Petr Křička Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Další básně ze sbírek Šípkový keř, Bílý štít, Hoch s lukem, Chléb a sůl, Běsové. Verše věnované matce, bratrovi, verše chvalořečící život, verše, v nichž šípkový keř a na něj vázané přírodní motivy symbolizují autorovi rodný kraj a vlastní osud,verše proti válce napsanév poli 1914 (Medynia Głogowska), verše milostné, verše, o nichž básník v závěru říká: Jsou reflex toho, co zmítalo duší: / láska, bolest i hněv. / V poslední z posledních přece jen buší / má krev.

Výbor z básníkova díla obsahuje práce inspirované krásami přírody a životem lidu na Českomoravské vysočině. Ediční poznámka cituje stručný bibliografický přehled prvních vydání některých autorových prací.

Anna Karenina ist eine wundervolle junge Frau. Sie scheint alles zu besitzen, was glücklich macht. Dann tritt der glanzvolle Offizier Graf Wronskij in ihr Leben, und sie opfert alles: den Mann, den Sohn, sogar die Achtung der Gesellschaft, in der sie lebt. Doch ihre bedingungslose Liebe scheitert und führt zu Eifersucht, Hass und Verzweiflung. Die Tragödie einer Frau wird bei Tolstoi zum unerbittlichen Porträt der adligen Gesellschaft im Russland des 19. Jahrhunderts. Rosemarie Tietze, die ihre Übersetzungen immer wieder „zu einem Kunstwerk eigenen Ranges“ (Begründung zum Voß-Preis) macht, hat dem Meisterwerk eine moderne Gestalt gegeben und es mit Nachwort und Kommentaren versehen.

Výbor z veršů v překladech E. Frynty, Jos. Hory, P. Křičky, B. Mathesia, Fr. Táborského a Zd. Vovsové obsahuje verše politické a epigramy, lyricko-epické básně Cikáni, Kavkazský zajatec, Měděný jezdec, veršovanou Pohádku o popovi a o jeho dělníku Špalkovi a básně lyrické.

Výbor z Lěskovovy tvorby, zahrnující díla: Očarovaný poutník, Železná vůle, Mudroslov, Krchňák. Všechny 4 povídky obsahují ve zkratce zralé umění Lěskovovo, realismus prosvícený láskou k ruskému zuboženému lidu, s hledáním kladného hrdinského typu ruského člověka, s touhou po sociální spravedlnosti a pravdě...

Erotika Křičkova má stříbrnou jasnost a čistotu náhle vytrysknuvších jarních vod, které derou se z hloubek a touží do výší; je cudná a vášnivá, naivní a výbojná, nábožná a junácká, cosi alšovsky ryzího světí ty lyrické linie. (Arne Novák)