Daniel Boušek Bücher

První část knihy tvoří editorova studie pojednávající o historickém vývoji polemiky, kterou islám od svého vzniku vedl s „vlastníky Písma“, tj. křesťany a především Židy. V průběhu staletí se tato polemika, kterou započal už Korán, soustředila na tři protichůdné a vzájemně se překrývající teze: Židé i křesťané zfalšovali Bibli, islám abrogoval předchozí monoteistická zjevení a Bible obsahuje předpovědi příchodu Muhammada a islámu. Výklad je založen na rozboru děl dvou předních islámských autorů: andaluského literáta a teologa Ibn Hazma a židovského konvertity k islámu Samaw´ala al-Maġribīho. Druhá část obsahuje komentované překlady tří děl těchto autorů: pasáž o judaismu z Knihy pojednání o náboženstvích, sektách a herezích a Polemiky s Židem Ibn al-Naġrīlou od Ibn Hazma, a dále spis Samaw´ala al-Maġribīho Umlčení Židů, zahrnující kromě polemiky i autobiografické líčení Samaw´alovy cesty ke konverzi.

Büyük bir hukukçu edebiyatçı, dilbilimci ve şair olan İbn Hazm'ın hemen hemen bütün dünya dillerine çevrilen bu önemli eseri Endülüs'te ve İslam dünyanın belli başlı merkezlerinde sevgi üzerine gelişen zengin düşünceleri, yaşanan büyük aşkları bize anlatan önemli bir kitaptır. İslam sanatı ve edebiyatının en iyi örneklerinden birisi olan kitap aynı zamanda karanlıkta kalmış bir dönemin iç yüzü; çok sayıda yönetici, hukukçu, sanatçı ve bilginin özel hayatlarını dolduran ilginç olaylar ve ilişkiler hakkında da geniş bir bilgi vermektedir. (Arka Kapak)

Kniha úlevy je v kontextu židovské středověké literatury jedinečným dílem. Jde o první ucelenou sbírku vyprávění v židovské středověké literatuře vůbec, a zároveň o první sbírku, u níž známe jméno autora a čas sepsání: v polovině 11. století ji napsal rav Nisim ben Ja'akov ibn Šáhín, jeden z největších učenců tzv. ga'onského období a představený kajruvánské židovské komunity. Podnětem k jejímu sepsání byla žádost, s níž se na rava Nisima obrátil jeho příbuzný, aby mu příběhy „našich nejlepších a nejvznešenějších učenců Talmudu blahé paměti“ o Boží spravedlnosti dodal víru a poskytl útěchu v žalu ze smrti jeho syna. Výsledkem byla judeoarabská sbírka vyprávění, majících za cíl utěšit a poučit ve věcech náboženského práva a víry, zvláště pak v otázkách odměny a odplaty ve světě příštím.

Místa náboženských poutí v hebrejské cestopisné literatuře z 12 - 16. století

Kniha se soustřeďuje na středověkou židovskou apologetiku s islámem, a to zejména na dílo dvou jejích čelných představitelů: barcelonského rabína Šelomo ibn Adreta (cca 1235 – 1310) a rabína Šimona ben Cemach Durana (1361–1444), který působil v Alžíru. Překlad jejich apologetik – Pojednání proti muslimovi a Luk i štít – představuje českému čtenáři v podstatě jediné židovské středověké monografické polemiky s islámem, které se dochovaly. V případě Ibn Adretova Pojednání proti muslimovi je navíc cenná skutečnost, že jde o přímou odpověď na Ibn Hazmovu polemiku obsaženou v díle Názory na náboženství, sekty a hereze, jehož překlad je součástí již vydané autorovy knihy s názvem Polemika islámu s judaismem a hebrejskou Biblí ve středověku. Ibn ?azm a Samaw?al al-Magribi (Academia 2013). Oba židovští autoři ve svých dílech apologeticky pojednávají o třech hlavních tématech islámské polemiky s judaismem: o zfalšování hebrejské Bible, o předpovědi příchodu proroka Mu?ammada a především o abrogaci Mojžíšova Zákona. Průvodní studie zasazuje oba texty do historického a myšlenkového kontextu.