Klára Kudlová Bücher

Třetí a závěrečný příběh s poustevníkem Petrem Calvayem se tentokrát neodehrává na opuštěném ostrově. Otec Robertson bude mít příležitost seznámit se i s osudy Petrových rodičů.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

O iluzi, že se u Lukavských v kuchyni mluví jinak než u nich doma, připraví Klára čtenáře hned na první stránce. Nejspíš záměrně, aby zdůraznila, že i ona má „normálního“, byť velmi slavného dědečka. Kdo si chce vychutnat krásu českého jazyka v Mistrově interpretaci, musí si ke knížce přikoupit vstupenku do divadla...

Komplexní lexikografická publikace soustřeďuje základní informace o klíčových dramatických dílech (textech i jejich inscenacích), která podstatným způsobem zasáhla do literárního a divadelního vývoje a která spoluutvářejí obraz české literární a divadelní kultury. Jde o slovník takzvané dílocentrické povahy, jehož úkolem je zaplnit podstatnou mezeru v českém výzkumu v dané oblasti, a přinést tak odborné veřejnosti publikaci, která formou cca 100 slovníkových hesel podává ucelenou zprávu o vývojových proměnách českých divadelních her první poloviny 20. století.

Experimentální výprava za časem, postavami a současnými podobami českého románu Pojmy čas (vyprávění), postava a román neumožňují intelektuálnímu čtenáři ani badateli rychlé a efektní polapení. Nejsou totiž elementární, naopak, rodí se ze složité syntézy. Zkušenost s lidmi a časem se zde vetkává do pojmového myšlení a řeči, celému procesu vládne jen svobodný zákon vyprávění a literatury. Monografie Čas, postavy a román. Na přelomu tisíciletí podniká do prostoru této syntézy jedinečnou výpravu. Využívá při tom hermeneutické modely převzaté z Ricoeurova Času a vyprávění, ale též výsledky kognitivní naratologie. Výsledkem je neotřelé nasvícení (možností) románové teorie a interpretace.