„Magicky roztodivná poetika, nevídaný výrazový minimalismus, k prasknutí napínavé lyrické zkratky a hypersenzitivní smutek: to jsou mimořádné kvality originálního debutu mladého brněnského básníka,“ psalo se na záložce první knížky brněnského básníka Miroslava Fišmeistera, jež vyšla v roce 2005. Podobně je na tom i druhá knížka autora. Tentokráte do svazku – aby bylo nad čím uvažovat a intelektuálně přemýšlet – zařadil svou čtvrtou a šestou sbírku. Kdy a kde se objeví pátá? To je přesně v duchu Fišmeisterovy poetiky, která u nás nemá, zdá se, obdoby.
Jubilejní desátá básnická sbírka brněnského autora, jednoho z nejvýznamnějších hlasů generace narozené v 70. letech minulého století, je možná více experimentální než Dvojí dech, knížka devátá. Stále si však ponechává rysy hravosti, plachosti, niternosti – a taky onen úhel vidění světa očima dětí. * Miroslav Fišmeister doprovází své básnické výboje experimentálním jazykem, jenž přechází do angličtiny, občas navozuje dětskou řeč nebo přebírá z různých oborů odborné výrazy, které pak aplikuje při vytváření specifických obrazů. Termín "entasis", objevující se v titulu, představuje mírné zaoblení sloupů antické architektury v první třetině výšky, jež má opticky vyjádřit účinky vnitřních sil a zároveň i posílit dojem vznosné lehkosti. Fišmeister o podobný cíl ve svých textech rovněž usiluje, činí tak ale především vytrvalým soustředěním na zaznamenání obsahu svých niterných myšlenkových pochodů a procesů. Podobně jako v předcházejících sbírkách, i tady hledá autor na jejich základě cestu pro básnické licence, které svádějí úpornou bitvu se slovy, přesazenými do nových souvislostí a významů. -- zdroj: Městská knihovna v Praze --
Fišmeisterova devátá sbírka má opět rysy jako sbírky předchozí: „je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů“ (J. E. Frič), umí vtáhnout čtenáře do svébytného autorova světa. Opět v ní a s ní přichází lyrik v epičnosti a epik v lyričnosti, opět se tu Miroslav Fišmeister projevuje jako autor drobných, leč pregnantně přesných poetických záseků, jako onen pověstný „virtuos hravého neklidu“.
Kniha brněnského autora a amatérského přírodovědce sdružuje doposud nevydané texty z let 2007 a 2008, doplněné třemi přílohami. Její krátké básně čtenáře provedou prostorem od australopitéků k žábám a od žluti k aspiku, dlouhá báseň mu motýlími křídly připomene Río de la Plata a v jejích přílohách potká například modré potápěče, Ivana W., Uintatherium a Zoo Ostrava.
Magicky roztodivná poetika, nevídaný výrazový minimalismus, k prasknutí napínavé lyrické zkratky a hypersenzitivní smutek: to jsou mimořádné kvality originálního debutu mladého brněnského básníka (a také nadšeného milovníka všech zvířat, takřka všech knih, barbara Conana, Velké Británie a televizního seriálu Profesionálové).
Tři v rukopisech samostatně zamýšlené básnické knihy vydané pod synergetickou střechou jednoho svazku.
Podtitul: Česká Třebová očima fotografa a básníka
Jaroslav Plocek, který žije v České Třebové od narození, procházel městem a vnímal jeho atmosféru. S sebou bral fotoaparát, aby zachytil překvapivé, absurdní, poetické a humorné okamžiky. Jeho fotografie se stávaly součástí mozaiky, která odráží osobitý obraz města, stále se doplňující a nikdy úplná. Tyto snímky se dostaly k básníkovi, což vyvolalo inspiraci a vedlo k vytvoření veršů. Tento proces se opakoval, až vznikla půvabná knížka.
Na stránkách je čtyřicet sedm fotografií, které ukazují Plocekovo trpělivé a pozorné oko, a dvacet čtyři básní od Miroslava Fišmeistera, které vycházejí z jeho originální obrazivosti. Společně vyprávějí o nečekaných podobách města a o jeho překvapivé inspirační síle pro citlivé duše.
Autoři knihy vyjadřují vděk Ludmile Kesselgruberové za úvodní slovo, Stanislavu Vosykovi za stmelení zúčastněných, Martinu Boštíkovi za konzultace a název knihy, Jiřímu Lammelovi za grafiku a mamince M. F. za báječné chlebíčky. Děkují také všem za skvělou spolupráci.
Osmá sbírka brněnského autora.
Anotace nakladatele:
Nohy z Kalymnosu Miroslava Fišmeistera jsou rozsáhlejší básnickou kompozicí sestávající sice z „klasicky“ střižených textů, ale obsahující na první pohled nezřejmé podtextové i hypertextové úrovně. Subtilní narativnost jednotlivých básní přerůstá v tomto celku v narativnost celistvou, byť i ta je — autor věru není žádný prvoplánový lyrik okamžiků, byť to občas rád předstírá — ve své jednoznačnosti mnohoznačná.
Básně nás vtahují, dovolíme-li jim to a jsme-li sdostatek citliví, do zvláštního světa: je to svět podivně cizí i (opět podivně) důvěrný. I v tomto ohledu se Miroslav Fišmeister v této sbírce projevuje jako virtuos hravého neklidu — neklidu, který na povrchu třpytivě pableskuje a pod hladinou stává se smirkem, ne-li rovnou balvanem stahujícím ke dnu.
Nohy z Kalymnosu jsou tak jakousi esencí nejen básníkovou, ale i básnictví; oněmi olivami, jež v lisu nejtvrdším vydávají olej nejlepší.
Milan Ohnisko
Tato knížka sdružuje dvě básnické sbírky: Gyöngyhajú lány a Guvernér hlavního města. Miroslav Fišmeister (* 23. dubna 1976) se narodil a žije v Brně. Amatérský přírodovědec, „snivec v samsáře“, „pošetilý pohádkář“, Starý muž příbuzný s koněm, „tropický suvenýr“, „čtvrtý Profesionál“. Po jednom z jeho ruských předků je pojmenován archipelag. Dva roky studoval FF MU (filosofie, religionistika, angličtina), dva roky pracoval v brněnské zoo (osli, klokani, kasuár). Od roku 2005 je v invalidním důchodu. Téhož roku debutoval knihou Ten stolek je nízký! Následovalo dalších 15 knih, nejnovější je Celníci a námořníci / See Emily Play 2 (Malvern, 2022). Jeho básně zazněly v HaDivadle a České televizi, vyšly rovněž v různých časopisech a antologiích. Byly přeloženy do francouzštiny, italštiny a angličtiny a také zhudebněny Ondřejem Kyasem. Svými texty doprovodil dvě výstavy fotografií Jaroslava Plocka, z nichž druhá navštívila i Senát Parlamentu ČR. Je autorem videoklipu k písni Octovrios Beaty Hlavenkové. Do autorizovaného průvodce seriálem Profesionálové přispěl informací o bujónu s vodkou. Až se stane námořníkem, vyroste.
Další básnická sbírka brněnského básníka, plná fantazie, hravosti a neotřelých obrazů světa, na který tak máme možnost, alespoň na chvíli, pohlédnout očima autora.
Miroslav Fišmeister (*1976) je moravský básník s řadou básnických knížek na svém literárním kontě. Deklaruje se rovněž jako „amatérský přírodovědec“. Žádná vyskokoškolská studia nedokončil, jako by se řídil moudrou radou Bohuslava Reynka, který takto za opuštění školských duchamoren pochválil svého času jiného básníka (jehož kritické stati a eseje vyšly rovněž v nakladatelství Vetus Via, pod názvem Ztracené kuře, nedlouho před autorovou smrtí roku 1999) – Karla Křepelku. Psaní Miroslava Fišmeistera je zvláštním způsobem citlivé a bezbranné, s intuitivními záchvěvy skutečné poézie, která dovede „ničeho nežádat“, „nikam nejít“, po ničem dychtivě neprahnout, jen naslouchat a lehkým perem, samozřejmým jako mávnutí motýlího křídla, slovy zachycovat svět svého snění. Je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů, kteří jakoby jediní věděli, kdo je poslal, co vlastně v tom světě praktičnosti a vyprahlého „rozumu“ skutečně činit, čím opravdově žít. Knížka Barva času je žlutá rozhodně představuje pro naši „jazykovou oblast“ jeden ze zdařilých pokusů o důsledný soubor haiku.
– Jaroslav Erik Frič.
– – Typografie František Štorm
