Johannes Kepler Bücher

Die „Neue, ursächlich begründete Astronomie“ markiert den Beginn der modernen Astronomie. Johannes Kepler (1571-1630) beschreibt darin minutiös seinen langen Weg zum Paradigma-Wechsel vom „orbis“ zum „orbit“, von den riesigen materiellen, sich um das Weltzentrum drehenden Sphären als Trägern der Planeten der älteren und zeitgenössischen Astronomie zu durch natürliche Kräfte erzeugten und den im Zuge dessen abgeleiteten beiden ersten Planetengesetzen folgenden Bahnen und Bewegungen der Planeten. Er läßt so den Leser beispielhaft teilhaben am langwierigen Prozeß des für die Findung und Einführung naturwissenschaftlicher Neuerungen radikalen Umdenkens, das eine Neuinterpretation empirischer Daten, die nicht unbedingt selbst neu sein müssen, erst ermöglicht. Der Band enthält Keplers „Astronomia Nova“ von 1609 in der deutschen Übersetzung von Max Caspar sowie eine ausführliche Einleitung von Fritz Krafft zu Leben und Werk sowie den Gründen, weshalb es 80 Jahre dauerte, bis die Keplerschen Gesetze anerkannt wurden.

Johannes Kepler (1571-1630) suchte sein Leben lang nach den Strukturen und Gesetzmäßigkeiten, die „die Welt im Innersten zusammenhalten“ und nach Gottes Schöpfungsplan als „Kosmos“ und „körperliches Abbild Gottes“ dauerhaft ordnen, lenken und erhalten. Ein erstes Ergebnis ist das Weltgeheimnis, das Anzahl, Größe und Abstände der Planetensphären bestimmt durch die Einbettung zwischen die Platonischen Körper als Bestimmungsgrößen, die letzten Erkenntnisse liefert die Weltharmonik, die nicht nur die harmonikalen Verhältnisse zwischen den Planetenbahnen aufdeckt und das dritte Planetengesetz nachliefert, sondern geometrisch bestimmte harmonische Verhältnisse auch für andere Bereiche des soziokulturellen Lebens aufweist. Der Band enthält Keplers Werke zum Weltgeheimnis (1596) und zur Weltharmonik (1619, Buch 1 und 5) in der Übersetzung von Max Caspar und sein deutsches Werk zur Astrologie Tertius interveniens (1610, erstmals mit deutscher Übersetzung der lateinischen Passagen) sowie eine ausführliche Einleitung und Begriffserklärunge von Fritz Krafft.

Anleitung für Mondreisende Wie im Rausch schrieb Johannes Kepler 1609 in zwei Nächten diese geheimnisvolle Traumerzählung einer Reise zum Mond. In seinen letzten Lebensjahren ergänzte er sie um einen umfangreichen astronomisch-mathematischen Anmerkungsteil, erst nach seinem Tod konnte diese Schrift veröffentlich werden. Von zeitgenössischen Astronomen als »bizarr« und »seltsam« abgelehnt, steckt in ihr mehr als eine mutige Verteidigung des kopernikanischen Weltbilds. Zum ersten Mal erscheint nun diese Traumerzählung voll blühender Phantasie in einer textkritischen Übersetzung nach der Originalausgabe von 1634 vollständig auf Deutsch mit einem Essay von Beatrix Langner, in dem sie die Träumereien dieses äußerst ungewöhnlichen Mathematikers, Astronoms und Denkers des deutschen Humanismus vor dem Hintergrund der religions- und naturphilosophischen Debatten seiner Zeit nachzeichnet und deren Spur bis heute verfolgt.

Das epochemachende Werk des großen deutschen Astronomen liegt nun in einem sorgfältig ausgestatteten Nachdruck vor. Kepler hat sich viele Jahre mit der Frage nach dem Zusammenhang zwischen Umlaufzeit und Abstand eines Planeten von der Sonne beschäftigt und vermutet, dass der Aufbau des Planetensystems mathematisch ausdrückbar sein müsse. Nach mühevollem Suchen verkündet er die Bestätigung seiner Vermutung in dem Gesetz, dass es für alle Planeten ein konstantes Verhältnis zwischen dem Quadrat der Umlaufzeit und der dritten Potenz des mittleren Abstandes gibt. Dieses 3. Planetengesetz Keplers bildet zusammen mit seinen beiden ersten, in der „Neuen Astronomie“ mitgeteilten Gesetze, die Grundlage moderner Himmelsphysik. Seit Max Caspar die deutsche Übersetzung des in lateinischer Sprache verfassten Werkes „Harmonice Mundi“ Keplers vorlegte, haben Wissenschaft und Forschung größten Gewinn daraus gezogen. Der Band enthält eine Betrachtung des in seinen einzelnen Teilen „harmonisch“, d. h. mathematisch angelegten Kosmos. Der Leser gewinnt vor allem dank der ausführlichen Einleitung und des Kommentars von Max Caspars einen Zugang zu dem vielschichtigen Werk.

Johannes Kepler (1571-1630), the renowned astronomer and mathematician, is known for his three planetary laws. In 1615, he published his significant mathematical work, Nova stereometria doliorum vinariorum, which positioned him as a precursor to infinitesimal mathematics. In the dedication to his patrons, Kepler noted that his second marriage spurred him to write this treatise. While acquiring wine barrels for his new family, he was intrigued by how the seller used a single gauging rod indiscriminately, without considering the barrel shapes or performing calculations. This prompted Kepler to establish a geometrical foundation for accurate measurement, exploring Archimedes's results through the lens of indivisibles. Unbeknownst to him, Archimedes had previously employed a similar method in his correspondence with Eratosthenes, rediscovered in 1906. Kepler, however, expanded on these ideas, investigating the volumes of rotating surfaces like apples and lemons, and delving into the solid geometry of conoids and spheroids. His work also includes significant findings about the relationships between cylinders and conjugate conical frustums, ultimately demonstrating that the Austrian barrel has the largest volume for a given gauging length. The volume features the original Latin text alongside the first complete English translation, complemented by a comprehensive introduction detailing Kepler's life, works, and the key concepts of t

O šestiúhlé sněhové vločce. Poutavé čtení o „ničem“. Novoroční pozdrav slavného učence Johannese Keplera svému mecenáši a patronovi, kancléři Jeho Císařské Milosti, panu Janu Matoušovi Wackerovi z Wackenfelsu, rytíři Zlaté ostruhy. Johannes Kepler ve svém dílku, sepsaném nejspíše v Praze roku 1610, ukazuje bohatost svého uvažování na tak zdánlivě obyčejné a pomíjivé věci, jako je sněhová vločka. Tedy ukazuje jej na „ničem“, ale právě ty uvozovky jsou zde velmi důležité... Čtení k potěšení, ale možná i k zamyšlení. Bilingvní latinsko-česká publikace. Třetí upravené vydání.

Na jaře roku 1610 vydal Galileo Galilei nevelký spisek Hvězdný posel, věnovaný florentskému vévodovi Cosimovi II. Medicejskému, v němž jako první popsal pozorování oblohy pomocí dalekohledu a oznámil objev Jupiterových měsíčků. Jeden výtisk poslal rovněž Johannesu Keplerovi, který záhy Galileovy zaslal obsáhlý dopis, v němž jeho objevy ocenil, a tuto svoji recenzi také pod jménem Rozprava s hvězdným poslem zveřejnil tiskem. Oba tyto útlé svazky, která výrazně vstoupily do dobové diskuse o kosmologickém uspořádání a které jsou i skvělou ukázkou renesanční stylistiky, patří mezi nejdůležitější astronomické práce všech dob. Kniha přináší jejich překlad spolu se zasvěceným komentářem, který osvětluje podstatu Galileových objevů, stejně jako jejich dobové souvislosti.

Na jaře roku 1610 vydal Galileo Galilei nevelký spisek Hvězdný posel, věnovaný florentskému vévodovi Cosimovi II. Medicejskému, v němž jako první popsal pozorování oblohy pomocí dalekohledu a oznámil objev Jupiterových měsíců. Jeden výtisk poslal rovněž Johannesu Keplerovi, který záhy Galileovi zaslal obsáhlý dopis, v němž jeho objevy ocenil, a tuto svoji recenzi také pod názvem Rozprava s Hvězdným poslem zveřejnil tiskem. Oba tyto útlé svazky, které výrazně vstoupily do dobové diskuse o kosmologickém uspořádání světa a které jsou i skvělou ukázkou renesanční stylistiky, patří mezi nejdůležitější astronomické práce všech dob. Kniha přináší jejich překlad spolu se zasvěceným komentářem, který osvětluje podstatu Galileových objevů, stejně jako jejich dobové souvislosti. Z latinských originálů Siderus nuncius a Dissertatio cum Nuncio sidereo přeložila Alena Hadravová za odborné spolupráce Petra Hadravy.

Kniha Johanna Keplera (1571–1630) Nová astronomie (1609) znamenala zásadní přelom v dějinách tohoto oboru. Dílo obhajovalo Koperníkovu astronomii proti astronomickým, fyzikálním i teologickým argumentům odpůrců heliocentrismu. Především však zásadně změnilo dosavadní astronomickou teorii. Nejvýznamnější inovací bylo zavedení eliptických drah planet. Kromě toho Kepler zkoumal fyzikální příčiny pohybu planet, a tím udělal první krok na cestě k moderní astrofyzice. Naše kniha obsahuje stručný výbor z Nové astronomie. Zařadili jsme do něj Keplerův obsáhlý úvod ke spisu, jenž byl určen pro laické čtenáře. Dále jsme přeložili kapitoly 57 až 60, které obsahují klíčové myšlenky díla. Překlad byl doplněn dvěma doprovodnými texty, které vysvětlují kontext vzniku díla a jeho význam pro dějiny vědy.

Poprvé vychází česky Keplerův text o výpočtech objemů vinných sudů. Tento text vyšel německy a rusky, nevyšel kupodivu ani anglicky. Jde o příspěvek Keplera k vytvoření integračních metod ještě před vytvořením diferenciálního a integrálního počtu Leibnizem a Newtonem. K tomuto Keplerovu textu jsou připojeny texty o neeukleidovské geometrii Lobačevského Geometrické výpočty v teorii rovnoběžných čar a Janose Bolyaie Apendix Teorie prostoru. Dále je připojena korespondence mezi Blaisem Pascalem a Pierrem de Fermatem, která je považována za počátek teorie pravděpodobnosti. Další texty v knize jsou rady pro začínající vydavatele Jak vydat knihu? A Krátce o fotografii a její historii a práce Alexandra Jankova Taylorův polynom.

Krátce po 400. výročí objevu dalekohledu se do rukou českého čtenáře dostává první komentovaný překlad tohoto pro optiku a pro dějiny dalekohledu tak významného Keplerova spisu. Překlad Dioptriky je opatřen rozsáhlým zasvěceným úvodem a více než 250 poznámkami a vysvětlivkami. Součástí překladu je i kompletní faksimile původního augsburského vydání Dioptriky z roku 1611. Kniha je dále doplněna pěti dobovými dopisy psanými Keplerem a třemi dopisy adresovanými Keplerovi jeho významnými současníky, což dále umožňuje čtenáři blíže se seznámit s Keplerem jako člověkem, s jeho myšlekami a starostmi a v neposlední řadě i se způsobem dobové vědecké komunikace. Autorem překladu Dioptriky z latiny je Mojmír Petráň, přední český vědec a vynálezce konfokálního mikroskopu s dvojitým řádkováním. Autorem předmluvy a části historických poznámek je pracovník katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Vladimír Chlup. Oba se problematikou dějin optiky zabývají již drahnou dobu a z obsahu i kontextu knihy je více než patrné, že tuto mimořádnou knihu tvořili s nebývalou pečlivostí, porozuměním a především s láskou ke Keplerovi a dalekohledům.