Bernard-Marie Koltès Bücher

Das letzte, nachgelassene Theaterstück des früh verstorbenen französischen Autors: Roberto Zucco ist ein mehrfacher Mörder. Aber er mordet weder aus Not noch aus Leidenschaft, weder ist er ein Räuber noch ist er ein Rächer: "Ich habe keine Feinde, und ich greife nicht an. Ich zerquetsche die anderen Tiere nicht aus Bosheit, sondern weil ich sie nicht gesehen habe und weil ich auf sie getreten bin." Im Anhang ist Koltès' Einakter TABATABA erstmalig auf deutsch abgedruckt: Anstatt sich, wie alle anderen, in den Straßen Tabatabas zu vergnügen, bleiben Petit Abou und seine ältere Schwester Maïmouna zuhause und ergehen sich in Vorwürfen: über ihr verpfuschtes Leben und die Schande, den Erwartungen - den eigenen wie denen anderer - nicht gerecht zu werden.

Bernard-Marie Koltès, a pivotal figure in late 20th-century French theater, is celebrated for his poetic and innovative approach to language. This anthology features his seven major plays, translated into American English for the first time. Koltès' work, influenced by global cultures and languages, often highlights themes of marginalization and the underdog, particularly resonating with the gay liberation movement in New York. This collection offers a fresh perspective on his unique style, showcasing the depth and musicality of his writing.

Svazek her Bernarda-Marie Koltese (1948–1989), předčasně zemřelého autora, pokládaného za nejvýraznějšího představitele francouzského dramatu konce 20. století, obsahuje všechny jeho nejvýznamnější dramatické texty, jak dosud přeložené, separátně publikované a uvedené (Boj černocha se psy, 1979 — Návrat do pouště, 1988 — Roberto Zucco, 1988) v revidovaných překladech, tak nové překlady her La Nuit juste avant les forets (Tu noc těsně před lesy, 1977) — Quai Ouest (Západní přístaviště, 1986) — Dans la solitude des champs de coton (V samotě bavlníkových polí, 1985) — Tabataba (1986) — Coco (1988).

Stavenisko niekde v Afrike, opustená hangár v chátrajúcej štvrti veľkého prístavného mesta, ulice zahalené do tmy, vidiecky dom na východe Francúzska, väzenské strechy, prázdna stanica metra. Tma, náhly záblesk svetla, dážď, klzká podlaha, špina, zavýjanie psov. Noc, „hodina divých vzťahov medzi ľuďmi a zvieratami“. Nehostinné miesta, o ktorých by sme najradšej nevedeli, obývané ľuďmi, ktorých vôbec netúžime poznať. Je to rub spoločnosti fungujúcej za denného svetla a zároveň jej groteskný obraz. Dve divadelné hry zo súčasnosti od mladého francúzskeho autora.