Miloš Kučera Bücher

Neboť hvězd skákalo nespočet / Denn es sprangen Sterne ungezählt: Lyrika 1922–1926. Svazek I. První díl trojsvazkového výboru z díla pražského rodáka a klasika moderní poezie 20. století přináší básně z autorovy pozůstalosti. Jedná se o texty pocházející z jeho zralého období, které sám básník nezařadil do žádné sbírky, a byly publikovány pouze časopisecky, případně v antologiích. Z těchto básní, jež plně reprezentují bohatou tematickou a výrazovou paletu jeho pozdní tvorby, bylo doposud do češtiny přeloženo jen nemnoho a tuto citelnou mezeru se pokouší zacelit tento svazek. Zrcadlové dvojjazyčné vydání má umožnit českému čtenáři poznat zvláštnosti autorské poetiky, jak v originále, tak v překladu, a tím plněji uchopit komplexní celek významného lyrického díla. Překlad Miloš Kučera a doslov Viera Glosiková.

Dopisy ve verších milostného až erotického zabarvení začal psát na sklonku svého života – v roce 1924 – slavný básník Rainer Maria Rilke snivé dívce, mladičké rakouské básnířce Erice Mitterer. Jedná se o první český překlad jejich vzájemné korespondence, která trvala dva roky. Verše R. M. Rilka adresované E. Mitterer patří k vrcholům jeho básnického díla a moderní německé poezie vůbec a dosud v české překladové literatuře chyběly. Zrcadlové česko-německé vydání je opatřeno doslovem a poznámkami v obou jazycích, kniha je doplněna fotografiemi a ilustracemi.

Jméno Victora Hadwigera není v německé literatuře neznámé. Bývá zmiňován při výčtu představitelů uskupení Jung-Prag vedle Paula Leppina a Oskara Wienera, připomínány bývají jeho kontakty s autorem slavného románu Golem Gustavem Meyrinkem i s dalšími německojazyčnými autory spjatými s Prahou. Hadwiger bývá také považován za průkopníka expresionizmu v německé literatuře. Jeho jméno tedy zapomenuto není, zapomenuta je však význačná část jeho nevelkého díla, zejména lyrika. Důvodů pro to je několik, patří k nim brzká básníkova smrt (nebylo mu ještě ani 33 let) a také to, že nebyl pedant při schraňování svých rukopisů. Hadwiger jako básník byl už ve své době srovnáván s Rilkem, dodnes však jeho tvorba nebyla plně doceněna. Básně: kde je ten šašek, co nebyl nikdy král? : lyrika pražského německého spisovatele (1878-1911) = Gedichte : wo ist der Narr, der niemals König war? : Lyrik des Prager deutschen Dichters (1878-1911).

Zdrojem pohádky je častý sen nějakých v historii ztracených jednotlivých dětí, který se pak vyprávěný objevil v různých variacích ve folklóru a mohl být následně zapsán či přepsán sběratelem. Ideální konfigurace: rodiče vyprávějí nebo čtou před spaním jinému, svému dítěti takovou pohádku, o níž nevědomě tuší, že mu její problematika „straší“ v hlavě, že by se mu mohla zdát; tím mu indukují takový průběh snu, kde budou moci být latentní témata probrána a který většinou skončí happy endem.

Kniha obsahuje nový překlad Freudovy „Analýzy fobie pětiletého chlapce“ s komentářem pod čarou, kondenzaci Lacanova semináře o Hansovi a alternativní pohled na Hansovu fobii, opřený o jiné interpretační schéma. V lednu 1908 posílá účastník vídeňských psychoanalytických setkání Freudovi zprávu o svém téměř pětiletém synovi Hansovi, který má strach, že ho na ulici kousne kůň. Tím začíná historicky první psychoanalýza dítěte, prováděná otcem s Freudovými radami a jedním osobním setkáním. Hans si uvědomuje Freudovu roli a naléhá, aby se „profesorovi“ napsalo o jeho fantaziích. Hans se prostřednictvím svých fantazií uzdravuje a nakonec sděluje, jak mu instalatér „vyměnil“ jeho genitálie. Otec a Freud chápou, že Hans úspěšně vyřešil svůj oidipský komplex a zbavil se strachu z otce, symbolizovaného koněm. V roce 1922 se Hans, nyní devatenáctiletý mladík, setkává s Freudem a přiznává, že si ze svého dětství nic nepamatuje. Freud je spokojen, že analýza dítěti neublížila. S dalšími generacemi psychoanalytiků však přicházejí nové interpretace. Nejrozsáhlejší pochází od J. Lacana, který zpochybňuje Hansovo zvládnutí oidipského komplexu a naznačuje, že jeho vztah k ženám bude poznamenán rivalitou.

Monografie představuje úvod do Freudova učení, klade si otázky, jak Freud přemýšlel, na jaký rozpor nebo nedostatek svých předchozích textů reagoval, ale také, jak mohou být další interpretace či resumé jeho díla zavádějící. Vybraná série Freudových děl představuje korpus dat, jímž nás autor chronologicky provází. Obsahová osa knihy je výsledkem určitého předběžného čtení Freuda a programového přístupu k němu. Autor si na základě dosavadní zkušenosti vybírá určité hledisko – hledisko pudu –, který podle názoru autora odlišuje freudismus od ostatních myšlenkových proudů, a k některým bodům – k průběžným prvotním interpretacím – se po dočtení Freudových textů znovu vrací.

Kniha Miloše Kučery je stejně jako jeho předchozí práce „Sonette an Orpheus“: Interpretace (a překlad) zaměřena proti patetizaci Rilkovy poezie. Také „Duineser Elegien“ přinášejí nejen nový překlad Rilkovy sbírky, ale především interpretaci a rozbor každého verše, včetně reflexí předchozích překladů a také výklad Jacoba Steinera.

První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvec bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla, byl slovy Maxe Broda poety christianissimuse.