Dagmar Stein Bücher

Die besten Pilze zum Selberziehen – von Austernpilz und Braunkappe bis zu Shiitake und Champignon, verschiedene Kultivierungsmethoden, Ernte und Verwertung, Rezepte, getrocknete Pilze in der Küche.

Svazek přináší dvě Sartrova stěžejní prozaická díla – povídkový soubor Zeď (1939) a román Nevolnost (1938). Zeď vyšla rok po proslulém románu Nevolnost a obě díla pak vyústila na poli filosofickém spisem Bytí a nicota, který založil autorovu slávu jako ateistického existencialisty, ovlivněného filosofií Martina Heideggera.

Příručka přináší podrobné návody na pěstování hub - žampionů, hlívy, houževnatce, penízovky, lanýžů ad. Stručně seznamuje s historií pěstování hub a léčivými účinky některých druhů. Představuje nejvhodnější houby pro domácí pěstování, u každého druhu jsou uvedeny vlastnosti, postup a metody pěstování, sklizeň. Podrobně se věnuje jednotlivým postupům pěstování (na slámě, v plastových nádobách, na dřevě, ve volné půdě ad.). Text je doplněn přehlednými tabulkami. V závěru knihy jsou uvedeny zásady správné úpravy hub, čištění, sušení, zmrazování a několik kuchařských receptů.

Dětství, třicátá léta a Paříž - to jsou tři dominanty Sabatierovy trilogie Švédské zápalky, Tři mentolová lízátka a Lískové oříšky a k těmto třem dominantám se v posledním dílu trilogie řadí ještě další - francouzský venkov, kraj Saugues. V první části trilogie francouzskéhospisovatele, jejímž hrdinou je osiřelý chlapec Olivier, ožívají uličky Montmartru první poloviny 30. let, děj druhé části se odehrává v odlišném prostředí zámožných Olivierových příbuzných, kteří chlapce adoptovali. Závěrečný díl vypráví o Olivierově pobytu u dědečka a babičky v Auvergni, kde chlapec poznává tradice kraje a sbližuje se s jeho obyvateli.

«Adressat unbekannt», erstmals 1938 veröffentlicht, ist ein literarisches Meisterwerk von beklemmender Aktualität. Gestaltet als Briefwechsel zwischen einem Deutschen und einem amerikanischen Juden in den Monaten um Hitlers Machtergreifung, zeichnet dieser Roman in bewegender Schlichtheit die dramatische Entwicklung einer Freundschaft. «Selten ist so viel in solcher Dichte ausgedrückt worden», heißt es in einer Rezension. «Welche Hellsichtigkeit! Und welche Kraft!» Der Text wurde 1938 als Fortsetzung in einer Zeitschrift veröffentlicht, geriet dann über sechzig Jahre lang in Vergessenheit.

Vzpomínání pro syna Honzu. „Budeme spolu vzpomínat,“ tak uvozuje Dagmar Steinová knihu svých memoárů na období let 1922 až 1959. „Vzpomínání, to jsou vlastně svého druhu kapitoly, které na sebe ani nemusejí přesně časově navazovat. Paměť je věc ošidná, dokáže nejen vymazat nebo třebas jen zakrýt všelijaké zážitky či zkušenosti, ale ráda přebíhá od jednoho tématu k druhému, z doby zcela nedávné do vzdálené minulosti a naopak.“ V duchu řečeného přistoupila Dagmar Steinová k psaní svých vzpomínek, někdy detailních, někdy strohých, s množstvím odboček při popisu lidí, které potkala, či scén, které se jí vryly do paměti. Čtenáře nepřesvědčuje, ani je se je nesnaží svým psaním okouzlit. Je přímá a zároveň sdělná. S ohledem na pestré životní osudy čeká na čtenáře čtivo poutavé, leckdy napínavé - a upřímné.

«Der Mythos von Sisyphos» kreist um die zentrale Frage, die Grundfrage auch aller Philosophie, «ob das Leben die Mühe, gelebt zu werden, lohnt oder nicht». Sisyphos steht für den Menschen, der sich seiner wahren Stellung in der Welt ­ und das heißt: seiner absurden Situation ­ bewußt ist. Das «Absurde» bezeichnet die Diskrepanz zwischen dem Menschen und seiner Sehnsucht nach Sinn und Verstehen und dem Schweigen der Welt, ihrer Undurchdringlichkeit und Gleichgültigkeit. Mit dieser Erfahrung stellt Camus die Forderung an den Menschen, dieses Leben und diese Situation ohne Illusionen auszuhalten, aller Transzendenz und allen Trostes zu entraten und eine sich ganz im Diesseits ihren «Sinn» gebende Existenz auf sich zu nehmen, deren «Reich ganz von dieser Welt ist». Allein diese geistige Haltung ­ so Camus ­ verleiht dem Menschen in seiner absurden Situation Würde und Wert: «Wir müssen uns Sisyphos als einen glücklichen Menschen vorstellen.» «Der Mythos von Sisyphos» entstand einige Monate nach dem «Fremden». Camus kommentiert hier philosophisch, was er dort künstlerisch zu fassen versuchte, und vollzieht in diesem frühen Essay den ersten Schritt von der Erfahrung der Absurdität zur mitmenschlichen Revolte, die in seinen folgenden Werken im Mittelpunkt seines Denkens und Gestaltens steht.

Maughams anspruchsvollster philosophischer Roman gibt ein farbiges Porträt der zwanziger Jahre ­ vom Swing bis zum Börsenkrach. Ein junger Amerikaner protestiert, indem er sich entzieht; sein Trip nach Chicago über Europa nach Indien zu einer neuen Lebenshaltung wird zum Protkoll einer von Arbeit, Erfolg und Amüsement gehetzten Gesellschaft - und einer verwirklichten Alternative."

Studie o jeho životě a díle: Gilbert Lely navázal na práci Maurice Haina a uspořádal faktografický materiál, který se zachoval a na jehož základě zrekonstruoval průběh hlavních afér Sadova života, čímž završil proces očišťování od žurnalistických pomluv, které zatemnily Sadův literární a vědecký význam na více než sto let.

Es ist ein berauschendes Ränkespiel um Liebe, Macht und Verführung, das dieser große, in viele Sprachen übersetzte und mehrfach verfilmte Roman entfaltet. Die gewissenlose Marquise von Merteuil hält alle Fäden in der Hand und benutzt den selbstgefälligen Libertin Vicomte von Valmont, um sich an einem ehemaligen Geliebten zu rächen. Valmont verfolgt jedoch eigen Interessen, die die gesamte Kunst des Verführers herausfordern und zu gefährlichen Verwicklungen führen. Brillant zeichnet dieser Roman das Bild der dekadenten höfischen Gesellschaft am Vorabend der Französischen Revolution.

Málokdo má za sebou tak pestrý život jako překladatelka a tlumočnice Dagmar Steinová. V šestnácti letech odešla v březnu 1939 sama z okupovaného Československa do Velké Británie, kde pět let žila a studovala. Roku 1944 odjela pracovat do Moskvy na československé vyslanectví a posléze se tam stala dopisovatelkou ČTK. Do Prahy se vrátila roku 1946 a prošla několik zaměstnání. V letech 1952–1968 působila ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu) jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se již naplno věnovala překladu a tlumočení, navštívila nespočet zemí po celém světě.

Für Antoine Roquentin, Einzelgänger und Außenseiter in einer Provinzstadt, verliert das Leben plötzlich seine Selbstverständlichkeit. Unnachsichtig um Selbsterforschung bemüht, versucht er seinem immer stärkeren Ekel vor Dingen und Menschen auf den Grund zu gehen. Die Erfahrungen, Empfindungen und Visionen des Helden dieses ersten und bedeutendsten Romans des Existentialismus gaben Anstöße zu einer neuen Lebensphilosophie, die bis heute nichts von ihrer Brisanz eingebüßt hat.

Nejúspěšnějším Crébillonův román je "Blouznění srdce a rozumu" (1736-1738). Sedmnáctiletý šlechtic Melcour v něm vypráví o svém vstupu do společnosti, o tápáních a nejistotách, které přitom prožívá. Touží poznat cit lásky v ryzí podobě, ale místo s citovostí se Melcour setkává jen s citovým chladem a hrou, místo s láskou s vypočítavostí, ješitností a cynismem. Crébillon tak nepřímo soudí svou společnost jako svět bez budoucnosti . který si svou zahálčivostí a rozkošnictvím připravuje vlastní zkázu. Náznakem pravé lásky, jež pro hrdinu zůstává neproniknutelným citem, je krásná Hortense, tvořící se svou neznámou společnicí dvojici jako vystřiženou z rokokové rytiny Watteauovy a v protikladu k Meilcourovu poblouznění citovým zmatkům obestřená melancholickou moudrostí a vyvážeností citu a rozumu.

Eine Stadt im Orient: Der Prophet al-Mustafa erwartet das Schiff, das ihn in seine Heimat zurückbringen soll. Bevor er sie verlässt, bitten ihn die Einwohner von Orfalîs, ein letztes Mal zu ihnen zu sprechen: von Liebe, Schmerz, Schönheit, Freude und allem anderen, was die Menschen bewegt. Die Antworten des Propheten sind voller Lebensweisheit und mystischer Tiefe und zählen zum Faszinierendsten, was die spirituelle Literatur hervorgebracht hat. Khalil Gibran gelang mit diesem Werk der Brückenschlag zwischen der Alten und Neuen Welt, zwischen Orient und Okzident, Islam und Christentum. 1923 erschienen, erlebte ›Der Prophet‹ einen beispiellosen Triumphzug im Westen und avancierte zu einem Kultbuch, das Generationen überdauert.

Constance Keating has lived a life of exile alienated from her family and from Ireland. Now she has returned home to die. While that process takes place she replays the fragments of her past. And, as the Christmas tree awaits its day, so she also waits, hoping that the outcome will be on her terms.

Román zachycující historii fiktivního Ostrova Tučňáků aneb parodie na dějiny Francie od počátku zrodu až po apokalyptický závěr. Na začátku autor líčí jednoduché příběhy, strukturou a ději připomínající báje a pověsti, kdy lidé věřili všemu a byli o tom pevně přesvědčeni. V průběhu knihy však Anatole France přechází přes „středověk“ až po moderní svět jeho doby, kde se zaměřuje na velkou aféru soudobé Francie, nad kterou se snaží polemizovat právě prostřednictvím fiktivního světa Tučňáků. Svazek označen edič. dvojčíslem 30-31.

Soubor sieben Novellen oder Erzählungen, überwiegend erotische Satiren aus einem intellektuellen oder studentischen Umfeld, sowie komische Geschichten, die in der Zeit der Kindheit und Jugend des Autors angesiedelt sind.

Sociálně otřesný pohled na nepředstavitelně nízké životní podmínky indických luliů, kteří pracují na čajovníkových plantážích v nezdravě vlhkém údolí Asámu.

Im Roman "Creezy" kehrt der bedeutende französische Dramatiker nach zwölf Jahren, die er dem Theater gewidmet hat, wieder zur Prosa zurück. Die grotesken Elemente, die bereits in seinem Werk "Vajíčko" präsent sind, finden sich auch in dieser Geschichte über die leidenschaftliche Liebe eines sesshaften Politikers zu dem berühmten Pariser Fotomodell Creezy (ihr Name stammt von "crazy" – verrückt, wahnsinnig, unsinnig). Ihre Beziehung scheitert an Creezys Unfähigkeit, die Mauern einer anderen Welt zu durchbrechen.

Sbírka povídek z vojenského prostředí, ukazující nesmyslnost každé války. Červená pečeť - vyprávění starého námořníka a bývalého velitele vojenské lodě o tom, jak musel na moři z příkazu direktoria dát zastřelit devatenáctiletého autora satirické písničky. Jeho mladá ženazešílela a námořník se o ní staral až do své smrti. Tragédií velitele byla slepá poslušnost příkazu, přestože oba mladé lidi miloval. Život a smrt kapitána Renauda aneb Rákoska - příběh kapitána, který vystřízlivěl z víry ve válku, z Napoleona, rezignoval na své úspěchy a povýšení, naučil se válku nenávidět, ale bojoval dál. Večerní táčky ve Vincennes - rezignace starého důstojníka, protiklad jeho smyslu pro povinnost k postoji mladých důstojníků. Autor zde shrnul své zkušenosti z vojny a dospívá k protiválečným myšlenkám.

V tragickém příběhu dvou lidí soustřeďuje autor svou pozornost především na problém lidské integrity a suverenity.

Poutavý román, ve kterém velký realistický spisovatel zobrazuje anglické tovární městečko v období převratné průmyslové revoluce. S výstižnou ironií kritizuje tehdejší buržoazní společnost i anglickou aristokracii a obrací svůj hněvivý hlas proti kapitalistickému kořistnictví, politickému podvodnictví, byrokratickému vydřidušství a proti celému výchovnému systému, jímž byl anglický lid násilně udržován v nevědomosti a zaostalosti. Se stejným mistrovstvím, jak dokáže Dickens vylíčit několik typů "vyšší" společnosti, zachycuje tu řadu dalších postav prostých, chudých lidí, kteří jsou schopni sebeobětování, nezištného přátelství a opravdové, věrné lásky. I když Dickens někdy nepochopil dobře složitost společenského dění, přece však jasně a nesmlouvavě vystupuje proti útlaku a nespravedlnosti a z celého díla září opravdová láska k životu a k člověku.