Oskar Reindl Bücher

Výbor z proslulé sbírky Ďábelské novely Julesa Barbey d'Aurevillyho, francouzského spisovatele 19. století, o jehož tvorbě Albert Thibaudet ve svých Dějinách francouzské literatury píše: "S podmínkou, že se budeme držet v uctivé vzdálenosti, je to krásná podívaná". Výbor obsahuje: Nejkrásnější láska Dona Juana, Rub karet whistové partie, Pomsta ženy

Goethes »Werther« ist der wohl berühmteste Fall eines kanonischen Werks der Weltliteratur, das in zwei verschiedenen Fassungen existiert. Die Erstausgabe schrieb Goethe im vollen Schwung des Sturm und Drang. 1787 arbeitete er den Roman noch einmal bis ins sprachliche Detail durch. Dieser Band enthält die erste Fassung von 1774, außerdem gibt es in Reclams Universal-Bibliothek auch eine Einzelausgabe der späten Fassung (UB 67) sowie eine synoptische Ausgabe beider Fassungen (UB 9762). Dieser Brief-Roman war eine Sensation. Mit ihm wurde der 25-jährige Johann Wolfgang Goethe endgültig zum Star der Literaturszene. Eine ganze Generation, die individuelles Glück jenseits gesellschaftlicher Beschränkungen suchte, fand sich im Schicksal des unglücklichen Werther wieder – der am Ende zum Selbstmörder wird, weil seine schwärmerische Liebe in dieser prosaischen Welt unerfüllt bleiben muss.

Jedna z nejznámějších novel německé literatury předminulého století, jež proslavila svého autora téměř v celém světě. Chamisso v ní líčí osudy muže, jenž prodal ďáblovi za zlato vlastní stín a vyřadil se tak navždy z lidské společnosti. Je nucen bloudit osaměle v pološeru, střežit se světla i slunce a pokaždé, když se chce připojit k lidem, setká se s někým, kdo mu jeho neštěstí připomene. Ztratí přátele, lásku i radost a podléhá již téměř smutku opuštěnosti, z něhož mu žoky zlaťáků nemohou pomoci, když si konečně uvědomí, že jeho jedinou záchranou je připoutat se k přírodě.

Výbor z próz (Mimy, 1893; Křížová výprava dětí, 1896; Podvojné srdce, 1891; Král se zlatou maskou, 1892; Knížka o Monelle, 1894; Smyšlené životy, 1896) francouzského prozaika, kritika a esejisty, nejtypičtějšího představitele francouzské symbolistické prózy. V básnických prózách sugestivně evokuje a básnickou vizí dotváří příběhy ze starých dob i současnosti, ukazuje tragiku událostí, vyjadřuje hrůzu z osudové nevyhnutelnosti a završuje vše lidsky soucitným pohledem.

Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (1801), příběh o lásce indiánského náčelníka Šakty k dívce z vlastního kmene Atale, bytosti zmítané rozporem mezi city a povinností, kterou na ni vložila umírající matka, je umístěn do nádherné scenérie divoké severoamerické přírody. To, co nám dnes – po působení několika generací romantických – připadá v líčení duševních stavů dvojice mladých milenců zcela přirozené, zaznělo spisovatelovým současníkům až revolučně novým tónem: zarážela je subjektivní osobitost autorského „já“, kterou předchozí klasicisté vůbec neznali. Chateaubriandovo nové vidění a cítění skutečnosti pomohlo literatuře z počátku století vymanit se z dosavadní akademické vyumělkovanosti a umělecké sterility. René (1802) je podobně tragicky laděný příběh citového sblížení dvou mladých lidí, vnitřně rozervaného Francouze Renéa a jeho nebesky krásné a vlídné sestry Amálie. V duševních stavech svého hrdiny vylíčil autor nálady mnoha svých vrstevníků – celé mladé generace trpící „nemocí století“.