenec, žil osaměle a měl jen moc hodného, velikého psa Porthosa. Ale často mu bývalo smutno a proto si někdy vypůjčil od naproti miminko, Davida. Měl ho tuze rád a když David uměl už běhat, chodili spolu a s Porthosem na procházku. Obyčejně zabrousili do Kensingtonského parku. To prý je nekrásnější park na světě – ale o tom už vám poví pan Barrie sám…