Jan Žáček Bücher

Jedinečná, bohatě fotograficky dokumentovaná kniha mapuje 27 nejpozoruhodnějších, známých i méně známých, náboženských staveb v Praze, patřících v současné době různým církvím i státu. Úvodní slovo kapitoly vždy patří představiteli církve, jež popisované chrámy spravuje, jak o církvi samé, tak i poznámky k uváděným stavbám. Pak následuje popis jednotlivých objektů - u každé ze staveb je uvedena její historie, pozoruhodnosti a možnosti její prohlídky. Kniha obsahuje podrobná resumé v angličtině a ruštině a bude neocenitelným pomocníkem všech milovníků církevní architektury a historie.

Jan Žáček ve svém románu o Janu Sarkandrovi není poplatný ještě nedávno tradovaným známým klišé o předbělohorské situaci v našich zemích, zejména na Moravě. Postavy románu patří zároveň i mezi klíčové postavy té doby: Karel st. ze Žerotína, dobrodruh Albrecht z Valdštejna, kardinál Dietrichštejn a zejména Jan Sarkander. To on oddělil světlo od tmy. Autorovi se velmi dobře podařilo nejen vylíčit atmosféru doby několika zkratkami popisů krajiny a dějů, ale zejména podal osud světce Jana jako tajemství našeho putování, našich cest a našeho poslání.

Příběhy knihy se odehrávají v trojúhelníku míst Olšany - Olomouc - Dolany, kde jsou ve tří osobnostech uváděny rozpory v české společnosti a kultuře ve 2. pol. 30. let 20. století.

Čtyři demlovské texty Jiřího Žáčka: Býti buď hrdinou nebo zbabělcem - Miles Christianus? - Slovo o Podzimním snu Jakuba Demla - V křivém zrcadle, které slouží jako úvod do Demlova díla a vyvracející mnohá nepochopení, a zároveň podávají osobní svědectví o velikém českém básníkovi.

Historický román z tzv. doby temna přivádí na scénu zajímavé osobnosti Františka Antonína hraběte Šporka, Matyáše Brauna, pátera Koniáše a mnohé další z okolí Kuksu.

Autor píše o duchovním útlaku od 50. let 20. století až po tzv. normalizaci u řady kulturních osob, a to J. Pekaře, O. Mikuláška, J. Floriana, J. Malého aj.

Autor Jan Žáček pátral na vlastí pěst na zámku v Českém Krumlově po minulosti Julia Caesara d’ Austria. A podařilo se mu neuvěřitelné. V tzv. „Julizszimmer” objevil tajnou schránku v podlaze. A v ní hotový poklad. Vzpomínky prvorozeného syna císaře Rudolfa II. a hraběnky Stradové. Jejich část použil k přímým citacím, většinu převyprávěl ve spojení s historickými materiály, dostupnými především v kronikách a v pamětech. Je to skutečný příběh muže, který se stal masovým vrahem, který své oběti znásilňoval, bodal do nich a řezal. Surově je mučil. A to bez ohledu na pohlaví. Muže, který propadl své představě o tom, že on by měl být být nástupcem Rudolfovým a novým císařem římským. Možná dokonce samotným papežem. Muže, který zemřel v uzamčen v místnosti bez oken a nebo... Kniha naznačuje v románovém zpracování i možnosti pokračování jeho života a kariéry. ----- Z deníku Julia Caesara d’Austria: „Někdy člověk udělá chybu. Jenže volání pudů je tak mocné... A já mám právo, mám plné právo ho naplňovat a spát, s kým se mi zlíbí a kdy se mi to zlíbí. Měla mě uvítat s otevřenou náručí, a ne mě kousat a dělat, že to nechce. To ne, to bych ji nezabil. Možná bych jí i ze Španělska poslal nějaký pěkný dárek a pozdravy. Hloupá holka. Sama si za svou smrt mohla. A ti Pražané a česká šlechta... Hanba jim... Ale však přijde ta chvíle, ten okamžik, kdy jim zatnu tipec.”