Jiří Stromšík Bücher

Der unmögliche Kampf eines im ständigen Selbstgespräch befindlichen Tieres, seinen ausufernden Erdbau zu perfektionieren. Wie umgehen mit der eigenen Paranoia, wenn absolute Sicherheit nur eine Chimäre sein kann? "Der Räuber kann sehr leicht mein Opfer werden und ein süß schmeckendes. Aber ich werde alt, es gibt viele, die kräftiger sind als ich und meiner Gegner gibt es unzählige, es könnte geschehen, daß ich vor einem Feinde fliehe und dem anderen in die Fänge laufe. Ach, was könnte nicht alles geschehen! aus: Der Bau - Gröls-Verlag (Edition Werke der Weltliteratur)

Povídky F. Kafky. Manželský pár a jiné texty z pozůstalosti.

Výbor z aforismů, úvah a esejů Eliase Canettiho.

Druhý svazek edice Dílo Franze Kafky přináší povídku Popis jednoho zápasu a jiné texty z pozůstalosti.

Dieser Gesamtschau über die europäische Literatur von Homer bis Goethe liegt die Erkenntnis zugrunde, dass die volkssprachlichen Literaturen nicht aus sich heraus, sondern nur in Verbindung mit der lateinischen Literatur zu verstehen sind. Curtius wendet sich gegen die sprachliche und zeitliche Beschränkung der Literaturwissenschaft auf die jeweiligen Nationalliteraturen, gegen isolierte Beschäftigung mit einer Literatur und steht somit am Anfang der komparatistischen Literaturbetrachtung.

Elias Canetti, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1981), se narodil v roce 1905 v rodině sefardských Židů v bulharském Ruse. Po přesunu do Manchesteru a Vídně strávil část života ve Švýcarsku a Německu. V roce 1929 získal doktorát z chemie na vídeňské univerzitě, ale jeho vášeň zůstala v literatuře. V roce 1938 uprchl před anšlusem do Paříže a následně do Velké Británie, kde žil až do své smrti v Curychu v roce 1994. Canetti, považovaný za jednoho z posledních představitelů klasické humanistické vzdělanosti, spojoval kulturu a humanitu; jeho román Zaslepení (1935) varoval před fašismem. Hlasy Marrákeše, literární výtěžek z cesty do Maroka v roce 1954, byly zapsány po návratu a publikovány až v roce 1967. Druhá část, Svědomí slov, obsahuje eseje z let 1936–1976 o osobnostech jako Hermann Broch, Karel Kraus, Georg Büchner a Tolstoj. Nejrozsáhlejší text, Druhý proces. Kafkovy dopisy Felici (1969), není součástí této edice, neboť byl nedávno vydán samostatně. Hlasů Marrákeše vychází poprvé v češtině, zatímco Svědomí slov je k dispozici v novém překladu Jiřího Stromšíka, který se dlouhodobě věnuje zpřístupňování Canettiho díla českým čtenářům.

"Das Augenspiel" hat Österreich zum Schauplatz: das Wien vor dem "Anschluss", die kosmopolitische Stadt am Vorabend der europäischen Katastrophe. In Menschen schildert Canetti die aufgewühlte Zeit, in ihrer Sprache, in ihren Gesichtern und in ihrem Auftreten liest er die Zeichen der Epoche. Ein zentrales Kapitel ist Dr. Sonne gewidmet, dem integren Kritiker und Weisen, der Canetti zum einmaligen Vorbild wurde. Der Tod des Vaters war das entscheidende Erlebnis im ersten Band, der Tod der Mutter steht am Ende des dritten Bandes. Die Trilogie geht jedoch über das Autobiographische hinaus, sie ist der Entwicklungsroman eines Schriftstellers im ersten Drittel unseres Jahrhunderts.

Dieser Roman, 1935 in Wien zum erstenmal veröffentlicht, aber von ungünstigen Zeitumständen in seiner Wirkung behindert, ist auf Umwegen über England, Amerika und Frankreich, in die deutsche Literatur zurückgekehrt, in der er heute einen wichtigen Platz einnimmt. Wie Joyces „Ulysses“, mit dem die Kritik Canettis Buch immer wieder verglichen hat, ist „Die Blendung“ im Grunde eine mächtige Metapher für die Auseinandersetzung des Geistes mit der Wirklichkeit, für Glanz und Elend des einsam reflektierenden Menschen in der Welt. Protagonist der Handlung ist Kien, ein berühmter Sinologe, der in seiner 25 000 Bände umfassenden Bibliothek ein grotesk eigensinniges Höhlenleben führt. Seine Welt ist im Kopf, aber sein Kopf ist ohne Sinn für die Welt. Als Kien, von seiner Haushälterin zur Ehe verführt, mit den Konventionen und Tatsachen des alltäglichen Lebens konfrontiert wird, „rettet“ er sich gewissermaßen in den Irrsinn.

Masse und Macht sind zentrale Begriffe für das Verständnis unserer Zeit. Schon als Kind war Canetti von den Phänomenen, die diese Begriffe beschreiben, fasziniert und beunruhigt. Das Leben der Menschen folgt eigenartigen Gesetzen, und bereits in der Kindheit gehorchen wir den Anweisungen unserer Erzieher. Früh lernen wir, unsere Pflichten „freudig“ zu erfüllen. Auch die Gesellschaft unterliegt dem Zwang von Befehl und Gehorsam. Um harmonisch zusammenzuleben, befolgt die Masse bestehende Gesetze, doch die Geschichte zeigt viele Beispiele, in denen sie blind dem Diktat eines Tyrannen oder einer Ideologie folgt. Dabei können Massen auch eine Eigendynamik entwickeln: Sie hetzen auf, verfolgen Minderheiten, stürzen Könige oder Regierungen und beanspruchen selbst die Macht. Aus unterdrückten Individuen kann eine revolutionäre Masse entstehen: Sklaven erheben sich gegen Kolonialherren, Farbige gegen Weiße, Arbeiter gegen Unternehmer. In seinem philosophischen Hauptwerk untersucht Canetti diese komplexen Probleme. Mit kühner Denkweise und stilistischer Brillanz zieht er den Leser von der ersten Seite an in seinen Bann. Anthropologische, soziologische und psychologische Aspekte durchdringen die essayistische Analyse, und der Leser spürt, dass hier seine eigenen Belange und sein Schicksal thematisiert werden.

Elias Canettis Die gerettete Zunge erzählt die „Geschichte einer Jugend“ und ist der Auftaktband zu seiner Autobiographie, die er mit Die Fackel im Ohr und Das Augenspiel fortsetzte, ein einmaliges Panorama vom Beginn des 20. Jahrhunderts entwerfend. Seine frühe Kindheit verbringt Canetti in der kleinen, in seiner Farbigkeit fast orientalisch anmutenden bulgarischen Stadt Rustschuk im Ghetto der spaniolischen Juden. Die ersten Schuljahre sind an das Kaufmannsmilleu von Manchester geknüpft, den Ausbruch des Ersten Weltkriegs erlebt er im kaiserlichen Wien, die Kriegs- und Nachkriegsjahre im friedlichen Zürich. Die „Geschichte einer Jugend“ endet mit der Übersiedlung der Familie von Zürich nach Frankfurt. Canetti erzählt von einer glücklichen Kindheit, in der es Liebe und Eifersucht, Egoismus, Stolz, Zärtlichkeit und Todesfurcht gab und nicht zuletzt das kulturelle Interesse eines Elternhauses, in dem vor allem die Mutter dem Kind schon früh den Weg in die Literatur wies.

Mit der „Fackel im Ohr“ setzt Elias Canetti seine autobiographischen Erinnerungen fort, die er mit der Geschichte einer Jugend, „Die gerettete Zunge“ (1977), begonnen hatte. Diesmal geht es um die Jahre 1921-1931, die Jahre zwischen sechzehn und sechsundzwanzig im Leben Canettis, in denen sich der Autor „die Welt mit dem Kopf aneignet“. Canetti erlebt die Inflationszeit in Frankfurt am Main, die Studienjahre in Wien (mit dem Brand des dortigen Justizpalastes) und Berlin auf dem Höhepunkt der Zwanziger Jahre. Über die innere Entwicklung des Autors gibt dieses Buch Auskunft und wie er zu seinen späteren Themen findet - Masse, Tod, die Würde des Individuums. In den „Fackel“-Jahren liegen die ersten Ansätze zu Canettis späteren Hauptwerken, dem Roman „Die Blendung“ und „Masse und Macht“, der großen Studie, an der er noch dreißig Jahre gearbeitet hat. Mit sensiblen Augen und Ohren fängt Canetti in diesen Entwicklungsjahren seine Beobachtungen ein, genug für die folgenden fünfzig Schriftstellerjahre. „Man ist wacher nach der Lektüre.“ Der Spiegel

Text und Kommentar in einem Band. In der Suhrkamp BasisBibliothek erscheinen literarische Hauptwerke aller Epochen und Gattungen als Arbeitstexte für Schule und Studium. Der vollständige Text wird ergänzt durch anschaulich geschriebene Kommentare.

Ein Klassiker der Literatur des 20. Jahrhunderts  Günter Grass erzählt von sich selbst. Vom Ende seiner Kindheit beim Ausbruch des Zweiten Weltkriegs. Vom Knaben in Uniform, der so gern zur U-Boot-Flotte möchte und sich hungernd in einem Kriegsgefangenenlager wiederfindet. Von dem jungen Mann, der sich den Künsten verschreibt, den Frauen hingibt und in Paris an der ›Blechtrommel‹ arbeitet. Günter Grass erzählt von der spannendsten Zeit eines Menschen: den Jahren, in denen eine Persönlichkeit entsteht. ›Beim Häuten der Zwiebel‹ ist ein mit komischen und traurigen, oft ergreifenden Geschichten prall gefülltes, sehr aufrichtiges Erinnerungsbuch.

Roman über den aussichtslosen Kampf des Prokuristen Josef K. gegen ein absolutes, übermächtiges Gericht. Eine Parabel auf die ursprüngliche Schuldhaftigkeit des Einzelnen in einer unerlösten Welt

Eine Preisung an die Kraft der Dichtung »Grass erzählt das Märchen von den einträchtigen deutschen Dichtern stets in bester Laune, mit zarter Ironie und mit robustem Humor – und mit einer Kunst, die in der deutschen Literatur dieser Tage ihresgleichen nicht hat.« Marcel Reich-Ranicki 1647 treffen sich die deutschen Barockdichter in Telgte bei Münster, wo zur selben Zeit der Macht- und Länderschacher, genannt Westfälischer Frieden, vor sich geht. Grimmelshausen verschafft ihnen Quartier, und seine unsterbliche Gestalt, die Landstörtzerin Courage, ist ihre Wirtin, während die Autoren ihre Werke lesen und diskutieren. Grass stattet mit diesem fiktiven Treffen Hans Werner Richter, dem Gründer und Mentor der Gruppe 47, seinen Dank ab und preist zugleich die die Zeiten überdauernde Kraft der Dichtung, allen Jammer dieser Welt zu benennen und der Ohnmacht ein leises »Dennoch« entgegenzusetzen.

Jedna z nejznámějších novel německé literatury předminulého století, jež proslavila svého autora téměř v celém světě. Chamisso v ní líčí osudy muže, jenž prodal ďáblovi za zlato vlastní stín a vyřadil se tak navždy z lidské společnosti. Je nucen bloudit osaměle v pološeru, střežit se světla i slunce a pokaždé, když se chce připojit k lidem, setká se s někým, kdo mu jeho neštěstí připomene. Ztratí přátele, lásku i radost a podléhá již téměř smutku opuštěnosti, z něhož mu žoky zlaťáků nemohou pomoci, když si konečně uvědomí, že jeho jedinou záchranou je připoutat se k přírodě.

Dobrodružný příběh z období alžírské osvobozenecké války. Hrdina románu Hitsch Kandrian, švýcarský malíř a grafik z Curychu, si o dovolené na francouzské Riviéře poraní nohu a zůstává sám, bez manželky a syna, v Nice. Potuluje se od baru k baru, nudí se a z nedostatku jiného zaměstnání se zaplétá do milostného dobrodružství. Je červenec 1961, francouzsko-alžírská válka vrcholí. Exkluzivní prostředí světoznámého lázeňského města, plného turistů, lačnících po prázdninových radovánkách v nádherném počasí na břehu Středozemního moře, je tu konfrontováno s tvrdou realitou politických faktů, které osudově zasáhnou i do soukromého života Hitsche Kandriana.

Ve své knize líčí autor především svůj vnitřní vývoj, který z něj formuje spisovatele, počínaje intenzivní četbou a studiem uměleckých obrazů až po mezilidské vztahy a setkání s významnými osobnostmi své doby.

Velká švýcarská firma vyšle douJaponska na půlroční stipendijní pobyt šest svých spolupracovníků, aby na základě svých dojmů napsali příspěvky proujubilejní sborník, jímž má být oslavenoustoulet trvání obchodních styků firmy s Japonskem. Konfrontace šesti Švýcarů se životem vzdálené země tvoří hlavní náplň románu. Každý z nich se totiž svým způsobem pokouší navázat kontakt s cizím prostředím a každý z těchtoupokusů končí neúspěchem - od komickéhounedorozumění až poutragickou krizi. Mezi zážitky ostatních účastníků a zároveň vlastně ústřední motiv celéhourománu tvoří milostný příběh švýcarskéhounovináře a japonské studentky Joko.

Soubor humoresek známého západoněmeckého spisovatele zavádí do pomyslné mazurské vísky Šulákov, podobné našemu Kocourkovu, a na pozadí moderního absurdního humoru rozvíjí úsměvné příběhy těžkopádných, paličatých, a přitom dobrotou srdce vynikajících venkovanů.

Podtitul: soubor statí Nejdůležitější Winckelmannovo dílo, které položilo základy klasické archeologie. Uspoř., z něm. přel. a předml. naps. Jiří Stromšík. 48 s. fot. (některé barev.)

Novela zachycující morální a strukturální rozklad dělnické rodiny v NSR v osmdesátých letech minulého století.

Publikace obsahuje devět vybraných esejů dvou významných osobností německé a české literární vědy a germanistiky, Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka. Oba autoři brilantní esejistickou formou představují zásadní autory německé literární romantiky od jejích počátků (Bonaventura, Novalis) přes Brentana, de le Motte-Fouqué, bratří Grimmů, Kleista a Chamissa až po její pozdní období (Tieck, E.T.A. Hoffmann). Čtenář se takto může seznámit s prací dvou významných osobností česko-německé literární vědy a germanistiky. Zároveň má možnost poprvé nahlédnout v rámci jedné knihy do jednoho z nejdůležitějších období německých literárních dějin. A konečně jednotlivé eseje zprostředkovávají i zásadní historické souvislosti jak v rámci německé kultury daného období tak jeho české recepce.

Románem Spiklenci odhaluje německy píšící autor s českými kořeny Friedrich Bruegel (1897-1955) principy fungování totalitárního režimu v Československu na jaře 1949, rok po převzetí moci komunisty. Vykresluje hrůzný obraz stalinských praktik represivního aparátu neštítících se ničeho, jen aby byl nepřítel (jinak smýšlející jedinec nebo nepohodlný soudruh) odstraněn. Atentát na vysokého představitele vládnoucího režimu představuje pro komunistickou stranu vítanou příležitost pro přípravu monstrprocesu s domnělou sítí spiklenců, kteří se měli dopustit nejhorších možných zločinů včetně velezrady a špionáže ve prospěch nepřátelských mocností. S obrovským důrazem na napětí přibližují Spiklenci strukturu a dynamismus totalitární moci podobně jako Noc o polednách Arthura Koestlera nebo 1984 George Orwella. Žádné z těchto ani dalších podobně zaměřených děl se ovšem neváže k českému prostředí s jeho dobovými specifiky, v tom je Bruegelova kniha psaná už v roce 1949 do dnešních dnů naprosto jedinečná. Po pětasedmdesáti letech od prvního vydání dostává česká společnost příležitost poznat toto dílo a jeho prostřednictvím i kus vlastních dějin a charakteru. Román připomíná, že jakkoli v určitých podmínkách neexistují dobrá řešení, nezbavuje nás to potřeby jednat v souladu s vlastním svědomím. Bruegel se rozhodl vzdorovat zlu tak, že ho zachytil v románu. Svou knihou nás nutí položit si otázku: Co bychom udělali my? Co bych dělal já?