Jakub Novosad Bücher

Román Hypofýza v exilu je zajímavý jak obsahem, tak formou. Ve vyprávění hlavní hrdinky Mii se prolínají tři vzájemně provázaná témata – šokující prožitek války v Jugoslávii, uprchlická zkušenost a komplikované snahy o početí dítěte. Českému čtenáři nabízí Sofija Kordić důvěrně známé prostředí Prahy 90. let s jeho klubovou scénou, nadšením z dříve nedostupných kulturních zážitků (jako byl třeba koncert Pink Floyd na Strahově v r. 1994), ale i projevy nesnášenlivosti a xenofobie, ať už jde o silácké projevy skinheadů nebo pohled svrchu na „Jugoše“. Formálně i obsahově pak románu dodávají na zajímavosti dopisy Miiných kamarádek z Anglie, Izraele a Bělehradu, jež plní hned několik funkcí – jednak zprostředkovávají širší pohled na situaci v Jugoslávii i její vnímání ve zbytku světa, jednak si díky nim čtenář snáze dokáže představit, jaké to je, když se člověku rozpadne svět i se všemi mezilidskými vazbami. Miguel

»Eine europäische Literatur, [die] vollbringt, was hervorragende Literatur vollbringen sollte – uns hoffen lassen, dass sich Wunder erfüllen. Lana Bastašićs Geschichten müssen erzählt werden.« Saša Stanišić Als junge Mädchen waren sie unzertrennlich, obwohl sie gegensätzlicher nicht sein könnten: Lejla, die Schamlose, Unbändige. Sara, die besonnene Tochter des Polizeichefs. Eine zwiespältige Nähe aus Befremden und Anziehung. Eine außergewöhnliche Freundschaft, die plötzlich zerfiel wie das Land, in dem sie aufwuchsen. 12 Jahre ist es her, als Sara Bosnien verließ, um an einem besseren Ort ein neues Leben zu beginnen. 12 Jahre absoluter Funkstille, als ein Anruf sie in die verlorene Heimat zurückbringt. Die Rückkehr wird kein harmloses Wiedersehen zweier Kindheitsfreundinnen. Mit einer fesselnden Sprache zwischen rebellischem Trotz und beißender Komik erzählt Bosniens aufregender Literatur-Shootingstar Lana Bastašić in »Fang den Hasen« von einer außergewöhnlichen Freundschaft in den Wirren der jugoslawischen Geschichte – ausgezeichnet mit dem Literaturpreis der Europäischen Union 2020.

Rajko Grlić je významný chorvatský filmový režisér, který v roce 1971 dokončil studia režie na pražské FAMU. Spolu s ním absolvovali i další významní jugoslávští režiséři, kteří se zapsali do historie světového filmu. Grlićovy filmy se vyznačují silným režisérským rukopisem a pečlivou stylizací, zaměřují se na události, které formují svět. Úspěšně se prezentují na festivalech. Kniha Neodvyprávěné příběhy funguje jako „imaginární lexikon filmových výrazů“, uspořádaný abecedně. Grlić v krátkých příbězích vypráví o svém filmovém životě, vztazích a událostech, které ho obklopovaly. Čtenář se dostává do světa filmu, filmových hvězd, režisérů a herců, a zažívá festivaly v Pule, Motovunu, Cannes či Praze na FAMU. Kniha je prostoupena „filmovou dimenzí“ a Grlić ji vnímá jako prezentaci svých stop v filmovém životě, po letech skrývání za svými filmovými hrdiny. Je inspirativní pro mladé filmaře a odborníky, doplňuje pohled na významnou osobnost z generace jugoslávských režisérů, kteří studovali na FAMU. Tato ojedinělá výpověď představuje Grliće jako filmaře a člověka s vlastním postojem k životu a jeho dílu.