Miloslav Uličný Reihenfolge der Bücher

Pro českého čtenáře první příležitost, jak se v rámci jednoho svazku blíže seznámit s literárně velmi hodnotnou, leč z nejrůznějších důvodů upozaděnou či opomíjenou katalánskou poezií z období od 13. století až po konec tisíciletí. Výbor obsahuje více než 150 básní téměř 60 autorů a autorek a 17 anonymů, přičemž hlavní důraz je kladen především na představení básnické tvorby 20. století, kterou reprezentují mimo jiné Josep Carner, Carles Riba, Joan Salvat-Papasseit, Pere Quart, Slavador Espriu, Vicent Andrés Estellés či Miquel Martí i Pol. Tato kniha je zároveň připomenutím díla další významné osobnosti - nedávno zesnulého překladatele Miloslava Uličného (1942-2023), jehož zásluhou se z těchto perel konečně může těšit i český čtenář. Nakladatelská anotace. Kráceno.

82 Gedichte aus Petrarcas „Canzoniere“, jener Gedichtsammlung, die stilbildend wurde für die europäische Lyrik bis zum Barock. In immer neuen Variationen kreisen ihre Texte um das Thema der unglücklichen Liebe des Dichters zur geliebten Laura, die als ein unerreichbar fernes, engelgleiches Wesen verehrt wird. Der Band bietet das italienische Original und eine neue, rhythmisierte deutsche Prosaübertragung.

Autor knížky španělských veršů Miloslav Uličný (*1942) vydal dosud kromě mnoha překladů, vlastních veršů a knihy povídek též první rýmovaný převod Máchova Máje do španělštiny. V té době již psal verše nejen česky, ale též španělsky, inspirován jak zájmem svých kubánských, španělských a mexických přátel, tak zážitky z pobytů ve Španělsku a v zámoří. Před několika lety tyto verše seřadil do knížky nazvané Servicio Nocturno (Noční služba) do oddílů, které zrcadlí jednotlivé etapy autorova života. Španělsky psané básně reflektují vzpomínky na zážitky v domově i v zemích, kde autor pobýval, a obsahují lyrické črty momentek i příběhy z dětství, jinošství a z dospělosti, přičemž se básník občas vyjadřuje humorně až sarkasticky a nevyhýbá se slovním a situačním hříčkám. Ve druhé polovině se rozhodl pro delší skladbu, odrážející konec komunismu v Československu Apunte de hace poco y mucho (Záznam o dávnu i nedávnu), a v oddílu Romancero Turiasonense (Tarazonské romance, 2007) zpracoval lyrickoepické příběhy ze svých překladatelských pobytů ve Španělsku.

Pražské romancero je soubor 81 osmerkových kramářských listů z 16. století, tištěných převážně v kastilskému Burgosu, jež do Prahy přivezli v 17. století irští mniši. Do tohoto vydání bylo vybráno sto z původních romancí, jejichž témata jsou různorodá: boje proti Maurům (smrt posledního vizigótského krále Rodericha), nesváry mezi feudály a králem, příběhy z okruhu artušovského (příběh Amadíse a Oriany) i karolinského, nářky nešťastně zamilovaných rytířů, události z řeckých a římských dějin (epizody z trojské a 2. punské války) i příběhy biblické (návštěva královny ze Sáby u krále Šalomouna). Mezi romancemi ze španělských národních dějin zde vyniká básnické líčení porážky od Maurů a smrti posledního vizigótského krále Rodericha (r. 711) nebo konflikt kastilského krále Alfonse VIII. s jeho feudálními vazaly; v romancích z karolinského cyklu se setkáváme s císařem Karlem Velikým i jeho pairy, například s hrabětem Rolandem; artušovský cyklus zastupují příběhy Amadíse a Oriany; antická témata se vyskytují v líčení epizod z trojské války nebo z druhé války punské (o Hannibalovi); biblické příběhy vyprávějí například o návštěvě královny ze Sáby u krále Šalamouna nebo o králi Davidovi; milostná témata se týkají obvykle dvorských zápletek, jejichž rozuzlení může být tragické. Konečně pak nechybí ani milostný nářek zamilovaných a odmítaných rytířů.

Soubor padesáti povídek Miloslava Uličného (*1942) pokrývá široké časové pásmo od konce 2. světové války po 2. dekádu 21. století, reflektující autorovy životní zkušenosti a osudy protagonisty Jaroše Konečného, známého jako Konečník. Mezi nejstaršími texty se nachází úsměvná úvaha o pokrytectví občanů moravského maloměsta v povídce Návštěva, zatímco Sex tetek čerpá ze středoškolských studií. Modrý mauritius paroduje třídní boj mezi studenty na univerzitě v šedesátých letech. Texty jako Prdel, bordel, koudel a Keď už som ho mal v ruke kritizují vojenské myšlení. Vaření sou drzí a S křížkem po sbydlení se zaměřují na problémy mladíka v období normalizace, zatímco Nová kůže humoristicky zobrazuje pacienty na kožním oddělení. Ona vypráví o lyžařích čelících smrti. Povídky jako Tráfnout se po trotuáru pro trafo a Debilum tremens se dotýkají rodinného života, a Kulturální výročí ironizuje pseudoperestrojkovou atmosféru konce komunismu. Z autorových zahraničních pobytů vyvstávají příběhy jako Pyramidální loupež a Muž z Acapulka. Nedobrovolné putování hrdiny různými zaměstnáními reflektuje Špaček žhářem. Rozsáhlejší Děje v neklidném domě sledují život nájemníků za normalizace a Únava materiálu zachycuje zlom v životě sedmdesátiletého hrdiny. Z posledních let pocházejí texty Jaroš zářivý a Dupoň, tenistka, pavián, které uzavírají celek s přílepky Útrobní puč a Požár ve sdružení neumělců.

České verze Cervantesova Dona Quijota stopují překlady, úpravy i intelektuální krádeže textu slavného románu od první adaptace z roku 1864 přes první převody z let 1866 a 1868 až ke klasické úpravě J. Johna (1940), k poslednímu překladu Z. Šmída (1952) a k adaptacím z nedávných let. Hispanista Miloslav Uličný též objevil zcela neznámé úpravy, jejichž autoři beze studu zkopírovali valnou část textů předešlých překladatelů, a doložil, že i v dalších případech „překladatelé“ vydatně „nahlíželi“ do řešení svých předchůdců.

Katalánské romance poprvé česky Katalánská poezie je u nás známa pouze útržkovitě - koncem 19. a počátkem 20. století k nám uvedli J. Vrchlický a S. Bouška některá díla J. Verdaguera, v osmdesátých letech minulého století vydal výběr z díla S. Espriua a útlý výbor z básníků 14. a 15. věku J. Schejbal, počátkem 21. století pak publikoval antologii z díla J. Salvata-Papasseita M. Uličný. Katalánské romance, podobné španělským formálně, ale méně už námětově, zůstaly českým čtenářům zcela neznámé. Miloslav Uličný připravil pro Nakladatelství Nová vlna výbor z katalánských historických romancí, románových příběhů a romancí o zvyklostech a mravech v rozpětí od 17. do 19. století. Tyto verše zpívané často na poutích a tržištích vyprávějí o válečnících, námořnících, podloudnících, zlodějích i vrazích...

Povídková knížka „Paměti pankáčova dědečka“ přináší příběhy na pomezí memoárů z autorova života, reflektující prožitky z mládí, které se v našich myslích uchovávají jako příjemné vzpomínky. V této knize se dostáváme na jih, kde v „obyčejných“ příbězích venkovských lidí zjišťujeme, že život není jen o dvou kůrkách, jak říká známé přísloví. Charaktery, vztahy a osudy lidí jsou univerzální, i když se liší intenzita slunečního svitu. Soubor příběhů vznikl v letech 1984-86 a jednotlivé události jsou spojeny rámcem falešného vypravěče, zemřelého dona Atilana. Ten má po smrti čas v nebi zapsat příběhy, které zažil on a jeho rodina, a které vyprávěl svému vnukovi, nyní dospívajícímu pankáči Gerardovi. Gerardo se dozvídá o tajemných příbězích svého středoškolského profesora a zprostředkovává předání dědečkových textů. Po setkání se zombiem, který se vrací na zem, nabídne příběhy k otištění. Španělští čtenáři, nejen z rodné vsi dona Atilana, tak objevují zapomenuté příběhy svých předků. Výtečný překlad Miloslava Uličného odráží jeho spřízněnost s textem, prostředím a autorem, což může být dáno jeho osobní znalostí Ezequíasova kraje a venkovského původu.