Leïla Sebbar beschäftigt sich mit der komplexen Beziehung zwischen Frankreich und Algerien und stellt oft Bilder beider Länder gegenüber, um kulturelle Unterschiede hervorzuheben. Ihre Werke thematisieren Identität und Entfremdung, insbesondere bei der zweiten Generation maghrebinischer Jugendlicher in Frankreich, die Schwierigkeiten bei der Integration haben. Sebbar nutzt sowohl fiktive Erzählungen als auch psychologische Einblicke, um ihre Themen zu vermitteln, wobei ihre Romane oft die tiefen Kommunikationslücken zwischen Generationen und Kulturen aufzeigen.
In sechs ebenso engagierten wie literarischen Erzählungen schildert die Autorin die Beziehungen zwischen Algerien und Europa, wie sie von arabischer Seite aus gesehen werden. Ein Buch, das Hintergründe zeigt, Vorurteile abbauen hilft und Erinnerungen an die jüngste Geschichte Algeriens wachhält.
Set against the backdrop of Paris, a seventeen-year-old Algerian runaway navigates the city's gritty underworld, embodying a complex mix of innocence and detachment. As she encounters various societal issues, Sherazade grapples with her identity amid the influences of her Algerian heritage and the expectations placed upon her. Her relationship with Julian, who seeks to define her within traditional stereotypes, becomes a catalyst for her self-discovery. This novel explores themes of identity, possession, and the struggles of youth in a divided society.
Toward the end of the Algerian war, the FLN, organized a demonstration in Paris to oppose a curfew imposed upon Algerians in France. About 30,000 Algerians gathered peacefully, but the protest was suppressed by the Paris police. Between 50 and 200 Algerians were killed and their bodies were thrown into the Seine. This novel recounts this event.
Les seize écrivains présents dans ce recueil sont nés en Algérie avant l'indépendance. Ils se trouvent réunis ici comme ils ne l'ont jamais été sur la terre natale. Ils nous disent leur Algérie : éclats d'enfance heureuse ou meurtrie par la guerre, approches résurrectives qui restituent une société polyphonique où se côtoient musulmans, juifs, chrétiens, et où s'échangent, s'adoptent et parfois s'excluent traditions et cultures.
Dix-sept écrivains, romanciers. Nés et élevés dans un autre pays, le plus souvent dans une autre langue, ils vivent aujourd'hui en France et écrivent en français des textes de fiction, nouvelles, romans, pièces de théâtre. Certains sont aussi traducteurs, passeurs d'une langue à l'autre. Ils ont choisi, à travers des récits autobiographiques, de raconter un moment singulier ou des fragments de l'enfance étrangère, une sorte de retour au pays natal, à la maison maternelle, du nord au sud et d'est en ouest. Dix-sept écrivains. Plus libres de mots et de gestes, ils vivent dans la langue et le pays d'exil, désormais terre d'écriture. Entre nostalgie et deuil, douleur et humour, ces récits dessinent peu à peu les contours d'un seul et même pays : l'enfance d'ailleurs. Des photographies des auteurs ouvrent chacun des textes.
Un vieil homme, ouvrier chez Renault, revient vivre à Alger après trente ans passés dans l'usine-forteresse de Boulogne-Billancourt. II vit seul, dans une petite maison aux volets verts, face à la mer. II a eu sept filles et un fils dont il est sans nouvelles depuis longtemps et à qui il n'a jamais réussi à parler. Avec la complicité de la jeune Alma, écrivain public à la Grande Poste, il lui écrit, il tente de lui écrire. Un roman sur les silences de l'histoire, du roman familial dans l'exil. Le silence qui sépare un père de son fils.
Sedm povídek autorky, kterou jsme čtenáři představili již v knize Ženě na kusy a jiné alžírské povídky. Kniha obsahuje texty originální i překlady Petra Christova. Ústředním tématem její prózy jsou střety mezi tradičními hodnotami a moderním způsobem života v rodinách alžírských přistěhovalců ve Francii, hledání identity, kulturní a náboženská „smíšenost“. V centru jejího zájmu stojí mladí lidé, kteří cítí, že napatří ani do Alžírska, odkud pocházejí jejich rodiče, ale ani do Francie, kde zpravidla prožili celý život, ale přesto jsou zde nahlíženi jako cizinci, „ti druzí".
Sonda do života mladých severoafrických přistěhovalců v Paříži, kteří hledají sami sebe, svoji identitu. Šerazáda je sedmnáctiletá Alžířanka, žijící ve Francii, která uprchla z domova. Žije ve squatu volným a nespoutaným životem, stejně jako její druhové a přátelé – děti afrických přistěhovalců. Zajímá se o knihy a umění, má zkušenosti ze světa luxusu, módy, reklamy, ale nezřídka se pohybuje na hraně zákona, kam patří krádeže, drogy, prodejná erotika i terorismus. Šerezáda hledá sebe sama, svoji cestu životem. Osciluje mezi tradičními hodnotami i moderním způsobem života. I proto touží po návratu ke svým kořenům – cestě do Alžírska.
