Pavel Holländer Bücher

Právne hodnoty a kategórie, ako spravodlivosť, sloboda, moc, pravda a nezávislosť sudcu, sú prítomné v rôznych umeleckých formách, vrátane literatúry, architektúry, filmu a výtvarného umenia. Otázka spočíva v rozdieloch a podobnostiach medzi vedou a umením. Oba sú reflexiou a tvorbou sveta, avšak ich ciele sa líšia. Umenie sa zameriava na pochopenie a vyjadrenie myšlienok a ideí prostredníctvom emócií, zatiaľ čo veda sa sústreďuje na racionálne odôvodnenie a vyjadrenie téz založených na logike. Napriek tomu aj veda obsahuje estetické prvky ako svoju vnútornú štruktúru. Umenie sa snaží preniknúť do myšlienok a hodnôt prostredníctvom emocionálneho prežívania, zatiaľ čo veda sa opiera o racionálne poznanie. Existujú priesečníky medzi právom a umením, ktoré sa objavujú v rôznych kontextoch a umeleckých žánroch. Cieľom mojich úvah o týchto priesečníkoch nie je vysvetľovanie, ale vyjadrenie radosti a obdivu k inšpiráciám, ktoré umenie ponúka v oblasti právnych tém.

Publikace reflektuje klasickou systematiku filosofie. Mezi ontologické otázky práva řadí zejména problematiku důvodu platnosti práva, čili napětí mezi právem přirozeným a pozitivním, dále zkoumání jeho účelů, jakož i základních stavebních kamenů, utvářejících jeho strukturu (tj. právních norem a právních principů). K otázkám noetickým řadí vztah normy a pravdivosti, vztah pravdy a dokazování, spojení aplikace práva s kategorií pravdivosti, jakož i otázky právního jazyka a právní hermeneutiky. Právní axiologie je v ní spjata se zkoumáním spravedlnostních parametrů práva. Kromě nástinu filosofie práva a v jejím rámci nástinu jednotlivých klíčových pojmů, kategorií, problémů, se publikace zaměřuje i na možné významy právně filosofického přemýšlení.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Polemické a kritické úvahy. Tato kniha vznikla v návaznosti na polemiku o právu a dobru v ústavní demokracii, která proběhla mezi J. Přibáněm a P. Holländerem na stránkách sobotní přílohy Lidových novin Orientace na sklonku léta 2010. Jejím smyslem není ani tak oslovit akademickou obec, ale hlavně širší veřejnost a studenty právních i sociálních věd. Díky značné akademické, profesionální, politické a generační rozmanitosti jednotlivých příspěvků se v ní čtenář může seznámit s teoretickými, filosofickými, sociologickými, politologickými, ale například i jazykovědnými pohledy na pozitivní a přirozené právo, obecné dobro v ústavnědemokratické společnosti, fungování právního státu, tvorbu práva nebo soudcovskou argumentaci.

Všeobecná státověda se na rozdíl od politologie, jež je disciplínou sociologickou, soustřeďuje na formální a normativní stránku politických, resp. mocenských institucí. Od ústavního práva se liší stupněm obecnosti teoretických modelů, které vytváří, jakož i principů, které definuje. Ve většině případů se liší i šířkou vymezení zkoumaného předmětu a konečně i spektrem aplikovaných metod. Kniha si klade za cíl být především pomůckou při studiu základních pojmů státovědného myšlení a východiskem pro další, hlubší uvažování o státovědné problematice pro ty, jimž není lhostejný veřejný institucionální a normativní rámec našich osobních snažení. Prostor sociálních disciplín, morální a sociální filosofií počínaje, vědou o právu a státu konče, dnes vyplnila ekonomie. Programovým směřováním knihy v reakci na noeticky omezené poznávání racionality lidského chování vytěsňující hodnoty a étos, je úsilí o užší sepětí všeobecné státovědy s morální a sociální filosofií a s filosofií práva.

V jednom zo svojich textov Savigny formuluje programovú tézu právnej vedy: „Každý vek ľudí je nutné si predstaviť ako pokračovanie a rozvoj všetkých minulých čias… Žiadny vek nevytvára svoj svet svojvoľne, ale robí to v nerozlučnom spoločenstve s celou minulosťou. Potom musí každý vek niečo uznávať ako dané.“ Úsilie o priblíženie sa k pochopeniu väzby historického a teoretického je nielen presvedčivým, zdôvodneným vedecko-metodologickým prístupom, ale (či najmä?) záľubou pripomínajúcou riešenie hádaniek či skladanie puzzle. Zo suchopárnej vedeckej či odbornej spisby tak možno „vplávať do vôd“ odhaľovania príbehov, kontextov, dôvodov či intencií posunov v ľudskom poznaní. Príbehy právnych pojmov sú príbehmi nášho jazyka, našej reči, a tým sú aj príbehmi nášho myslenia, nášho uvažovania, nášho poznávania. Kniha ponúka pohľad na dva kľúčové analytické princípy práva, na kontexty, intencie a účely ich vzniku a premien v toku európskych dejín. S pokorou a obdivom môžeme sledovať schopnosť našich predkov formovaním pojmového aparátu práva reagovať na výzvy svojej doby. Ponúka zároveň pohľad i na úskalia a protirečenia súčasného vnímania princípov bezrozpornosti a úplnosti práva.

Kniha predstavuje putovanie zrodom a metamorfózami slobody ako pojmu a slobody ako činu. Čitateľom ponúka možnosť podniknúť cestu poznávania i úvah, byť pozorovateľom i účastníkom pokusu o rozpletenie klbka, v ktorom sa miešajú pojmy i dejiny a v ktorom slovo „sloboda“ striedavo nadobúda svoj obsah nielen v dielach filozofov, teológov či právnikov, ale zároveň aj v politických deklaráciách a prejavoch, na bojových poliach, v súdnych sieňach či v drámach ľudských osudov.

Pojmové sústavy v právnom a štátovednom myslení žijú v hermeneutickom pohybe s dejinnými kontextami. Zároveň sa však tieto pojmové sústavy usilujú o analytickosť, prinášajúcu presnosť a bezrozpornosť myslenia, súčasne aj ilúziu dosiahnutej dokonalosti a večnosti. Nový dejinný kontext ale túto ,,dokonalosť" a ,,večnosť" dosiaľ v histórii vždy premenil na prach. Európskym právnikom je veľmi dobre známa hyperbola Julia Hermenna von Kirchmanna: ,,Stačia tri zákonodarcove slová, uvádzajúce novelu zákona, a celé právnické knižnice sa menia na makulatúru."Nie, z tohto rozporu nepramení nijaká skepsa. Len pokora a viera v zmysel a poslanie sizyfovského snaženia právnej vedy - ten balvan sa po dosiahnutí vrcholu vždy zrúti do priepasti a my ho opätovne vždy a vždy sunieme nahor. I pojmy sa rodia s rozsudkom smrti...Je však fascinujúce pokúsiť sa sledovať ich zrod a vývoj, problížiť sa k intenciám ich formovania i ich premien, k ich zmyslom a významom v premenách času.

„Neměly by se psát dvoje dějiny, jedny politického a morálního jednání a druhé teoretizování, protože nebyly ani dvě minulosti, jedna naplněna činy a druhá teoriemi. Každé jednání nese přesvědčení zatížené teorií; každá teoretická úvaha je politickým a morálním jednáním. Myšlenky mají vlastní život, zatímco politické a společenské události jsou často bezmyšlenkovité.“ (Alasdair MacIntyre) Filosofie a teorie práva by měly být pěstovány jako kaleidoskop historického a analytického pohledu. Putování evropskými dějinami a hledání souvislostí, kontextů a historických intencí odhaluje kontinuitu myšlení a přibližuje nás k pochopení utváření a proměn pojmových soustav, jimiž poznáváme svět. Tento proces v nás vzbuzuje obdiv a pokoru k dílu našich předků a nabízí zážitek pozorovatele dramatických událostí, někdy i pocit „kriminalisty“, který se snaží rozplést složité příběhy. Právní kaleidoskop nahlíží do dějin, filosofie a teorie práva, střídají se v něm pohledy, které osvěcují teorii práva, vzájemnou vazbu mezi pojmy svobody a viny, měnící se představu pravdy v právním dokazování a dilema univerzitního studia práva, včetně Boloňského velkého třesku, klíčového okamžiku evropské právní kultury.

V roce 2013 vědci v CERNu potvrdili existenci bosonu, elementární částice, jejíž existence byla předpovězena britským fyzikem Peterem Warem Higgs. Tento objev vedl k udělení Nobelovy ceny za fyziku autorům teorie bosonu. Pojem bosonu se musel nejprve zrodit, abychom jej mohli v urychlovači vidět. Kant by řekl, že co není v pojmech, nevidíme. Jsme oslepeni úspěchy přírodních věd a užíváme jejich technologické aplikace, jako jsou notebooky a smartphony, aniž bychom si uvědomovali, že podobný princip platí i pro humanitní obory a poznávání lidského společenství. Právní pojmy, kterými poznáváme právo, jsou výsledkem lidské činnosti a odrážejí dobové kontexty, výzvy a hodnoty. Tyto pojmy mají své příběhy. Místo tradičního historického přístupu, který se soustředí na to, co a kdy se odehrálo, se zaměřuji na otázku proč. Proč lidé před námi hledali odpovědi na životní výzvy v nových právních pojmech a institucích? Proč generace reagovaly na historické výzvy a vkládaly do jazyka a institucí nové významy? Bez tohoto poznání nejsme schopni ovládat náš jazyk a rozumět obsahu používaných pojmů, což odráží naši současnou nejistotu a zmatenost v přemíře slov a fragmentaci myšlenkových soustav.

Kniha Ústavné právo Slovenskej republiky nie je obmedzená výlučne na ústavné právo Slovenskej republiky – má oveľa širší záber. Výklad zvolený v tejto príručke vychádza z pojmu a klasifikácie ústav a pokračuje stručným a orientačným prehľadom základných línií ústavného vývoja na území Slovenskej republiky za ostatných stopäťdesiat rokov. Rozsiahla časť je venovaná základným právam a slobodám v následnosti, ktorá sa riadi systematikou Ústavy Slovenskej republiky z roku 1992. Otázky týkajúce sa jednotlivých druhov moci v kontexte modelu deľby moci sú predmetom pozornosti záverečných kapitol: po tradičných mociach je do tejto časti zaradená aj kontrolná moc spolu s prokuratúrou a verejným ochrancom práv. Sprievodným znakom publikácie sú tiež odkazy na rozhodovaciu činnosť Ústavného súdu SR.

Vedle zobecňujícího výkladu činnosti Ústavního soudu z hlediska jeho postavení v soustavě státních orgánů ČR, především z hlediska procesněprávních aspektů jeho činnosti, druhé vydání komentáře k zákonu o Ústavním soudu zachycuje právní stav k 30. 6. 2007 a zapracovává novou judikaturu Ústavního soudu v procesních otázkách. Komentář přihlíží též k novému stavu literatury v této oblasti od roku 2001. Přináší podrobný výklad organizace Ústavního soudu, která může mít vliv na jeho rozhodování, zpracovává jednotlivé procesní otázky, včetně nové úpravy rozhodování ve věcech preventivní kontroly mezinárodních smluv a referenda. Komentář je určen zejména soudcům, advokátům, státním zástupcům, notářům, studentům právnických fakult a další zainteresované veřejnosti