Markéta Hejkalová Reihenfolge der Bücher

Román o pátrání po včerejších kořenech dnešních událostí, jež určily osudy řady Čechů i Finů. Ne každá láska musí mít romantickou podobu, zvlášť ne ta, kterou určují dramatické dějinné zvraty. Spletitým klubkem česko-finských vztahů se osudově táhne nit životního příběhu česko-německé spisovatelky Dorothey Illingové a jednoho ze zakladatelů samostatného Finska, Carla Gustava Emila Mannerheima. Když se nenápadná rozhodnutí prolnou s velkými dějinami, mohou určit osudy celých generací. V centru zásadních událostí přitom vždy zůstává ukrytý člověk a jeho nejobyčejnější touhy a přání. Především po bezpečí, domově a porozumění. Navzdory tomu musí hrdinové často volit mezi odvahou a zbabělostí, odhodláním a rezignací, obětí a sobectvím. A důsledky těchto rozhodnutí budou doznívat dávno poté, co životy hlavních hrdinů zmizely ve vlnách času.

Sborník detektivních povídek z pera hvězd současné české literární scény. Kam až mohou zajít sousedské či rodinné rozepře? Čeho je člověk schopen kvůli nešťastné nebo zhrzené lásce? Proč může být osudné synchronizovat si mobil s počítačem? Jakou sílu má nevšední portrét? Vypátrá policie pokaždé pravého pachatele? A pokud ano, pošle ho vždy před soud? Stojí litera zákona nad morálkou?

Es ist die Zeit, da die Feuer der Inquisition brennen: Ketzer und Hexen sterben zur Ehre Gottes und zum Heile ihrer Seele. Wir begleiten Michael von Skandinavien nach Deutschland, wo Luthers Lehre einen Sturm entfacht. Wir folgen ihm an den kaiserlichen Hof von Madrid und nach Rom, mit dessen Plünderung die Handlung ihre dramatische Zuspitzung erreicht.

Román o pomíjivosti času a neměnnosti lidských životů.Starý dům na hlavní ulici kousek pod náměstím v malém městě na Vysočině jako by měl svou vlastní paměť. Osudy jeho obyvatel se do jeho stěn zapisovaly od roku 1695 a dům má co vyprávět. A tak vypráví. Především o konci devatenáctého století, kdy v něm začala fungovat pletařská dílna, z níž později vznikla velká a dodnes fungující továrna. O odvážném mladém muži Josefu Vlkovském, který si zde roku 1925 otevřel obchod s potravinami. O prudkém vzestupu živnosti, otevření velkoobchodu, ale i o válečných omezeních, rodinné tragédii, znárodnění a konfiskaci majetku. Dům vypráví svůj vlastní příběh, prolínající se s tragickým osudem ředitele textilní továrny Knopa, a pokračuje přes nové začátky a změny v devadesátých letech až do současnosti. Čas plyne, dům s obchodem „U Vlků“ zůstává. Skrze studentku Anežku si pak současnost podá na usmířenou ruku s minulostí. Markéta Hejkalová na pozadí vyprávění o historii jednoho domu postupně odkrývá silné osudy obyvatel kraje uprostřed naší země.

V dubnu 1941, v období křehkého klidu mezi finskou zimní a pokračovací válkou, spatřila světlo světa nenápadná kniha podepsaná pseudonymem Nauticus. Finskojazyčné dílo publikované nejprve ve Švédsku bylo krátce po válce přidáno na seznam zakázaných knih a na pulty obchodů a knihoven se vrátilo až po téměř 70 letech, tentokrát již pod autorovým skutečným jménem. Mika Waltari ve své obsáhlé, otevřeně protisovětské reportáži popisuje podmínky panující v baltských zemích v období mezi podzimem 1939 a létem 1940, kdy se Litva, Lotyšsko a Estonsko potýkaly se stále sílícím vlivem Sovětského svazu, a následný pád všech tří zemí do jeho područí. Autor plně využívá své novinářské zkušenosti a mimořádného literárního talentu, schopnosti vyprávět poutavé příběhy. Knihu doplňují nejen výňatky z propagandistických materiálů či projevů státních činitelů, ale například i dobové politické anekdoty, které podtrhují ironizující a někdy téměř hořkosladký ráz jinak přímočarého textu. Kniha je cenným svědectvím o situaci baltských států z dob, kdy byly tyto země pro zbytek světa zahaleny temnotou. Waltariho pochmurné svědectví se tak stává dalším střípkem v mozaice evropské válečné historie.

Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatujeme jeho číslo. Hrdinové Zamilovaných povídek Michala Viewegha, Petry Soukupové nebo Petra Šabacha o tom vědí své – a hořkosladkými příběhy jistě v mnohých rozdmýchají nostalgii. Protože kdo se nikdy nezakoukal do učitele nebo neprožil románek na letním táboře? A komu se v tanečních neroztřásly nohy při pohledu na člověka, který byl tenkrát jediný na světě? Sbírka ukazuje krásu i úskalí mladé lásky, na kterou se nezapomíná, přestože nám z ní většinou nezůstane nic než zlomené srdce…

Svorníkem povídkové sbírky jedněch z nejlepších českých autorů současnosti jsou postavy mužů a žen v bílých pláštích, na jejichž práci závisí naše zdraví a mnohdy i život. Sedm příběhů z prostředí nemocnic, sanitek i zubařských ordinací, ve kterých na nemoci, přicházející stáří, naděje, životní prohry i náročnost lékařského povolání nahlížíme očima doktorů, zdravotních sester, ale i samotných pacientů i jejich příbuzných.

Prý je to syndrom doby. Ženy a muži, kteří se nikterak neženou do svatby a společného života, o potomcích ani nemluvě. Ale vlastně ani dlouhodobější vztah není to, co hledají... ale ví to oni sami, co by chtěli? Žijí singl. A taky se tomu říká syndrom Sexu ve městě. Soubor povídek jedněch z nejpopulárnějších současných českých autorů.

Finského spisovatele Miku Waltariho (1908–1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl – ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena.

V jubilejním padesátém souboru edice Česká povídka se čeští autoři věnují milostným vztahům. O výletu do hor manželů se dvěma dětmi píše Petra Soukupová. Nečekané setkání s bývalou manželkou popisuje Michal Viewegh. O zvláštním milostném vztahu je povídka Ani Geislerové. Nenápadně vzniká láska mezi hrdiny textu Miloše Urbana. Manželka v povídce Hany Lasicové najde způsob jak citově oživit uvadající dlouholeté partnerství. Ani vězení nezničí lásku k manželovi v povídce Jaroslava Rudiše. O pěší cestě do španělského Santiaga a setkání s neznámou dívkou působivě píše Marek Epstein. V dalekém Laponsku se zamiluje hrdinka prózy Markéty Hejkalové. Snahu ženy získat lásku přelétavého partnera popisuje Josef Moník. Milovat navždy si přeje mladičká hrdinka, která si jde koupit svou první podprsenku, v povídce Ireny Hejdové.