Josef Škvorecký Reihenfolge der Bücher

Dosud nezveřejněný, rukou psaný text z roku 1952 vychází jako faksimile. Josef Škvorecký jej stylizoval jako domácí úkol z jazyka českého sepsaný žákem III. třídy Obecné chlapecké školy v Náchodě Josefem Krátkým. Odehrává se v roce 1933. Doslova kratochvilná humoreska líčí české maloměsto a jeho společnost, přesněji její vyšší vrstvu, neboť Josefův otec „jest dirigentem banky pro obchod a průmysl“. Malý Josef s upřímnou dětskou přímočarostí popisuje narozeninový večírek své sestry, který sleduje klíčovou dírkou, zmiňuje nejen domácí události, ale také ochotnická představení, Majáles, Vánoce u Krátkých i půlnoční mši provázenou incidentem způsobeným žákem Voženilem. Rukopis dotvářejí Škvoreckého rozmarné kresbičky včetně miniatury, na níž za klavírem zpodobnil sebe sama. Vydáno ke stému výročí narození Josefa Škvoreckého s úvodem Josefa Kroutvora a doslovem Michala Přibáně.

Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství SixtyEight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.

Josef Škvorecký przez całe życie pisał właściwie jedną powieść – kronikę swego nieszczęsnego pokolenia, miażdżonego przez różne totalitaryzmy, prawe i lewe. I o tym, że jazz i literatura były jedynym azylem, pozwalającym choć przez chwilę poczuć złudzenie swobody. Takie też są Zwyczajne żywoty – cztery utwory z różnych okresów, tematycznie odwołujące się do jazzu i bezpośrednio czy pośrednio nawiązujące do „kosteleckiego cyklu” książek, których głównym bohaterem jest Danny Smiřický. Saksofon basowy (największy literacki sukces Škvoreckiego w USA), to – jak napisał autor – nowela „o jedynej prawdziwej sztuce, prócz której nie ma już niczego”. Bo „dla mnie literatura była zawsze grą na saksofonie”, dodał. W Red Music widać, jak bardzo wszystkim dyktatorom świata przeszkadza wolność, którą niesie muzyka. Neuilly jest pierwszym większym utworem napisanym przez Škvoreckiego na emigracji, eksperymentem z poetyką strumienia świadomości, a zarazem czymś w rodzaju autorskiego notatnika, w którym pojawiają się rozwijane później motywy. Natomiast tytułowa nowela Zwyczajne żywoty to ostatni dłuższy tekst autora, ostatecznie zamykający cykl przypadków Danny’ego Smiřickiego, bardziej smutny i nostalgiczny od większości innych, ale chyba równie piękny. Andrzej S. Jagodziński

Sieben Erzählungen, so viele, wie Kerzen am siebenarmigen Leuchter brennen: eine Erinnerung an eine untergegangene tschechisch-jüdisch-deutsche Welt in einer ostböhmischen Kleinstadt. Danny, ein leidenschaftlicher Saxophonspieler und empathischer Erzähler, trifft sich mit seiner großen Liebe, der Holocaust-Überlebenden Rebekka. Er erinnert sich an seine Kindheit im Städtchen K. Vor den Augen des Lesers entsteht ein buntes Kaleidoskop kleinstädtischen Lebens der Zwischenkriegszeit mit unvergesslichen Figuren wie Herrn Lehrer Katz, Herrn Doktor Strass, der mit dem Lancia Tag und Nacht von einem Patienten zum nächsten fährt, Dannys Onkel Khon, der mit fünfzig schon alt und verlebt wirkt, aber dennoch Dannys schöne Tante vor den Altar führt, oder auch den drei Löbl-Brüdern, die unterschiedlicher nicht sein könnten.

spisy 32a korespondence 2a. Korespondence J. Škvoreckého a L. Dorůžky ze tří let po sametové revoluci osvětluje a připomíná mnohé události porevolučního dění, události literární, kulturní i politické.

S osobností Josefa Šárky (1918-2008) se pojí význačné mezníky boje proti totalitním režimům v Československu: 17. listopad roku 1939 a roku 1989. Přítomný svazek přináší dva Šárkovy vzpomínkové texty, v nichž autor vzpomíná na události roku 1939, na věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, na život v protektorátu i na život v Československu v…

Spektakuläre Fotos aus dem Taxi heraus. Dieses unkonventionelle Buch ist das Resümee aus 25 Jahren Taxifahren durchs nächtliche Köln: erheiternd, irritierend und erschreckend. Josef Šnobl zeigt das Glück und Elend des Taxigewerbes in ergreifenden Bildern, unglaublichen Ereignissen und Beobachtungen. Der Fotograf und ehemalige Taxifahrer gibt einen einzigartigen Einblick in das Großstadtphänomen zwischen Betrunkenen, Promis und Geschäftsreisenden. Die unterhaltsamen bis erschütternden Texte verraten Geheimnisse, die nur er über Großstädte im Allgemeinen und Köln im Speziellen wissen kann.

Książka - laureatka Nagrody Literackiej Europy Środkowej Angelus. Uważana za jedną z najlepszych czeskich powieści. W Czechach określono ją „powieścią o światowych ambicjach”. Wydana w wydawnictwie emigracyjnym w 1977 roku, w Czechach wyszła dopiero po upadku komunizmu w roku 1992. To powieść-rzeka. Płyną nią setki okrutnych, dramatycznych i śmiesznych ludzkich losów. Wojna i komunizm. Miłość do dziewcząt i saksofonu. Ucieczka z kraju i tęsknota za domem – uniwersalne tematy w ironicznym, ciepłym podaniu. Narratorem jest Danny Smiřický – tak jak jego autor – profesor uniwersytetu w Toronto. Smiřický jest także bohaterem innych książek pisarza, jednak w Przypadkach… staje się kimś, kto usiłuje tłumaczyć Zachodowi Środkową Europę. Jego kanadyjscy studenci jednak niewiele są w stanie pojąć z opresji komunizmu. „Škvorecky daje to, co w literaturze czeskiej najlepsze: imponujący portret, tragikomiczną zbieraninę ludzików i ludzi ze wszelkich warstw społecznych, których mentalność i charaktery - jak u Hrabala - poznajemy na wylot poprzez ich język. Jest to powieść zmajstrowana olśniewająco, niewątpliwie obok Tchórzy najwybitniejsze dzieło autora” – napisał o powieści Janusz Anderman. Wydana w Polsce po raz pierwszy w 2009 roku w niedużym nakładzie szybko zniknęła z półek księgarskich, na portalach aukcyjnych osiągnęła cenę 200 zł. Została brawurowo przełożona przez Andrzeja S. Jagodzińskiego. W drugim polskim wydaniu wydawnictwa Dowody na Istnienie przetłumaczono także pasaże, które autor napisał w innych językach.

Básnická skladba Josefa Škvoreckého Nezoufejte! vznikla v roce 1946, ve své době však nebyla publikována. Jde v pravém slova smyslu o generační výpověď celé jedné generace. Už do prvního zpěvu proniká realita poválečné Prahy, z níž chce básník zatím vidět to lepší, hezčí, nadějnější. Ovšem do dalších zpěvů svět roku 1946 vstoupí již „plným krokem“. Únor 1948 se blíží. Byl by ochoten mluvčím „nového zítřka“ dopřát sluchu, protiví se mu však davy, nebo spíš — řečeno dobovým slovníkem — masy, a vůbec nejpřesněji řečeno stáda. Sám by si přál být respektován ve své odlišnosti, ve své osobnosti, ve své jedinečnosti, jenže…