Jakub Novosad Bücher

Román Hypofýza v exilu je zajímavý jak obsahem, tak formou. Ve vyprávění hlavní hrdinky Mii se prolínají tři vzájemně provázaná témata – šokující prožitek války v Jugoslávii, uprchlická zkušenost a komplikované snahy o početí dítěte. Českému čtenáři nabízí Sofija Kordić důvěrně známé prostředí Prahy 90. let s jeho klubovou scénou, nadšením z dříve nedostupných kulturních zážitků (jako byl třeba koncert Pink Floyd na Strahově v r. 1994), ale i projevy nesnášenlivosti a xenofobie, ať už jde o silácké projevy skinheadů nebo pohled svrchu na „Jugoše“. Formálně i obsahově pak románu dodávají na zajímavosti dopisy Miiných kamarádek z Anglie, Izraele a Bělehradu, jež plní hned několik funkcí – jednak zprostředkovávají širší pohled na situaci v Jugoslávii i její vnímání ve zbytku světa, jednak si díky nim čtenář snáze dokáže představit, jaké to je, když se člověku rozpadne svět i se všemi mezilidskými vazbami. Miguel

Zwei Freundinnen in einem Opel Astra. Ein Roadtrip in Europas ›Herz der Finsternis‹. Auf der Suche nach etwas, das Hoffnung verdammt nahekommt. Als junge Mädchen waren sie unzertrennlich, obwohl sie gegensätzlicher nicht sein könnten: Lejla, die Schamlose, Unbändige. Sara, die besonnene Tochter des Polizeichefs. Eine besondere Freundschaft, die plötzlich zerfällt wie das Land, in dem sie aufwachsen. 12 Jahre ist es her, als Sara Bosnien für ein besseres Leben verließ. 12 Jahre Funkstille, als ein Anruf sie in die Heimat zurückholt. Es wird kein harmloses Wiedersehen zweier Kindheitsfreundinnen, sondern eine verrückte Reise durch den Balkan nach Wien, immer tiefer hinein in die Abgründe der jugoslawischen Geschichte. »Die Ferrante Bosniens« El País Ausgezeichnet mit dem Literaturpreis der Europäischen Union 2020.

Rajko Grlić je jeden z nejvýznamnějších chorvatských filmových režisérů. V roce 1971 ukončil studia režie na pražské FAMU. Společně s ním v tom čase absolvovala pražská filmová studia celá plejáda skvělých jugoslávských režisérů ­ – Goran Paskaljević, Srdjan Karanović, Lordan Zafranović nebo Goran Marković. Všichni se významně zapsali svými filmy do historie světového filmu. Filmy Rajka Grliće se vyznačují silným režisérským rukopisem a pečlivou stylizací. Grlić se ve svých filmech zaměřuje na události, které se výrazně podílejí na proměně světa. Jeho filmy jsou s úspěchem uváděny na festivalech. Kniha Neodvyprávěné příběhy je jakýmsi „imaginárním lexikonem filmových výrazů“. Lexikon je sestaven podle písmen abecedy. Grlić v krátkých příbězích nezvyklým způsobem vypráví svůj filmový život na základě širšího okruhu událostí a lidí, kteří se v nich pohybovali. Grlić nabízí čtenáři zaznamenané vzpomínky, z nichž některé jsou zjevně důležité, některé zdánlivě nedůležité, ale vždy jsou spojeny s jeho vztahy s filmem. Přivádí nás do světa filmu a světových filmových hvězd, režisérů, herců. Vypráví příběh filmových festivalů v Pule nebo Motovunu, který založil. S „příběhy“ se octneme na festivalu v Cannes, v Praze na FAMU nebo na setkání s Titem. Celou knihou je prodchnuta „filmová dimenze“. Grlić sám o své knize říká, že „stopy jeho filmového života se vznášejí“, a tak se je rozhodl představit veřejnosti poté, co dospěl k závěru, že „se celý život skrýval za své filmové hrdiny“. Kniha je inspirativní pro mladé filmaře a filmové odborníky. Doplňuje pohled na další vyznamnou filmařskou osobnost z generace režisérů z Jugoslávie, kteří vystudovali FAMU na konci šedesátych let. Je ojedinělou vypovědí, která specifickym způsobem představuje Rajka Grliće jako filmaře a člověka, ktery má vlastní postoj k životu i k tomu, co vytvořil.